V noci na pátek v Miami změnil majitele unikátní Laurin & Klement typ S2, který byl dlouhá léta součástí muzea v Indianapolis. Druhé takové auto dnes na světě patrně nenajdete, výsledná cena navíc překonala původní odhady.
S českými auty to je v zahraničních aukcích obecně těžké. Ačkoliv to jsou sebevětší unikáty, image modelů od Porsche, Ferrari, Mercedesu a dalších věhlasných značek nedosahují. A to přestože jejich historie může být delší a neméně zajímavá. Spousta sběratelů tak vysoké částky utratí raději za jiné modely, které jsou často v širším povědomí.
Přesto je suma 179 200 dolarů, tedy v přepočtu asi 4,27 milionu korun, za niž se aerodynamický Laurin & Klement typ S2 prodal, vyšší, než se očekávalo. Odhadovaná cena podle síně RM Sotheby’s, která vůz nabízela, byla mezi 110 a 150 tisíci dolary, asi 2,62 až 3,58 milionu korun.
Na druhou stranu v rámci stejné aukce se objevila i další dvě závodní auta ze zhruba stejného období jako Laurin & Klement. Itala 120 HP z roku 1907 se prodala za 31,6 milionu korun a Mercedes 150 HP Semmering z roku 1908 za dokonce skoro 197 milionů korun. V prvním případě jde o jeden ze dvou existujících kusů, v tom druhém o jediný vyrobený kus na světě.
Zpátky však k laurince, která podle aukční síně nikdy neprošla renovací a byla jen před nějakou dobou přelakovaná. Síň však nepřesně uvedla několik informací včetně roku výroby. Prodejce totiž uvádí jak rok 1911, tak také 1908. V muzeu okruhu Indianapolis Motor Speedway, kde ho v posledních letech vystavovali, mělo na štítku uvedený dokonce rok 1906.
„Z archivu bezpečně víme, že stroj byl vyroben na jaře v roce 1911 pro rakouského závodníka s titulem baron Leo Haan. Neví se o žádném druhém podobném autě, jde tedy o unikát,“ popisuje Michal Velebný, šéf renovační dílny ve Škoda Muzeu.
Je tak politováníhodné, že RM Sotheby´s mladoboleslavskou automobilku před aukcí nekontaktovala a informace si neověřila, ačkoli u jiných vzácných exemplářů, například značek Ferrari či Mercedes-Benz, jde o běžnou praxi, aby měl sběratel k dispozici doloženou historii.
Ví se také, že Leo Haan své auto různě vylepšoval. „Kormidlo na záď vozu nechal na zakázku namontovat přímo on, záměrem byly lepší jízdní vlastnosti vozu. Údajně mělo zajistit lepší průjezd zatáčkami,“ říká Lukáš Nachtmann z archivu Škoda Muzea.
O pohon se stará ležatý dvouválec s protiběžnými písty, navíc chladičem uloženým až za motorem. To autu dalo typický tvar přední části podobný dlátu. Výkon je dvanáct koní.
Zajímavostí je, že o zmíněném voze vyšel článek v rakouském magazínu Allgemeine Automobil-Zeitung. Text z roku 1912 opatřený fotografií Haanova vozu nesl titulek „Aviatická reminiscence na závodním voze“.
Základem kormidla, které je přímo spojené s řízením, se stal dřevěný rám, který byl dále potažený plátnem. Celé řešení vážilo asi 14 kilo. Podle testů a dobových textů kormidlo skutečně fungovalo, auto díky němu rychleji projíždělo zatáčky, ale jen ve vyšších rychlostech. Něco, o čem na počátku 20. století mezi běžnými auty nemohla být moc řeč. Pro závodní účely se ale hodilo.
Velebný nicméně připomíná, že s autem se pravděpodobně moc nezávodilo, nejsou dochované žádné zmínky o tom, že by Haan s autem v kterémkoli závodě vyhrál. Aukční síň RM Sotheby‘s sice jako závodní úspěch uvádí druhé místo v závodech do vrchu okolo Opavy koncem června 1911, podle Michala Velebného jde o neověřené informace, které před šedesáti lety poskytl prodejce auta novým majitelům do USA. Ve skutečnosti tento i další předchozí úspěchy zaznamenal baron Haan s jinými vozy mladoboleslavské značky.
Po konci aktivní kariéry totiž zamířila laurinka k rodině Haana do rakouského Reitereggu. Ta ji následně v 60. letech prodala právě do Indianapolisu, kde se ocitla v muzeu. Do aukce se dostala kvůli rozhodnutí vedení muzea soustředit sbírku na vozy, které mají přímou souvislost se závodní dráhou Indy.
„Málo se to ví, ale tato laurinka si dokonce těsně před prodejem do USA zahrála ve filmu. Objevila se v dánské komedii Sommer i Tyrol, tedy Léto v Tyrolsku, kde měla žlutý lak,“ přidává zajímavost Velebný.
Samotného ho zajímá, kdo ze sběratelů si vzácnou laurinku v Miami ve čtvrtek pořídil. „Osobně tipuji nějakého českého nebo slovenského kupce, případně americké muzeum zaměřené na automobilové kuriozity. Jsem zvědavý, kde se časem objeví,“ uzavírá šéf renovační dílny ve Škoda Muzeu. Do jeho sbírek unikátní laurinka, ke smutku fanoušků, bohužel neputuje.
