Vácha: Vztah se Sarah udržujeme. Církev je v krizi, přesto ji milujeme jako fotbal

Arcibiskupství pražské už upřesnilo, proč po osmnácti letech odvolalo Marka Orko Váchu z pozice vikáře akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze. Tvrdí, že Vácha, jinak také teolog a etik, se choval nevhodně a „mnoho bratrů a sester“ v církvi se prý jeho jednáním cítí zraněno.

Arcibiskupství naráží na akci Hospodin v hospodě. Ekumenickou bohoslužbu v uvolněné atmosféře v prostoru sýpky pražského břevnovského kláštera organizovala herečka Sarah Haváčová, blízká Marka Orko Váchy.

Úřad arcibiskupa Jana Graubnera uvedl, že odvolání s Váchou nemohl probrat osobně, neboť se Vácha minulý týden nezúčastnil pravidelného kněžského dne. „Nebyl jsem na kněžském dni a neomluvil se. Ale takto jsem tam nikdy nebyl a neomluvil se celých těch osmnáct let, a ani jsem nevěděl, že nějaký je,“ reaguje kněz v rozhovoru pro Aktuálně.cz. 

Myslíte si, že jste během akce Hospodin v hospodě někoho zranil a choval se nevhodně, jak tvrdí Arcibiskupství pražské a odvolává se na pocity „mnoha bratrů a sester“?

Nikdy by mě to ani nenapadlo. Byl bych velmi rád, kdyby mi těch „mnoho bratří a sester“ třeba nejprve napsalo a že bychom spolu nějak začali komunikovat nebo se setkali, pokud by svůj úhel pohledu potřebovali sdělit.

Je možné, že současnou situaci mohli způsobit jen ti nespokojení katolíci, kteří nejdřív psali do TV Noe a pak své výhrady k akci adresovali i Arcibiskupství pražskému?

Vůbec nevím.

Jak je to s kněžskými dny, o nichž nyní mluví arcibiskupství v té souvislosti, že jsou pro kněze povinné, a minulý týden jste se jich nezúčastnil a ani se neomluvil?

To je čistá pravda. Kněžského dne jsem se nezúčastnil a ani se neomluvil. Dodávám, že za celých osmnáct let, co jsem byl v akademické farnosti, jsem se kněžského dne nezúčastnil ani jednou. Nikdy jsem tam nebyl. Z jednoduchého důvodu – byl jsem v práci. Bývá to totiž dopoledne nebo přes den – a to jsem na fakultě.

Donedávna jsem byl přednostou Ústavu etiky (na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, pozn. red.), dvanáct let jsem ve čtyřech obdobích po sobě vedl akademický senát, byl jsem předsedou etické komise, učil jsem, psal jsem, ve škole máte o zábavu postaráno. Moje nabídka v roce 2007 byla dát farnosti dva večery v týdnu a tu a tam ještě třeba tu mši svatou v neděli ve 20 hodin, tak jsme se nějak domluvili s Tomášem Halíkem.

Takže ano, nebyl jsem na kněžském dni a ani se neomluvil. Ale takto jsem tam nikdy nebyl a neomluvil se celých těch osmnáct let, a ani jsem nevěděl, že nějaký je. Já ten věstník nedostávám, což je asi moje chyba.

Farnost se beze mě nezhroutí

Arcibiskupství tvrdí, že bohoslužby u Salvátora můžete dál sloužit, ovšem nebudete dostávat odměnu. Co si o takovém přístupu myslíte?

Pro mě je to otázka důvěry. Beru to tak, že v roce 2007 pražské arcibiskupství mělo zájem, abych pracoval v akademické farnosti. V roce 2025 již tento zájem nemá. Na což má pochopitelně plné právo. Farnost se nezhroutí, když bych umřel. Jak se říká, hřbitovy jsou plné nepostradatelných lidí.

Během víkendu jsem zaregistroval řadu otevřených dopisů, které vám vyjadřují podporu. Ať už z vaší farnosti, nebo dalších měst. Jak to vnímáte?

Nehledě na situaci jsem dojat, a to občas až k slzám. Píší mi přátelé, které jsem neviděl přes třicet let. Lékaři, které jsem kdysi učil a pak třeba oddal a teď jsou kdovíkde. Lidé, kteří nyní pracují všude po světě, v USA nebo na Novém Zélandu. Dávní kamarádi ze skauta. Ministři, vysocí akademičtí funkcionáři, biologové, lékaři i lidé ze zapadlých vísek, kterým jsem před lety dával duchovní obnovu.

