Od našeho zpravodaje v Pobaltí – Baiba Bražeová je zkušená diplomatka. Svoji kariéru na lotyšském resortu zahraničí začala už v roce 1993, v oboru se tak pohybuje už téměř 33 let. V rozhovoru mimo jiné říká, jak velkou hrozbou je pro Lotyšsko možný útok z Ruska a zda Moskva verbuje místní politiky. Mluví i o tom, jaké jsou vztahy s Američany a proč má Washington vůči Evropě legitimní požadavky.
Mluví se o tom, že Rusko hned po Ukrajině plánuje zaútočit na pobaltské země. Jak velká je tato hrozba?
Neexistuje žádná přímá vojenská hrozba pro žádného z členů NATO. Ať už jde o Česko, pobaltské státy, Norsko nebo Finsko.
Zároveň ale spojenci v NATO identifikovali Rusko jako hrozbu pro euroatlantickou bezpečnost a NATO. Proto se všichni spojenci na summitu v Haagu rozhodli zvýšit výdaje na obranu a investovat do obranných kapacit.
V Lotyšsku chceme letos dosáhnout pěti procent HDP na obranu a pokračovat v investicích. Abychom zajistili, že budeme silní.
Kromě přímého útoku se státy NATO potýkají s hybridními hrozbami. Nad pobaltskými zeměmi, nad Polskem i Rumunskem létají drony. Jak Lotyšsko reaguje?
Rusko má jen jednu doktrínu válčení, která zahrnuje různé prostředky. Záleží na tom, čeho se snaží politicky dosáhnout, jaký je cíl konkrétní akce. V některých případech používá nevojenské i vojenské metody.
Na Ukrajině se Rusové nejprve pokusili převzít kontrolu nad zemí tím, že dosadili proruské politiky. Například Janukovyče (Viktor Janukovyč byl v letech 2010–2014 prezidentem Ukrajiny, pozn. red.), kterého přiměli odstoupit od podpisu asociační dohody s EU.
A tak začaly velké protesty na Majdanu, Janukovyč byl svržen a Rusko začalo s nelegální anexí Krymu a invazí na východní Ukrajinu.
Ani to nevedlo k dosažení jejich politických cílů, tedy zabránit Ukrajině stát se suverénní demokratickou zemí a činit vlastní rozhodnutí ohledně EU nebo NATO. Proto Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi.
Naším úkolem je zajistit, abychom těmto typům hrozeb rozuměli. Všichni jsou v první linii. Ať už jde o případ Skripal, kybernetické útoky, značkování vodních nádrží v severských zemích nebo sabotáže třeba v Polsku.
Rusové chtějí snížit podporu Ukrajině a rozdělit a oslabit země zevnitř. Abychom bojovali mezi sebou.
Chtějí ruské tajné služby rozmístit ruské špiony také v Lotyšsku? Někteří proruští politici jsou tu v poslední době poměrně hlasití.
Máme svobodu slova a máme různé politické skupiny, vyjadřování názorů je legitimní věc.
Nemáme otevřeně proruské skupiny, protože to by bylo proti zákonu. Proruské postoje tedy v naší zemi nefungují. Naše bezpečnostní služby velmi účinně zajišťují, aby se zde nevytvářely teroristické akce nebo radikální, násilné skupiny.
Novou taktikou Ruska je najímat zranitelné lidi, aby páchali sabotáže. Naše bezpečnostní služby o tom v poslední době vydaly několik zpráv.
Sankce fungují, Rusko se kanibalizuje
Evropská komise navrhla již dvacátý balíček sankcí, členské státy se na nich zatím neshodly. Myslíte si, že sankce neměly na Rusko takový dopad, jaký se očekával po začátku invaze?
Sankce fungují, zasáhly ruskou ekonomiku a ta směřuje k neudržitelné válečné ekonomice (kdy se veškeré zdroje, výroba i logistika přizpůsobují potřebám armády s cílem vyhrát válku, pozn. red.). Rusko kanibalizuje vše, co je civilní, a na jeho hospodářství to má stále větší dopad. Každá nová zpráva hovoří o poklesu.
K tomu v Rusku funguje něco, čemu říkáme ekonomika smrti. Verbují lidi v produktivním věku, kteří místo práce umírají nebo jsou zraněni. Takový osud už potkal 1,3 milionu Rusů. Podle nejnovějších čísel umírá na ruské straně téměř 35 tisíc vojáků měsíčně.
Válečná ekonomika sice může vykazovat růst (ten se v roce 2026 očekává pod jedním procentem HDP, pozn. red.), ale nejde o nic produktivního. Každý jednotlivý ukazatel, na který se podíváte, je špatný.
