Ukrajina našla nový způsob, jak likvidovat nepřátele. Ve dne létá nad nepřátelským územím se špionážními drony, které vyhledávají nepřátelská vozidla nebo opevnění, na které následně shodí miniaturní rádiový maják. Jeho signál dokáže přesně zaměřit obávaný útočný dron „Baba Jaga“, který uprostřed noci na cíl shodí těžkou bombu. Výsledek je devastující – exploze po sobě zanechá třímetrový kráter.
Ruské zdroje varují před novou taktikou ukrajinské armády, která využívá miniaturní rádiové majáky k přesnému navedení dronů na nepřátele, informoval v tomto týdnu server Forbes.
Podobné bojové strategie mají kořeny hluboko v historii. Už během první světové války podobně spolupracovala průzkumná letadla s dělostřelectvem. Piloti dvouplošníků lokalizovali nepřátelské pozice a označovali je dýmovnicemi, aby dělostřelecké jednotky mohly zahájit přesnou palbu.
Stejná koordinace se osvědčila i během druhé světové války, kdy elitní letecké jednotky Pathfinder při nočních náletech na Evropu označovaly cíle zápalnými pumami, aby zvýšily šance bombardérů na přesný zásah. Útoky pomocí dronů ale přinášejí podstatně větší přesnost.
Stejný princip, jako Lítačka nebo čip od dveří
Během operací v Iráku a Afghánistánu bylo cílem Spojených států najít a zastavit cíle, jako byli povstalečtí vůdci nebo výrobci bomb. I když už tehdy armáda využívala bezpilotní letouny Predator a Reaper, najít cíle jen pomocí zabudovaných kamer bylo pro piloty téměř nemožné. Povstalci se dokázali dobře skrývat a neustále se přesouvali.
Jedním z inovativních řešení bylo využití elektronických senzorů. Americké drony byly vybaveny technologiemi schopnými detekovat mobilní telefony. Jakmile bezpilotní letoun vystopoval mobil, okamžitě zaměřil úder na budovu nebo vozidlo, kde se nacházel. Metodu armáda používala tak často, že brzy začala likvidovat spíše samotné SIM karty než skutečné nepřátele. Povstalci totiž taktiku Američanů odhalili a začali ke komunikaci využívat alternativy (jako jsou třeba pagery), které je mnohem náročnější vysledovat.
Další strategií, která se ukrajinské taktice podobá, je využití lokálních agentů. Ti na povstalecké cíle umisťovali „špionážní čipy“, které vysílaly signál, jež umožnil jejich bezchybné zaměření a následné zasažení dronem. Tento přístup byl natolik efektivní, že ho americké zpravodajské služby, včetně CIA, využívaly běžně, uvádí například zpráva v deníku The Guardian z roku 2009.
Americká armáda se v minulosti podle webu Forbes podrobně věnovala výzkumu radiomajáků, které by mohly sloužit pro skryté vojenské operace. Nejjednodušší verzí byla zařízení fungující na podobné bázi jako nouzová lokalizační zařízení v letadlech či lodích. Vysílají GPS polohu, ale jsou upraveny tak, aby byly diskrétní.
Například americká laboratoř Sandia vyvinula „radarově citlivé“ štítky, které fungují velmi podobně jako čipy, se kterými se Češi běžně setkávají například při používání karty pro MHD nebo při bezkontaktním odemykání dveří.
Zatímco tyto čipy však mají dosah jen několik centimetrů až metrů, štítky od laboratoře Sandia lze lokalizovat až na vzdálenost dvanácti kilometrů. „Jsou velké jako kreditní karta a jejich přesnost určení polohy je tři metry,“ popisuje vynález americký novinář David Hambling.
Když radar pošle svůj signál na značku, odrazí ho díky svému materiálu a konstrukci zpět. Vojáci tak mohou přesně identifikovat označený objekt, a to i skrz zdi a až na vzdálenost více než 800 metrů. Tato technologie umožňuje nenápadné a velmi přesné označení cílů pro následné útoky nebo sledování.
Garážová technologie
Majáky nalezené na Ukrajině jsou však ve srovnání s americkým systémem jednodušší a vypadají spíše jako zařízení, které někdo smontoval v garáži, vysvětluje server. Vysílače armády Kyjeva jsou velké asi jako půlka krabičky cigaret.
Na rozdíl od ruských majáků, které označují širší oblasti pro dělostřelectvo, musí být ukrajinská zařízení mimořádně přesná, aby útočný dron zasáhl cíl v okruhu několika metrů. Užitečné jsou hlavně pro označení pohyblivých cílů, jako jsou tanky.
Rádiové majáky by okupanti zřejmě snadno dokázali odhalit a odstranit. Ale vzhledem k tomu, že jsou tanky, na které je Ukrajinci nejčastěji shazují, pokryty reaktivním pancířem, maskovacími sítěmi, střešními klecemi a dalšími ochrannými doplňky, malé zařízení se na nich často ztratí. A detailní kontrola by mohla být nebezpečná.
Pokud jsou v okolí průzkumné Mavicy, kromě označení vozidla majákem mají i možnost shodit granáty na kohokoli, kdo je natolik neopatrný, že opustí krytí své pancéřové ochrany. Nehledě na to, že maják může být zároveň chráněný nástražným výbušným systémem.
Spotlight moment: Válka je extrémně ekonomicky náročná, pomoc Západu nemusí stačit, říká analytik (článek s videem zde)
Spotlight moment: Válka je extrémně ekonomicky náročná, pomoc Západu nemusí stačit, říká bezpečnostní analytik Jan Ludvík | Video: Tým Spotlight
