V posledním černouhelném dole v zemi, Dole ČSM na Karvinsku, končí těžba. Na noční směně se v posledním porubu zastaví v sobotu stroje. Uzavře se tak 250 let dlouhá kapitola těžby černého uhlí na českém území. Ze společnosti OKD odchází 750 zaměstnanců a k 28. únoru dalších 150. Symbolický poslední vozík vyveze OKD 4. února.
V revíru se s vyhledáváním uhlí začalo kolem roku 1775. První zaznamenaná těžba je 1782, a to tisíc tun za celý rok. „My dneska taky vytěžíme asi tisíc tun a tím to uzavřeme,“ řekl výrobně-technický náměstek těžební společnosti OKD Petr Škorpík.
„Je to smutné, protože spousta lidí odchází. Spousta lidí, kteří nic jiného nedělali, než že čistě pracovali v hornictví a už se do hornictví nedostanou zpátky,“ poznamenal Škorpík, který vystudoval Střední průmyslovou školu hornickou a později obor hlubinné dobývání na Vysoké škole báňské. „V té době mě vůbec nenapadlo, že na šachtě nedožiju důchodu, ale tak to je. Je to všechno o ekonomice, mohli bychom dobývat, ale musel by to někdo doplácet. Ekonomicky už to prostě není výhodné,“ dodal.
Jakmile těžba skončí, demontuje se z dolu dobývací stroj a vyklidí se další věci jako motory. Oblast se pak začne uzavírat. Většina součástí ale v dole zůstane, protože se podle Škorpíka nevyplatí dostávat je nahoru.
S hornictvím spojil celý profesní život
Celý svůj profesní život spojil s hornictvím také devětapadesátiletý závodní Dolu ČSM Karel Blahut. První sfárání zažil ještě jako student v roce 1986. V sobotu se hluboko pod zem vydal naposledy. Po více než 34 letech prožitých na Dole ČSM míří do důchodu. Ve středu 4. února ho čeká ještě jeden zásadní úkol, právě on totiž bude dávat pokyn k vyvezení posledního symbolického vozíku a hlásit generálnímu řediteli ukončení těžby uhlí.
Cesta k poslednímu porubu 463 204/1 provozovaném ve sloji Natan začíná v šatně převlečením do pracovního oděvu – fáraček a přilby. Nezbytnou součástí výbavy je i důlní lampa a záchranný přístroj v podobě dýchací masky. Cestou k těžní kleci je možné na stojáka vypít polévku. Do podzemí horníky veze těžní klec rychlostí dvanáct metrů za sekundu a k poslednímu porubu, který je v hloubce zhruba třináct set metrů, musí ještě absolvovat asi půlhodinovou jízdu důlním vláčkem.
„Hned na Vysoké škole báňské jsem měl první fáranou směnu, a to v rámci povinné praxe na Dole Gabriela. Na Důl ČSM jsem přešel v roce 1991 a jsem tady vlastně doteď. Vzhledem k tomu, že už mám výstupní prohlídku a na ní jsou napsané veškeré odfárané směny, tak je to 7058 směn,“ popsal Blahut, který působil na různých hornických profesích.
Nostalgie i nejhorší chvíle
Ve funkci závodního Dolu ČSM je od roku 2010. Nejvíce se mu prý bude stýskat po lidech. „Takové přátelství a kolektiv nezažijete nikde jinde, to je bez debaty. Samozřejmě, že mi bude chybět šachta, protože člověk je na ni zvyklý a hodně to přirostlo k srdci. Když jste viděli, co všechno tady zůstane, tak je to člověku trošku líto, ale co se dá dělat,“ řekl.
K nejhorším chvílím na dole podle Blahuty patří smrtelné úrazy. „Důl ČSM má 91 smrtelných úrazů od doby, co zahájil těžbu. Já osobně jsem byl přítomen u 26 těchto případů. Nejhorší byl samozřejmě výbuch metanu v prosinci 2018. To bylo opravdu těžké období,“ vzpomíná Blahut. Výbuch tehdy zabil třináct horníků. Až na jednoho byli mrtvými polští zaměstnanci. Ani tehdy prý ale neuvažoval, že by z dolu odešel.
Adrenalin, strach a respekt
„Řešit tu havárii, to stálo hlavně hodně psychických sil. Byla to hodně těžká záležitost. Tady ale bylo třeba dotáhnout to do konce, vyřešit to. Prostě vím, že asi nikdo jiný by to v té době nebyl schopen a samozřejmě se ani do toho nikdo moc nehrnul. Říkal jsem si, že to musíme zvládnout,“ řekl Blahut, který do dolu dodnes chodí s respektem. Sám si prožil několik nebezpečných situací, ale jak říká, měl zkrátka štěstí.
