Se zabydlováním pojmů udržitelnost a cirkularita v ekonomice přicházejí na trh firmy, jejichž marketing tvrdí, že mají tyto pojmy zakódované v samotné podstatě. Jednou z nich jsou Reknihy, online portál pro přeprodávání přečtených knih.
Vznikly v roce 2019 a na letošek si vedení předsevzalo prodat novým čtenářům půl milionu výtisků. Až dosud to celkově bylo 800 tisíc a k tomuto číslu pražská společnost připravuje rozšíření působnosti – zatím na slovenský trh a do českých regionů, kde o ní lidé třeba ještě nevědí. Řídit tuto expanzi, v níž by měly následovat další země, přišel na pozici CEO Martin Němeček. Má zkušenosti třeba z Alzy nebo ze švýcarského pojišťovnictví. V rozhovoru pro týdeník Ekonom také vysvětluje, jak je možné při růstu firmy zachovat principy udržitelného podnikání, na nichž si velmi zakládá. Má jí to pomoci v konkurenci jiných online antikvariátů, z nichž některé dávají ročně do prodeje i více než tři miliony knih.
Opravdu se Reknihy s byznysem, jaký dělají, hodlají zaměřit na růst?
Souvisí to s profesionalizací firmy. Pro start‑upy je typické, že když začínají, nemají čas dělat nějaké procesy a fungovat standardizovaně. Díky tomu nasekají chyby. Spousta věcí se dělala tak, že zákazník neměl zkušenost, jakou bychom chtěli, aby měl. Za první rok, co tu jsem, se nám podařilo hodně zefektivnit provoz. Přesunuli jsme se z menších prostor do moderního skladu, kde naše knihy nezabírají tolik místa a je tam profesionální obsluha i technika, takže je dokážeme rychleji odesílat, je to levnější, není tam odpad. Rozjeli jsme spoustu nových kampaní a kanálů, jak se dostat k zákazníkům, a začali naši misi lépe komunikovat.
Měl jsem za to, že při růstu firmy začnete zvedat počty přeprodaných knih a budete chtít získávat nové zákazníky.
Expanze bude postupná, nebude vypadat tak, že najednou zapneme e‑shop do celé Evropy. Letos počítáme se Slovenskem, kde jsou lidé zvyklí číst knížky v češtině, takže ze začátku nabídneme ty, které už máme. Potenciál vidíme v českých regionech. Mně přijde, že téma udržitelnosti, tak jak se často objevuje v médiích, je do velké míry taková pražská bublina. Sám jsem ze Šumperka a bývám tam velmi často. Vidím, že lidé na to mají jiný názor a nedívají se tak sluníčkově třeba na sdílení kol nebo aut. O nás často nikdy neslyšeli, přitom to jsou pro nás skvělí zákazníci, mají velké knihovny, ty knížky nepotřebují a nevědí, kolik jim tam leží peněz. Tyto zákazníky chceme získat. Naproti tomu pro chystanou expanzi do zahraničí bude nejtěžší prvotní zisk knížek v příslušných jazycích.
Lidé přes vás zpeněží již přečtenou knihu. Kolik dostanou a kolik si necháte vy?
Když se prodá kniha, kterou nám někdo poslal, dáme mu 50 procent. Může je použít na nákup jiných, nebo mu vyplatíme na účet 50 procent minus 19 korun. Ty pro nás hrají roli, protože tím, že každou knihu kontrolujeme ručně, vyfotíme a uskladníme, máme náklady, které by se nám na 50 prostých procentech nerentovaly. Takhle nám něco zůstane. Když jsem do firmy přišel, byla ve ztrátě. Teď už se nám daří tvořit zisk.
Zisk je podstata byznysu. Ale co udržitelnost, nejde spíš proti němu?
Když firma není zisková, není udržitelná, protože někdo do ní musí sypat peníze. K ekonomické udržitelnosti patří ještě sociální, tedy jak fungujeme s lidmi, kteří pro nás pracují, se zákazníky, s komunitou. Součástí naší mise je edukativní činnost. Myslím, že je potřeba lidi naučit, že jejich rozhodnutí mají nějaký dopad – jestli si koupí kafe v řetězci, v místní kavárničce, nebo si ho udělají sami doma. My se snažíme podporovat školy, vesnické knihovny, rozdáváme knihy, které mají nízkou cenu, nebo o ně nikdo nemá zájem. Pomáháme učit lidi nehromadit a že štěstí není v materiálních věcech, ale v tom, jaký mají na jejich život dopad.
