Prodeje terénních vozů UAZ se meziročně propadly o 47 procent, píše ruský deník Gazeta. Podnik ale dobře živí armádní zakázky, které ostatně kdysi stály u jeho zrodu. Udržet nově vyrobená auta v chodu je ale čím dál tím těžší.
Největší zářijový objem prodeje závodu UAZ tvořily minibusy Buchanka, stejně jako lehké nákladní vozy s kabinou i bez, které konstrukčně z Buchanky vycházejí, uvádí list Gazeta. „Tato řada vozidel, vyvinutá pro sovětskou armádu, se vyrábí od konce 50. let minulého století. V roce 1964 prošla zásadní modernizací a od té doby se její vzhled a technické vlastnosti z velké části nezměnily,“ dodává list.
Vlastník závodu, kterým je společnost Sollers, navzdory dramatickému poklesu zájmu neplánuje ukončení výroby nejstarších modelů ani zavedení čtyřdenního pracovního týdne, jak se ještě nedávno spekulovalo. Závod podle jeho mluvčího navíc „aktivně pracuje“ na integraci elektronických systémů ABS a ESP ruské výroby do modelové řady UAZ.
„Zastaralá Buchanka a Hunter se bude vyrábět tak dlouho, dokud je budou potřebovat vládní orgány, hlavní odběratelé těchto vozidel,“ domnívá se viceprezident Národní automobilové unie Jan Hajtseer. Podle něj skutečnost, že má Buchanka „archaický design a podle mnoha moderních měřítek již není považována za auto“ nic neznamená, protože je po ní stále poptávka od „vládních orgánů“.
Bývalý šéf ruské asociace prodejců automobilů Oleg Mosejev míní, že skutečnou situaci v závodě lze jen odhadovat, protože „vojenské dodávky jsou poměrně značné“ a neodráží se v „civilních“ statistikách prodejů.
„Je jasné, že vozidla vyžadují modernizaci. UAZ si v současné době vede dobře jen proto, že je chráněn před konkurencí. Podobně jednoduchá, ale modernější vozidla existují i jinde na světě, ale s naší recyklační daní je nepravděpodobné, že by se dovážela,“ naráží Mosejev na skutečnost, že stále se zvyšující „recyklační poplatek“ na dovážená auta už tvoří podstatnou část jejich ceny.
Jak špatná je ve skutečnosti kvalita současné produkce z Uljanovského automobilového závodu dokládá článek v motoristickém magazínu Za rulem, který radí, s jakými ročníky modelu Patriot bude mít zájemce o ojetinu nejmenší problémy.
„Rychle rezaví a příliš často se porouchává. Po deseti až dvaceti tisících kilometrech se můžete těšit na širokou škálu problémů – od expanzní nádrže a zámků dveří až po termostat a alternátor. Při častých jízdách v terénu se rychle opotřebí kardanová hřídel“ uvádí Za rulem a pokračuje: „Patriot je žrout benzínu, ve vysokých rychlostech na asfaltu je nestabilní a i s paketem Premium Luxury mu chybí pohodlí. Pohon všech kol je určen pro kutily, kteří jsou schopni si sami vyměnit hnací hřídel.“
Přesto podle článku existují ročníky, se kterými budou jejich majitelé relativně v klidu. „Nejlepší Patrioty byly vyrobeny v letech 2019 až 2022. Tehdy měly pod kapotou nový motor ZMZ PRO o výkonu 150 koní a indickou rozvodovku s kořeny v BorgWarneru. A také odolné převodovky – manuální z Koreje nebo hydrodynamický automat z Francie, upravený klon jednotky GM.“
Po zavedení sankcí v roce 2022 však podle časopisu zbyla už jen jedna možnost – čínská manuální převodovka BAIC, která ale „bohužel není ideální“, i když problémy s její nespolehlivostí by se měly zlepšit po úpravách, kterými prošla letos na jaře.
Tohle všechno patrně ruští motoristé dobře vědí, proto mají staré ojetiny větší hodnotu než nové vozy. „Zbrusu nový Patriot je v současnosti k dispozici za dva miliony rublů. Auta z let 2021-2022 se však nabízejí za ohromujících 2,5 milionu rublů, a to dokonce i ve verzi s manuální převodovkou,“ dodává Za rulem.
