I lehké plácnutí přes zadek při výchově dítěte nezůstává bez následků. “Ono to má sice okamžitý efekt, zafunguje to a dítě většinou přestane s tou činností, ale má to závažné dlouhodobé dopady,” upozorňuje ředitelka Centra Locika Petra Wüsnchová s tím, že i nepatrný tělesný trest dá dítěti signál, že by rodič mohl přitvrdit a minimálně to v něm zanechá vůči rodičům ambivalentní pocity.
Spotlight Generace – Petra Wünschová | Video: Michaela Lišková
Česko a Slovensko jsou posledními dvěma státy v Evropské unii, které neuzákonily nepřijatelnost tělesných trestů u dětí. „Je to velkou otázkou, proč tomu tak je. Má to tak absurdní dopady, že se na území Česka stěhují sekty například z Dánska, které bijí děti a vědí, že to tady není zakázané,“ říká Wünschová a vysvětluje, že je tato situace způsobená i špatnou zkušeností z dob komunismu: „Ta nás nutí ty rodiny více uzavírat a říkat, že nikdo zvenku nemá říkat, jak rodiče mají vychovávat svoje děti.“
Podle ředitelky neziskové organizace Centrum Locika se česká společnost s touto minulostí stále nevyrovnala. „Proto čeští rodiče pořád velmi tolerují třeba facky nebo třesení s dítětem. Tenkrát to byla běžná, doporučovaná norma, ale teď se na základě pravidelně opakujících výzkumů, ví, že to pro nikoho není výhodné. A když to lidé stále dělají, je to jakoby jim lékař řekl, že si mají čistit zuby, a oni řekli, že v pravěku si je lidé také nečistili,“ popisuje.
Tělesné tresty na dětech mohou podle Wünschové zanechat závažné následky. „Může to mít vliv na zdravotní stav dítěte v budoucnosti, kdy u něj může být větší riziko třeba rozvoje rakoviny, kardiovaskulárních chorob, obezity a řady dalších symptomů, pokud se ty traumatické události nasčítají,“ dodává.
Dnešní rodiče často děti tělesně trestat nechtějí, ale jsou podle Wünschové bezradní v tom, jak jinak napjatou situaci s dětmi řešit. „Pokud už má dítě záchvat vzteku, je nejdůležitější zklidnit sám sebe, protože děti, zvlášť v krizových situacích, jsou navázané na nervový systém rodiče. Nefunguje obsah sdělení, ale spíše tón hlasu a postavení těla,“ říká odbornice s tím, že pokud už k fyzickému trestu dojde, je zásadní, aby se rodič dítěti omluvil.
Hlavně u starších lidí se často v souvislosti s fyzickými tresty ve výchově objevuje argument: „My jsme taky dostali pár facek, ale jsme v pohodě a nemáme žádné následky.“ To ale podle ředitelky Centra Locika není úplně pravda. „Tak začíná zpravidla každá terapie. Klient přijde s tím, že měl normální dětství a vše v rodině bylo v pořádku. Když začne ale řešit, že si nemůže najít partnera/partnerku, nemůže v noci spát, má masivní úzkosti, nebo třeba problémy se vztekem, na terapii se ukáže, že to souvisí s dětstvím,“ uzavírá Wünschová.
Co dítě prožívá v ten moment, když rodiči takzvaně „ujedou nervy“ a dojde k fyzickému trestu? A jak ho to může ovlivnit v dospělosti? Jsme ohledně tělesného trestání dětí stále v začarovaném kruhu nebo už se situace s mladými rodiči mění? Dozvíte se v rozhovoru v úvodu článku.