Rusko si zcela jasně uvědomuje, že to není udržitelné. Proto se zoufale snaží prostřednictvím takzvaných mírových rozhovorů dosáhnout toho, čeho nemohou dosáhnout na bojišti.
Může být letos uzavřen mír?
Nic tomu nenasvědčuje. Podporujeme úsilí o dosažení udržitelného míru. Toho lze dosáhnout velmi jasným stanovením frontové linie, stažením vojsk na obou stranách, zajištěním toho, že Ukrajina zůstane silnou vojenskou silou, která odradí další snahy Ruska, a podporováním Ukrajiny ve všech ohledech.
Je třeba zajistit, aby se Rusko nezotavilo jako silná ekonomika, protože silné Rusko je hrozbou pro nás všechny. Podporujeme americké úsilí o dlouhodobý mír na Ukrajině.
Stínová flotila zatím není hrozba
Aby se Rusko vyhnulo sankcím na ropu, využívá takzvanou stínovou flotilu. Bude Lotyšsko a další země stínovou flotilu v Baltském moři zadržovat?
Prvním krokem je zrušit systém, který podporuje fungování stínové flotily. Druhým pak zajistit, aby se spojily právní a námořní služby. A také, aby s námi byly na jedné lodi i Spojené státy. Aby byly protiruské sankce Spojených států, EU, Velké Británie, Austrálie a Japonska sladěné. Pak budou nejúčinnější a nejefektivnější.
Jak s těmito loděmi naložit? Existují dodatečné požadavky na pojištění, registraci, kterými je můžeme zastavit a omezit. Minimalizovat hrozbu. Pokud je to nutné, lze tyto lodě zastavit, jak to již učinilo několik zemí. V současné době to není nutné, protože většina z nich se nenachází v našich teritoriálních vodách. Neidentifikovali jsme je jako hrozbu.
Řekla jste, že některé věci budou také záviset na vztazích s USA. Jsou USA na jedné lodi s Evropou?
USA jsou naším strategickým spojencem, členem NATO. To je úspěšné a od roku 1949 zajišťuje bezpečnost svých – nyní – 32 členských států. Naším úkolem je udržet schopnost NATO odrazovat a v případě potřeby se bránit.
Proto je financování obrany tak důležité a plně podporujeme požadavek USA vůči Evropanům. Stačí se podívat na historii NATO, ať už za časů demokratů a republikánů, a uvidíte, že USA říkají už šedesát sedmdesát let totéž. Tedy že chtějí, aby evropské země dávaly víc peněz na obranu.
Na bezpečnostní konferenci v Mnichově se sešlo mnoho evropských a amerických podniků. Chtějí obchodovat, být partneři. Největší vývoz služeb z USA směřuje do Evropy, Evropané jsou největší investoři v USA. Je potřeba udržet si schopnost globálně konkurovat, hlavně vůči Číně.
USA jsou vůči Evropě kritické kvůli jejímu pomalému rozhodování v rámci EU. V některých případech s nimi mohu souhlasit. Pokud se podíváme na dohodu s Mercosurem, která neprošla v Evropském parlamentu o 10 hlasů, je to směšné.
Naše podniky chtějí tyto dohody. Chtějí být součástí největšího světového volného obchodního prostoru se čtyřmi zeměmi Mercosuru. Nikdo nechce platit dvaceti- nebo třicetiprocentní clo na vývoz. Proč tedy omezujeme naše podniky, naše ekonomiky v jejich úspěchu?
A s ohledem na Čínu?
Čína našim podnikům vůbec neumožňuje soutěžit podle stejných pravidel, jaká používá ona sama. EU má s Čínou obrovský obchodní deficit. Číňané vytlačili Evropany a Američany z trhů Dálného východu, ale také z trhů Mercosuru.
Amerika proto požádala Evropu, aby byla konkurenceschopnější, silnější a úspěšnější. Myslím, že je to velmi legitimní požadavek.
Zároveň však samozřejmě existují politická prohlášení Washingtonu, která lidi velmi znervózňují a která jsou nepřijatelná. Evropané na to upozornili, ať už jde o Grónsko, nebo o přístup Evropy k sociálním sítím.
Jsou tedy USA s námi na jedné lodi?
Ano. USA chtějí, aby Evropa byla úspěšná. My chceme, aby Amerika byla úspěšná. Souhlasím s Rubiem. Lidé chtějí žít v Evropě a v USA, protože chtějí žít ve svobodě.
