Tak živo v obci dlouho nebylo. Někteří místní dokonce sobotu 13. září srovnávali s rokem 1985, kdy tu poutí gradovalo natáčení slavné a oceňované komedie Vesničko má středisková. Právě 40. výročí jejího vzniku přilákalo do Křečovic na Benešovsku herce a filmové tvůrce, jejichž výkony veselohru posunuly až do boje o americké Oscary. Zdeněk Svěrák teď na návsi zavzpomínal i na postelovou scénu.
Byl jedním z těch, kdo pospíchali z jednoho místa na druhé, u každého vytáhl telefon z kapsy a nechal se vyfotit. Tu u sádrového odlitku Drápalíka přejetého kombajnem, tam o kousek dál zase u modré Pávkovy vétřiesky a za chvíli třeba u „nové“ červené stodvacítky doktora Skružného.
A když se Jarda, který do Křečovic dorazil až z dvě stě kilometrů vzdáleného Bystrého u Poličky, dozví, že vesnicí už se prochází i Zdeněk Svěrák, je vidět, že nutně a co nejdřív potřebuje mít fotku i s ním.
„Letos v červnu už jsem byl i ve Višňové u Příbrami, kde se zase slavilo 50 roků od natáčení Chalupářů,“ vypráví Jarda. „Tam to ale bylo o dost slabší, z herců dorazil jen Jiří Schmitzer,“ srovnává. Křečovice totiž 40. výročí vzniku slavné komedie Vesničko má středisková v sobotu 13. září pojaly ve velkém stylu.
„Ve filmu to vypadalo větší“
Na akci, jíž se jako hlavní pořadatelka ujala zdejší místostarostka Monika Pechačová (nezávislá), dorazilo hned několik slavných jmen. Z výrazné dodávky místních dobrovolných hasičů tak v sobotu dopoledne vystoupil třeba Stanislav Aubrecht, který si v komedii zahrál roli mladého a kudrnatého Jardy Pávka.
Přijel i legendární kameraman Jaromír Šofr, herci Klára Pollertová-Trojanová, Magdalena Křížková-Šebestová či Petr Brukner. Ještě než si společně se Svěrákem sedli na pódium a zavzpomínali na to, jak tu v roce 1985 strávili několik týdnů, prošli si řadu natáčecích lokací.
Mapa s trasou po filmových místech. | Foto: Ondřej Stratilík
Pechačová totiž s kolegy na sobotu 13. září připravila poznávací stezku po stopách řady nesmrtelných scén. Každý návštěvník dostal do rukou papírovou mapu Křečovic, kde byly tučně vytištěny adresy s jednotlivými zastaveními – třeba 26 Otík, 13 Turkovi či 17 Pávkovi.
„V tom filmu se mi to zdálo mnohem větší, přitom všechno je to blízko u sebe,“ svěřuje se mladší žena svému partnerovi, když po asfaltové cestě vedoucí nad hřištěm a rybníkem míří k budově základní školy. Na jejích dveřích visí dvě velké fotografie z filmu doprovozené komiksovými bublinami s hláškami. „Čemu se smějete? – Jak mě berete hákem přes sestru.“ Další školní scény pak připomíná panel před vchodem.
Jiný panel s fotografiemi zase Křečovičtí připevnili na fasádu obecní hospody U Kohouta, která už je mnoho roků zavřena a chátrá. Možná i proto si udržela stejnou podobu jako ve filmu. Původní je dokonce i schodiště, na němž při natáčení pouťové zábavy seděl Rudolf Hrušínský.
Ostatně i tuhle scénu, v níž se objevila i tehdy 15letá Klára Pollertová, připomíná plachta na opadající a špinavé fasádě. „Čípak je to pes, pane doktore? – Můj, našel se na nádraží. – Koukám, nějaká míchaná rasa. Jak se jmenuje? – Jmenuje se Karl Von Bahnhof.“
Benešovský ležák „ze sedmého schodu“. | Foto: Ondřej Stratilík
Krátce po sobotním poledni už křečovická náves pulzuje. Někteří místní, kteří posedávají na lavičkách u benešovského ležáku „ze sedmého schodu“ nebo dění sledují zpoza plotů na svých zahradách, souhlasí, že podobné to tu bylo i v roce 1985, když režisér Jiří Menzel natáčel velkou scénu venkovské poutě a zábavy.
Na klobásy či hamburgery se už vine dlouhá fronta, sváteční koláče došly, a tak se musí narychlo dopékat. A v davu se najednou objevuje skupina známých tváří vedená Zdeňkem Svěrákem. Herci a kameraman Jaromír Šofr se postupně přesunují k pódiu, kde dohrává amatérská folková kapela, aby společně zavzpomínali na to, jak Vesnička vznikala.