Mnozí píší otevřené dopisy na moji podporu. Když je čtu, nevím, kam s očima. Jsem dojat a děkuji všem, to opravdu musejí psát o někom jiném. Pokouším se odpovídat, ale jsou to vyšší stovky nebo nižší tisíce e-mailů a textových zpráv. V sobotu jsem dával duchovní obnovu, měl jsem vypnutý telefon – nepovažoval bych za možné, že textové zprávy a nepřijaté hovory jsou schopny téměř vysát baterii mobilu. Mějte prosím strpení se mnou, zkusím poděkovat všem.

Uvažujete, že byste z katolické církve po těchto událostech vystoupil, nebo svou službu považujete za důležitější než to, co se aktuálně děje?

Nikdy. V žádném případě. To je úplně jiná rovina. Řeknu proč. Pomohu si
příměrem z fotbalu. Všichni jsme viděli od Petra Čtvrtníčka kus „Ivánku, kamaráde“. Známe situace, kdy i dnes stejný zákrok posoudí rozhodčí jednou tak a jednou přesně opačně, víme něco o cinklých zápasech, připískávání jedné nebo druhé straně nebo hráčích, kteří se kácejí přespříliš ochotně k zemi.

Vadí nám to. Ale především: milujeme fotbal! A milovat budeme vždycky. Miluji církev svatou katolickou. Kde jsou lidé, tam je člověčina. Prosím, dívejte se k obzoru. Milujte Boha a své bližní jako sebe. Ostatní je folklor.

Církev v krizi byla, je a bude

V české katolické církvi je v posledních letech alespoň navenek cítit pnutí mezi tradicionalisty a těmi, kdo chtějí praktikovat otevřenější a možná volnější přístup k víře. Jak tuto situaci vnímáte?

Církev je v krizi, v krizi byla od počátku a bude do konce časů, takže běžný provoz. Je to oceán názorů, spiritualit, stanovisek. Staré zlaté časy nikdy nebyly a utopie nikdy nebude. Bojujeme, zápasíme, jdeme vpřed. K obzoru se dívejte, ne na vlny kolem, jinak dostanete mořskou nemoc.

Budete i nadále aktivní na veřejnosti, nebo něco změníte?

Jedeme dál. Všichni to tak přece máme, vy i já. Řeka si udělá koryto vždy, když ne zde, tak jinde. Nebudu mít nohy na stole. Chtěl bych konečně napsat toho svého, pracovně říkám, „Malého prince“, tak teď třeba bude víc času.

I kvůli aktuálnímu dění se znovu připomíná váš nekonformní přístup, který se „tradicionalistům“ v církvi nemusí líbit – třeba názor, že celibát pro kněží by měl být dobrovolný. V té souvislosti někteří tvrdí, že prý udržujete vztah s herečkou Sarah Haváčovou. Mohou i to být důvody, proč vás Arcibiskupství pražské odvolalo?

Popořádku. Smysl celibátu jsem pochopil v klášteře Sept-Fons ve Francii. Mnich na poušti položí kufry do písku a jde za svítáním až k obzoru. Naopak pro farní kněze, kteří žijí v terénu, mi celibát moc smysl nedává. Ale to je názor, barikády stavět nepůjdu, to spíše novináři to tak rádi citují, což mi zase nikterak nevadí.

Se Sarah je to legrační. Ona byla za covidu, jak se zavřela divadla, na pouti v portugalské Fátimě. Tam se s ní něco stalo a to něco pak vyústilo v její biřmování a to, co provádí dnes, včetně Hospodina v hospodě. Po návratu do Česka sháněla nějakého kněze. A její tehdejší přítel se rozvzpomněl, že jednou viděl pátera Váchu v pohostinství Lokál, kde jsem pil pivo. Je to jistě absurdní nesmysl, ale vyloučit to zcela nemohu.

No a tak jsme se spřátelili, čekají nás nyní společné přednášky o poutnictví a další projekty. Jsem hodně vztahový, mám velké množství přátel z řad mužů i žen, s některými se přátelím více, s jinými méně.

Takže ano, vztah udržujeme. Již mě má skoro tak ráda jako svou fenku Mášu, jen o trochu méně. Za sebe jsem velmi pyšný, za Sarah, krásnou herečku, je mi to líto, že ji spojují s takovým staříkem. Bude teď na předávání Českých lvů, je nominovaná. Nechte se překvapit, s kým přijde.

Anketa: Lidé říkají, proč podporují kněze Váchu proti arcibiskupu Graubnerovi