Za tak velké nádraží by se nemuselo stydět jakékoliv dvacetitisícové město. Tři koleje a honosná, několik desítek metrů dlouhá výpravní budova. Co však z leteckého pohledu vypadá jako zachovalá vzpomínka na zlaté časy zdejšího zapomenutého a odříznutého regionu, je zblízka zašlé a zdevastované.
Chátrající vidnavské nádraží vybarvené sprejery a rezavějící kolejnice na vyprahlých a rozpraskaných pražcích jsou výmluvným důkazem toho, že poslední pravidelný osobní motorák sem přivezl lidi krátce před osmou večer v sobotu 11. prosince 2010. Byť se tehdy zdejší radnice a lidé durdili, nebylo to nic platné. Olomoucký kraj přestal objednávat a České dráhy tak přestaly jezdit.
A další krok k definitivnímu vymazání kolejí z map a náspů přichází právě nyní. Správa železnic totiž čtyři a půl kilometru dlouhou lokálku zařadila na seznam celkem 11 tratí určených k likvidaci.
Proti tomu se ozvali jak místní, tak i firma Vidnavský kaolin. Ta by chtěla v místě obnovit těžbu štěrkopísku a jílu důležitého pro výrobu keramiky či barev. Boj o zachování 130 let staré tratě začíná.
„To víte, že vlak by byl pohodlnější“
Byť se o Vidnavě v poslední době mluví hlavně kvůli devastujícím následkům loňských povodní – řeka Vidnávka se tu v září slila s ostatními potoky a zalila většinu města -, během červencového poledne působí jako ideální prázdninová destinace. Útulné náměstí s několika cukrárnami, historickými budovami a dvěma kostely leží jen kousek od nádraží. Turisté ale nikde.
„Kdyby jezdil vlak, přijedu jím, ale bohužel,“ krčí rameny starší muž, který na improvizovaném parkovišti u opuštěného nádraží právě sundává bicykl z nosiče na střeše auta. „To víte, že by bylo pohodlnější mít to ve vagonu, vystoupit a rovnou vyjet,“ usmívá se jeho žena, jejíž horské kolo už stojí na zemi.
Jestli by vlaky do Vidnavy přivedly víc turistů, si zdejší místostarosta Kamil Haderka (Nestraníci) netroufá odhadnout. Podle Moniky Machů, jež vede městské turistické centrum, k ní pro radu či informaci loni dorazilo celkem 1055 návštěvníků, v roce 2023 pak 1050 a před třemi roky 1400.
„Vlakem jsem jezdil do školy,“ vzpomíná Haderka. Podle něj by obnovení železničního spojení Vidnavě i regionu pomohlo. Nejen kvůli turistickému ruchu, ale i komfortu místních obyvatel. V té souvislosti zmiňuje to, že dřív se odtud dalo pouze s jedním přestupem v Lipové-lázních dojet až do Zábřehu na Moravě, odkud už se pak člověk rychle a přímo dostane až do Prahy a dál.
„Studovala jsem v Jeseníku a taky jsem jezdila jen vlakem,“ popisuje mladší žena na vidnavské Radniční ulici. „Dneska už mám děti a ty tam musíme na kroužky s manželem vozit autem,“ pokračuje s tím, že taková cesta do města zabere půl hodiny. „Jenže problém je i v tom, že jesenické nádraží je daleko od města. Tak než by děti z vlaku došly, trvalo by to dlouho,“ přibližuje.
Podle místostarosty Kamila Haderky nicméně mezi vidnavskými přežívá naděje, že by se tam osobní železniční doprava mohla jednou vrátit, když se tady mají výhledově rozjet nákladní vlaky. Ty by prý mohly stát u oživení provozu.
Konec tratě není v zájmu místních ani státu
I když v souvislosti s oznámeným krokem Správy železnic jde o poměrně absurdní situaci, společnost Vidnavský kaolin skutečně už delší dobu veřejně mluví o tom, že by koleje potřebovala zachovat. Za městem chce obnovit těžbu jílové horniny důležité pro výrobu keramiky či barev, kde by mělo najít práci celkem asi 200 místních lidí.
A pro dopravu kaolinu plánuje prioritně využívat vlaky. Pohybovat by se tu mělo celkově pět lokomotiv ČD Cargo a zhruba dvě desítky vagonů.
„Zrušení tratě by pro naši společnost samozřejmě znamenalo komplikaci, nicméně však řešitelnou. Podle nás je však železniční doprava stále preferovanou variantou jednak díky ekologičnosti, udržení klíčové infrastruktury pro region a zároveň i příležitostí pro místní přeshraniční styk s Polskem,“ reaguje Jan Kreidl, poradce představenstva firmy Vidnavský kaolin.