Devět roků pracoval v černouhelném dole Grzegorz Sobolewski . „Je mi líto, že to končí. Bydlím v Česku, v Karviné. Teď budu na šachtu jezdit do Polska, kde budu v práci pokračovat. Na práci jsou nejtěžší podmínky, hlavně prach a teplota,“ řekl. I po letech do dolu chodí se strachem s respektem. „Blbec je, kdo se nebojí,“ řekl.
V posledním porubu těží kolektiv vedený hlavním předákem Krysztofem Miedzińským z dodavatelské firmy Alpex. I on v sobotu fáral na své poslední ranní směně. „Odcházím do důchodu. Budu ženě připravovat obědy,“ řekl s úsměvem. V Česku odpracoval při těžbě uhlí 29 let, a to bez větších úrazů.
„Uvidíme, co život přinese, ale hornictví stačilo. Všichni vidíte, jaké jsou emoce – televize, fotky, kdyby takové hornictví bylo nadále, s chutí zůstanu. Byli tady fajn kolegové, ale všechno někdy končí,“ doplnil Miedziński.
Dlouhá historie
Černé uhlí se v Ostravě a okolí začalo těžit v 70. letech 18. století. Hlavní vlna uzavírání šachet přišla v 90. letech minulého století.
OKD je jediným producentem černého uhlí v Česku. Podnik prostřednictvím společnosti Prisko vlastní stát. OKD v současnosti zaměstnává 2300 lidí – více než sedmnáct set je kmenových zaměstnanců. Těžba v OKD se desítky let utlumuje, protože se nevyplácela. Technická likvidace Dolu ČSM potrvá přibližně tři roky a OKD si na ni nechá okolo šesti set pracovníků. Zároveň už rozjíždí podnikatelský plán své činnosti do roku 2050, bude například jímat a využívat důlní plyn.
Důl ČSM byl v OKD nejmladším dolem. První vozík z něj vyjel 19. prosince 1968 z hloubky 570 metrů z porubu 230 311, kde začal rubat kolektiv hlavního předáka Antonína Niedoby. Za 57 let existence se z Dolu ČSM těžilo průměrně 2,18 milionu tun uhlí ročně. Celkově z něj bylo do konce loňského roku vytěženo skoro 124,3 milionu tun uhlí.
Uhlí je na trhu dostatek
Definitivní ukončení těžby černého uhlí v Česku bude mít podle oslovených analytiků na tuzemskou energetiku spíše jen zanedbatelný dopad. Většina zařízení se na to podle nich připravila dopředu, navíc uhlí je na trhu stále dostatek.
„V energetice by dopad konce těžby černého uhlí v Česku měl být omezený až zanedbatelný, protože česká energetika je historicky postavená na hnědém uhlí,“ řekl analytik XTB Jiří Tyleček. Připomněl, že posledním velkým odběratelem byla v tuzemsku elektrárna Dětmarovice, která loni přešla na biomasu. Problémy by tak podle Tylečka mohly mít maximálně některé menší teplárny, ovšem i ty rychle přecházejí na alternativní paliva, případně mohou dočasně využít dovoz.
„Ale konec uhlí není překvapením a odběratelé měli dostatek času se připravit. Takže určitý lokální a dočasný dopad, včetně cenového, může být patrný, ale uhlí na trhu je stále dostatek,“ podotkl Tyleček.
Růst cen energií nehrozí ani podle manažera Finlord Borise Tomčiaka. Česko podle něj může v případě potřeby černé uhlí dovážet ze zahraničí. „Na evropském trhu se postupně snižuje spotřeba uhlí, takže produkce je aktuálně přebytková. Díky tomu ceny uhlí nerostou a aktuálně ani nehrozí zvyšování cen,“ řekl.
Ani podle analytika Bidli Petra Špirita nelze ukončení těžby černého uhlí hodnotit jako nějaký zásadní zlom v tuzemské energetice. Černé uhlí podle něj v současnosti tvoří už jen malou část českého energetického mixu a sloužilo hlavně průmyslu, nikoli k výrobě elektřiny. Jeho výpadek navíc lze v případě potřeby nahradit dovozem. „Konec OKD by se proto neměl výrazně projevit v cenách energií, které jsou ovlivňovány spíše cenami plynu, emisních povolenek a celkovou situací na evropském trhu,“ řekl Špirit.
Připomněl, že hlavním důvodem ukončení těžby je ekonomická ztrátovost. „Hlubinná těžba je stále dražší a dlouhodobě neudržitelná. Rozhodnutí padlo v době, kdy těžba ještě nebyla ztrátová, aby se předešlo budoucím dotacím,“ podotkl Špirit.
Zatímco Česko těžbu černého uhlí ukončilo, Polsko v ní chce ještě řadu let pokračovat. To ale dle Špirita umožňuje zejména silná podpora ze strany státu. Uhlí má navíc podle něj v tamní energetice stále klíčovou roli.