Martin Němeček
- Absolvent oboru Business and Finance na University of Stirling a magisterského programu CEMS International Management na univerzitách WU Vienna a NUS Singapore.
- Během studia se při práci pro Skotský podnikatelský institut začal zajímat o sociální podnikání a možnosti, jak může byznys pomáhat společnosti a planetě.
- Sbíral zkušenosti v oblastech expanze, technologických inovací a udržitelnosti v sedmi zemích. Jako manažer Alza.cz vedl evropskou expanzi. Působil také jako obchodní manažer v projektu Medevio zaměřeném na digitalizaci zdravotnictví.
- Do týmu Reknih nastoupil v srpnu 2023 a od března 2024 stojí v jejich čele jako CEO.
Ano, ale fungujete jako e‑shop. Ty mají poměrně značnou spotřebu energií.
Jak se to vezme. Když se bavíme o ziskové udržitelnosti, pak čím míň spotřebujeme zdrojů, tím menší máme náklady. Snažíme se je minimalizovat. Ve skladu zabírají naše knihy méně místa než v prodejně, nedochází tolik k poškození, spotřebujeme tím méně energií. Snažíme se spojovat co nejvíc objednávek dohromady. Začínáme spolupráci s doručovací platformou grid.online propojující kurýry – místo abychom posílali do města další auta, využijeme těch, která tam už jsou. Taxikář má třeba přes poledne volněji a člověk, co rozváží jídlo, má čas ráno a dopoledne, všichni nám mohou vozit knížky. Je lepší využívat třeba i dieselová auta než vyrábět a kupovat nová elektrická, jen abychom jako byli ekologičtí. U nás je ekologická udržitelnost i v tom, že zbytečně neprodukujeme předměty, které pak lidé nepoužívají. A používáme co nejvíc recyklovaných krabic. Máme pilotní projekt – když zákazník donese knížky, partnerské místo je dá do krabice, kterou nám pošle na sklad, a my tutéž krabici naplníme objednávkami, které se v tom partnerském místě vydávají. Nejudržitelnější obal je ten, který nevznikne. Je i nejlevnější, nic nás nestojí. Podobně se místo toho, abychom zakládali novou pobočku a zaměstnávali člověka, který třeba nebude vytížený, radši spojíme s někým, kdo má kapacitu navíc, a my mu pomůžeme být efektivnější.
Máte spočítanou vlastní uhlíkovou stopu?
Na ni by se měli zaměřit hlavně nakladatelé. Vím, že někteří ji měří. Liší se to knížka od knížky, třeba recyklovaný papír uspoří až desetkrát více vody. S tím my nic neuděláme, přeprodáváme už vyrobené knihy. Ale uhlíkovou stopou se zabýváme – u klasické knížky činí průměrně dvě kila CO2. To jsou odhady, záleží i na tom, jestli je vytištěna v Česku – dneska se jich hodně tiskne v Asii a musí se sem transportovat. Člověk by pak řekl, že e‑knihy jsou ekologičtější, ale ve čtečce jsou minerály, těžké kovy, nějak se těží a exportují. Průměrná čtečka vydrží třeba tři až pět let a musel byste na ní přečíst 25 knížek ročně, aby se vám to z hlediska CO2 vyplatilo proti papírové. A nutné jsou k tomu výkonné servery, přes něž se knihy zákazníkům posílají.
Na byznys se valí povinnost ESG a jednou by měla dopadnout i na malé firmy. Setkal jste se s tím v předchozích působištích, což byly o poznání větší společnosti jako Alza.cz? A chystáte se na to i v novém?
