Jacky Ickx nepůsobí jako muž s manýry legendy. Když dorazí na rozhovor se skoro hodinovým zpožděním, jen klidně vysvětlí proč: fanoušci čekali. A odejít od nich se prý prostě nedělá. Stejnou samozřejmostí, s jakou rozdává podpisy, mluví i o své kariéře — bez patosu, bez velkých gest. Vlastně se do toho musí nutit.
Do Prahy přijel převzít Zlatý volant za celoživotní přínos motorsportu, ale ocenění rychle stočí k lidem kolem sebe. „Úspěch nikdy není dílem jednotlivce. Jezdec je jen viditelná špička ledovce, zatímco skutečná práce zůstává skrytá v týmech, garážích a rodinách, které drží závodníky nad vodou,“ popisuje v rozhovoru pro Hospodářské noviny.
Související
Přitom právě on patří mezi nejúspěšnější postavy historie motorsportu. Prosadil se ve Formuli 1 – celkem osmkrát se stal mistrem světa a 25krát byl na podiu. Kraloval vytrvalostním závodům a šestkrát ovládl Le Mans. Vyhrál i Dakar.
Sám to ale nevypráví jako seznam triumfů, spíš jako sled okolností, náhod a šancí, které přišly ve správnou chvíli. „Může za to vášeň. Jediná věc, bez níž se nedá uspět v ničem,“ říká.
Jeden z fanoušků mu věnoval brožuru s jeho starými fotografiemi. Když si je během setkání prohlíží, vidí kluka na motorce, který tehdy ještě netušil, kam ho život zavane.
„Tady mi je 16, to vím jistě, protože šlo o šestidenní závod v Garmisch-Partenkirchenu,“ pousměje se, když se bavíme o padesátce Zündapp, na které na fotce sedí. Právě na dvou kolech začínal a tam se naučil cit pro techniku i respekt k rychlosti. Když později přesedlal do aut, nevnímal to jako změnu disciplíny, spíš jako rozšíření možností.
Související
O minulosti ale mluví nerad. Ne proto, že by na ni zapomínal, považuje za uzavřenou kapitolu. „Všechno už bylo řečeno a opakovat staré příběhy nedává smysl. Nostalgie není užitečná, nemám na ni čas. Je mi jednaosmdesát a jsem realista, tuším, kolik mi zbývá času. Jediné, co mi z minulosti chybí, jsou lidé, kteří už nejsou naživu.“
Možná i proto už nezávodí. Testuje auta, radí závodnímu týmu Genesis Magma Racing a sleduje vývoj, ale trofeje ani stroje si prý doma neschovává. Minulost neshromažďuje v garáži.
Žije v Monaku se svou druhou ženou Khadjou Nin, zpěvačkou a muzikantkou pocházející z Burundi. Důležitější než historie závodů jsou pro něj dnes dle jeho slov otázky mnohem širší: Třeba pocit nicotnosti, který prý člověk zažije v africké poušti. Ostatně mluví o tom, že do Afriky by si přál se přestěhovat. Právě tam si podle něj člověk uvědomí svou skutečnou velikost: žádnou.