„Vzhledem k situaci, že Česká republika se již dnes potýká s nedostatkem štěrkopísků potřebných pro stavbu silnic, které by byly těžitelné a železnicí dobře dopravně dostupné, pochybuji, že rušení této tratě by bylo v zájmu kohokoliv, natož státu. V ložisku Vidnava je právě kromě vysoce kvalitních kaolinů i velmi rozsáhlé ložisko štěrkopísků,“ osvětluje Kreidl dál záměr těžební firmy.
A jedním dechem dodává, že díky tomu, že už mají s ČD Cargo podepsanou předběžnou dohodu o spolupráci na přepravě, ke zveřejnění záměru na rušení lokálky nemuselo vůbec dojít. „Domníváme se, že trať se na seznamu ocitla nedopatřením,“ pokračuje Kreidl.
Správa železnic: O kaolinu víme
Dušan Gavenda, mluvčí správců českých železnic, oznamuje, že k případnému zrušení lokálky z Velké Kraše do Vidnavy je i přes její zápis do seznamu ještě daleko. A že k němu ve výsledku nemusí dojít, pokud těžaři skutečně obnoví dobývání kaolinu.
„Vždy zvažujeme jak nákladovou stránku dalšího zajištění provozuschopnosti, tak požadavky na udržení provozu ze strany objednatelů dopravy a dalších zainteresovaných subjektů,“ tvrdí Gavenda. A doplňuje: „V tomto kontextu také o záměru společnosti Vidnavský kaolin víme a ve věci využívání trati s ní jednáme.“
Reportér deníku Aktuálně.cz se v této souvislosti obrátil také na Ladislava Oklešťka (ANO), poslance a hejtmana Olomouckého kraje, kam Vidnava i Velká Kraš patří. Na dotazy však neodpověděl.
„Olomoucký kraj dlouhodobě tuto trať nevyužívá a ani v budoucnu nemá zájem tuto trať využít,“ komentuje to Vladimíra Hacsiková, mluvčí hanáckého hejtmanství. A odmítá i to, že by se krajský úřad nějakým způsobem v záchraně 130 let staré železnice angažoval.
„Vzhledem k tomu, že na této trati není objednávka Olomouckého kraje a není zde ani pravidelná nákladní doprava, nebudeme se v dané věci angažovat,“ dodala Hacsiková.
Mrtvá trať
Vlaky dnes nejezdí nejen z Velké Kraše do Vidnavy, ale kvůli následkům po loňských povodních stojí i trať z Lipové-lázně do Javorníku. Jak ve své kanceláři popisuje Zdeňka Rybová (SNK), místostarostka Kraše, alespoň na hlavní trati by se vlaky měly zase rozjet v druhé polovině letošního roku.
I ona je přitom jednou z těch, kdo vzpomíná, jak motorákem až z Vidnavy celé dětství jezdila do školy. „Ta trať vypadá hrozně,“ komentuje její současný stav. „Furt lepší než kamionem,“ vítá to, že by se odtud, pokud tedy těžba skutečně začne, vozil kaolin po kolejích.
Jan Kreidl v této souvislosti optimisticky připomíná, že těžební firma „má již naprostou většinu potřebných povolení a v těchto dnech se již začínáme zabývat s příslušnými orgány vytýčením dobývacího území“.
Zda se tu jednou skutečně podaří železniční provoz obnovit, je stále neznámou. Daleko větší šanci na oživení má ovšem samotné vidnavské nádraží. Po řadě let, kdy velkou budovu Správa železnic nedokázala prodat, se vymyslelo jiné řešení.
„O její převod do vlastnictví obce na konci května požádala Velká Kraš. V nadcházejících měsících proto předpokládáme společné upřesnění rozsahu a podmínek převodu nemovitosti. Obecně jsou bezúplatné převody nádražních budov možné v případě, že se dále využívají ve veřejném zájmu,“ potvrzuje Dušan Gavenda ze Správy železnic.
K jeho slovům místostarostka Rybová dodává, že už tu jsou takové návrhy, že by na nádraží mohlo vzniknout muzeum vojenské techniky. A dle některých odvážných hlasů by jednou z prvních souprav, která by ve vidnavském výběžku oživila železniční provoz, mohl být historický Legiovlak.
Zatím se tedy zdá, že ohlášený záměr zrušit starou lokálku by mohl přinést úplně opačný efekt. Což je dobrá zpráva nejen pro cyklisty, ale i pro celý region, který se ještě stále vzpamatovává z povodní a jakýkoliv impuls k oživení je pro něj důležitější než kdy dřív.