Nikdy jsem s tím reportingem nebyl v kontaktu. Velké firmy na to mají oddělení, mohou zaplatit lidi. Ty malé by taková regulace neměla zatěžovat – aby pekař vyplňoval, kolik zabalil housek, nedává smysl. Viděl jsem chystaná pravidla Omnibus (balíček EU ke zjednodušení a snížení regulatorní zátěže pro soukromý sektor – pozn. red.) a myslím, že v Evropské unii si to uvědomují a snaží se menším firmám odlehčit. Můj osobní názor je, že hodně věcí řešíme na vysoké úrovni v Bruselu, přitom by dávalo smysl nechat to na té nejnižší, kde lidé nejlíp vědí, co potřebují, a podle toho se zařídí.
V Reknihách hovoříte také o cirkulární ekonomice. Není ale její podstatou, že nějaký výrobek se rozebere, rozpustí, rozloží a vznikne něco nového? Vím, že máte program, v němž z nepoužitelných knih děláte květináče a podtácky. Ale u vás knihy hlavně obíhají, tak jak to je?
Záleží na tom, kdo má jakou definici cirkulární ekonomiky. Každopádně s ní souvisí anglická zkratka RRRR: refuse, reduce, reuse, recycle. Tedy buď nějaký výrobek odmítnu, nebo jich používám méně, případně používám ty, co už existují, nebo ho recykluju. Podle mě je náš byznys určitě cirkulární model. U zákazníků vidíme, že chtějí, abychom takoví byli. A tak kdybychom teď expandovali bez udržitelnosti, ztrácíme svoji podstatu.
Co s knihou, kterou už doma nechcete
Vytřídit starou či přečtenou a jinak nepotřebnou knihu je docela věda. Jen tak do kontejneru na papír by ji nikdo hodit neměl, protože zvlášť v pevné vazbě obsahuje součásti z jiných materiálů, většinou nějaký textil ve hřbetu. A v přebalu je pravděpodobně plast. Také zhnědlé, umaštěné nebo provlhlé listy by již do modré popelnice přijít neměly. Nabízí se proto několik možností, jak se knihy zbavit v celku.
Nejjednodušší je umístit ji do různých knihobudek, přihrádek, koutů či jinak vypadajících míst pro nahodilou výměnu knížek, jichž po celé republice vyrostlo mnoho. Buď z iniciativy občanů, místních spolků nebo i samospráv. Také některé veřejné knihovny přijímají od soukromých majitelů knihy jako dary, ovšem zdaleka ne všechny. Naopak, samy starší kusy čas od času dávají do výprodeje. Někdy mohou být příjemci charity, dětské domovy a podobně.
Vybíraví jsou v kamenných antikvariátech, navíc bývají přeplněné a cedule v jejich výlohách upozorňují na pozastavený výkup. Přesto jde obecně o jednoduchou formu, jak nepotřebnou knihu zpeněžit.
Tou další jsou online tržiště, v Česku například Restorio, Trhknih, Knihobot, Prodej‑knih, Reknihy. Službu přeprodeje mají i Megaknihy. Mají různé systémy výkupu i zasílání a různé finanční podmínky. Každopádně jde o vcelku konkurenční prostředí a stojí za to zkusit v něm prodat titul, o němž si člověk třeba myslí, že je neprodejný – o přečtené knihy je rozhodně zájem.
Tak jako u recyklace je důležitý stav knihy. Vykupující převezmou pouze výtisk v dobrém stavu a někteří, jen pokud mají mezinárodní číselný kód ISBN. V Československu se začal používat 1. ledna 1989.
Ale i starší kusy mohou některými online antikvariáty projít. Majitel by ovšem měl znát jejich cenu, aby netratil, protože v ojedinělých případech může mít v držení opravdu hodnotný předmět. Anebo jich může být i víc, zvlášť v případech, kdy zdědí rozsáhlou knihovnu.
Tu pak je nejlépe prodat celou nějaké instituci či specializovanému antikváři, spíš než posílat knihy do oběhu postupně. Tady číhá úskalí obchodního typu. Dobře o něm vědí čtenáři románu Tajemný plamen královny Loany od velkého znalce tohoto prostředí Umberta Eca. Šikovný byznysmen snadno neznalého dědice přesvědčí, když mu nabídne vysokou sumu pouze za část sbírky. Majitel posléze zjistí, že přišel o nejlepší kusy a zůstal mu už jen neprodejný artikl.
