
Aktual.: 25.05.2025 01:51
Tel Aviv – V Tel Avivu se v sobotu večer konaly další demonstrace vyzývající izraelskou vládu k dohodě o příměří v Pásmu Gazy a o propuštění rukojmích, informoval o tom server The Times of Israel (ToI). Jeden z protestů se uskutečnil i před sídlem velitelství izraelské armády, na další z manifestací skupina izraelských aktivistů držela svíčky a fotografie palestinských dětí zabitých při izraelském bombardování v Gaze. Na další z demonstrací v Tel Avivu také přišli lidé s fotografiemi lidí, které 7. října 2023 při útoku na Izrael povraždili členové palestinského teroristického hnutí Hamás.
Na manifestacích vystoupilo opět několik příbuzných osob, které Hamás stále drží jako rukojmí v Pásmu Gazy a které uneslo 7. října 2023 z izraelského pohraničí. Při útoku na Izrael tehdy palestinští ozbrojenci povraždili na 1200 lidí a 251 osob unesli. Izraelská armáda v odvetě zahájila ofenzivu, při níž dosud v Pásmu Gazy zemřelo přes 53.800 Palestinců.
„Proč jsou stále v Gaze?“ volali v Tel Avivu na jedné z demonstrací v sobotu večer její účastníci. „Místo dohody o příměří stále posílají naše vojáky na frontu, k dosažení dohody o propuštění rukojmích musíme vyhodit tuhle vládu,“ řekla matka jednoho z unesených.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu tvrdí, že jen vojenský nátlak může přimět Hamás k propuštění rukojmích, a prosazuje válečný cíl zničit toto hnutí, které i EU a USA považují za teroristické. Netanjahuova vláda v posledních týdnech čelí sílící kritice za to, že od 2. března se stejným zdůvodněním zastavila veškerou humanitární pomoc do Gazy. Po nátlaku zejména Spojených států ji obnovila až tento týden, ale jen v malém množství.
Jedna z rukojmích, které Hamás propustil letos v lednu při dvouměsíčním příměří ukončeném v polovině března izraelskou armádou v sobotu na demonstraci v Tel Avivu prohlásila, že se v Gaze nejvíce bála bombardování. „Nejdřív slyšíte pískání, pak modlitby, aby to na nás nespadlo, a pak přijde exploze,“ řekla izraelská vojačka Naama Levyová, která v zajetí strávila 477 dnů. „To byla moje realita a teď je to jejich realita, třesou se strachy před každým bombardováním a nemají kam utéct, jen se modlí,“ dodala. Popsala ale také celé dny bez jídla a jen s málem vody. „Jednou jsme celý den neměli ani vodu. Pak naštěstí začalo pršet, moji věznitelé dali před dům hrnec, a když do něj napršelo, dali mi z něj napít,“ vzpomněla.