Se Zdeňkem v posteli
V tu chvíli opět přichází čas pro Jardu, lovce fotek z Bystrého. Když si herci sednou vedle sebe u hostince a čekají, až budou moct na pódium, Jarda hned všechny žádá o společný snímek. Nakonec si pod odpočívající herce sedá na zem a Zdeňka Svěráka chytne za koleno.
Fanoušek Jarda obhlíží stodvacítku doktora Skružného. | Foto: Ondřej Stratilík
Hromadnou fotku si přichází pořídit stále další a další lidi, ale moderátor už volá všechny celebrity nahoru.
Jednou z těch, kdo se nyní do Křečovic po 40 letech vrátil, byla i Magdalena Křížková-Šebestová. „Díky Vesničce se mi stala věc, že mi závidí všechny ženy – že jsem se ocitla se Zdeňkem v posteli,“ smála se představitelka filmové učitelky.
Scéna se natáčela jako jedna z posledních, jak prý bylo pravidlem režiséra Jiřího Menzela. Podle Šebestové to tak dělal proto, aby se oba herci už dost poznali a spřátelili, než spolu před kamerou ulehnou.
„Jenže den předtím mě chytla záda,“ popisuje představitelka filmové kantorky Věry Kousalové. „A já jsem si zase ve vaně narazil žebro, když jsem si předtím namydlil chodidla a uklouznul jsem,“ přidal se Zdeněk Svěrák.
Křečovice se můžou pochlubit i místní malířkou, kterou film inspiruje. | Foto: Ondřej Stratilík
Když se příhodě zasměje celá křečovická náves zaplněná stovkami lidí nejrůznějšího věku, kde v roce 1985 vznikaly ty nejslavnější scény družstevnické komedie, Šebestová ještě vše vygraduje: „A ty kalhotky jsem měla dvoje!“
Menzel: „Je to, bohužel, tuzemák“
Diskuse se stočí i k oné známé historii, podle níž slavná komedie, která pod názvem My Sweet Little Village v roce 1987 postoupila až do nejužší nominace na Oscara, vlastně vznikla úplně náhodou. Jak vzpomíná Svěrák, jednou mu zazvonil telefon, na druhé straně Barrandov. Ze sluchátka se prý dozvěděl, že mu scénář k filmu Na samotě u lesa proplatili omylem dvakrát.
„Potřebuju jen, abys mi do zítřka napsal námět na druhý vesnický film. Neboj, nikdo to nebude číst,“ vybavuje si dnes Svěrák obsah telefonátu. A tak sedl a přes noc popsal několik stránek s příběhem, kterému dal pracovní název Plachťák. Prý se inspiroval postavami z vesnice, kde měl chalupu. Jména postavám dal „podle kluků z divadla“.
Druhý den pak všichni Cimrmani jeli na výjezd, v autě s nimi seděl i Jiří Menzel. Když se o námětu filmu dozvěděl, Svěrák mu jej musel za jízdy přečíst. „Je to, bohužel, tuzemák,“ glosoval prý tehdy slavný režisér.
„Sám netušil, že tím, jak je ten film český, bude lidi v zahraničí zajímat,“ těší dnes Svěráka, jak se nyní již pět let zesnulý Menzel mýlil.
Konec je úplně nejlepší
Ale i když už Menzel ani řada jiných tvůrců a herců z Vesničky mé střediskové nežije, těch momentů propojujících Křečovice roku 1985 se současností bylo tuto podzimní sobotu skutečně plno. Jedním z nejpřekvapivějších, i když tak nějak tajně očekávaných, byl nízký průlet žlutého čmeláka nad návsí.
Na návsi stál odlitek Drápalíka, v družstvu zase kombajn, který ho na poli přejel. | Foto: Ondřej Stratilík
Zemědělský stroj Zlín Z-37 sice nepilotoval slovenský družstevník Štefan, ale stejně jako ve filmu přistál na poli za vesnicí.
Fotit i zažít tedy rozhodně bylo co. S desítkami nových obrázků se do Bystrého u Poličky vracel i Jarda. Ještě než se s reportérem deníku Aktuálně.cz stihl rozloučit, prozradil, že i on je tak trochu celebrita. Často se prý totiž zúčastňuje soutěží v pojídání čehokoliv a drží prý i několik rekordů. Jeden i v jezení extrémně zapáchajícího švédského kysaného sledě surströmming.
„Oťas, v žádným případě neodcházej před koncem, konec je úplně nejlepší!“ zní novinářské návštěvě v uších, když se 13. září odpoledne proplétá plnými Křečovicemi a mizí pryč. Tak za deset roků zas?
Křečovice oslavily Vesničku mou střediskovou. Po 40 letech do obce opět dorazili slavní herci a tvůrci, Zdeněk Svěrák dostal obraz (13. 9. 2025)
Křečovice oslavily Vesničku mou střediskovou, po 40 letech do obce opět dorazili slavní herci a tvůrci (13. 9. 2025) | Video: Ondřej Stratilík
