Turek nechce nudit věcnou debatou. Provokacemi si vystačí až do voleb, míní politolog

Ponechme stranou, do jaké míry je rozumné – a hlavně nebezpečné – vyzývat své příznivce k tomu, aby se proháněli na českých silnicích rychlostí 200 a více kilometrů  za hodinu. Jak ale hodnotíte způsob, kterým Filip Turek oslovuje své příznivce?

Oslovuje je napřímo a ne nutně s věcmi, které jsou spojené s politikou. Není samozřejmě jediný, kdo to tak dělá, témata zábavy a životního stylu prostě fungují.

Myslím, že on přímo nevyzývá lidi, aby ho napodobovali, někde se to snažil i brzdit. Nicméně důležité je to, že drží své publikum mobilizované a v pozoru.

Navíc ho toto publikum přirozeně brání – což je pro politika skvělá věc. A taky jde o politika, který vypráví příběh o „nás“, tedy o lidech s „normálním“ názorem, a o „nich“, tedy o progresivistech, médiích – o těch, kteří se bojí, škodí… Což je další aspekt mobilizační strategie.

Turek si zjevně myslí, že mu u jeho příznivců nejen vše projde, ale že ho za jeho odvahu a schopnost provokovat ocení, že ho budou obdivovat a následovat. Proto taky ta výzva… Může mu to, respektive Motoristům, fungovat i ve vztahu k volbám?

Důležitá je pozornost, která se na něj upírá. A to, jaké jsou reakce na danou situaci. To, že se stane „okopávaným“, skutečně může vést k tomu, že strana, kterou podpoří ve volbách, z toho může benefitovat.

Ta kauza, která teď plní média, Turka poměrně silně připomněla úplně všem. Občas se vyjadřuje k politice, ale o tom se tolik nereferuje. Teď je všude. A i když většinová společnost jeho chování nejspíš odmítne, fanoušci asi budou obdivovat hlavně tu drzost a bohorovnost. Už jen proto, že je proti „systému“ a proti pravidlům, která někteří považují za hloupá.

Jak vnímáte reakce jeho politické konkurence? Nebylo by od nich moudřejší Turkovy eskapády ignorovat?

Reagovat na něco podobného je docela levné – předhánět se pak člověk může v kreativitě. Ale ano, je to vlastně zbytečné, jen to k němu přitahuje víc a víc pozornosti.

Úplná ignorace by asi vypadala zvláštně, ale skutečně není nutné, aby každý jeden politik tuto kauzu komentoval a vyjadřoval se k ní. Jako vždy ale platí, že je to vděčný – a hlavně bezpečný – obsah na sociální sítě, který fanoušci ocení…

Za zmínku jistě stojí také to, že se vymezuje vůči médiím a současně se odkazuje třeba k Václavu Havlovi. Jako by tím chtěl říct, že je „disident“ současnosti, který bojuje proti systému…

Já si spíš myslím, že poukazuje na dvojí metr. Pravdoláskař a ikona národa může, on nemůže. Ale ano, je tam i to, že se staví proti systému, ale mám pocit, že jinak než Havel.

Navíc Havla si jeho publikum buď nepamatuje, nebo bych si tipnul, že ho nebudou mít rádi.

Osobně mne svým způsobem fascinuje proměna veřejné debaty: Turek se nevyjadřuje ke zdravotnictví, sociální politice, ke školství nebo státnímu rozpočtu. Jeho kampaň vlastně nemá nic společného s politikou. Přesto to funguje a po evropských volbách může uspět i v těch sněmovních…

To jsem už naznačoval: politika umí být – a je – složitá, pro publikum nudná. Kandidáti – a opět nejde jen o Turka – hledají cestu, jak se s voliči vlastně „spřátelit“. A to se dá udělat tak, že jim ukážete, že jste tak trochu jako oni, že mluvíte podobně, že máte podobné hodnoty, že vás štvou podobné věci.

Tato vnímaná blízkost pak supluje absenci ryze politických – ve smyslu obsahu – informací. Je třeba si připomenout, že Turek necílí na 30 procent ve sněmovně, tam by to v takové míře nefungovalo, ale očividně našel segmenty společnosti dostatečně velké, které úspěch umožní. Pro něj bude – ruku na srdce – úspěch cokoliv mezi třemi a pěti procenty, tedy situace, kdy dosáhne na státní příspěvek na činnost. Poslanci jsou samozřejmě bonus.

Další věc je, že takový mix obsahu upřednostňují sociální sítě, na kterých Turek primárně komunikuje. A také, že za takovým obsahem tam chodí zřejmě i uživatelé. Turek tedy nedělá nic jiného, než že pochopil, jak fungují sociální sítě, a neobtěžuje svá publika tím, aby je nudil věcnou debatou. A jen občas to proloží něčím politickým: vyfotí se s Muskem, mluví o Green Dealu – tak málo stačí, aby utvrzoval publikum, že „to má správně“.

Očekáváte, že v podobně svérázné kampani bude Turek pokračovat až do voleb?

Nevím, jestli mu to vydrží, ale provokace obecně fungují – už proto, že začnou plnit „standardní“ média. A mluví se o Turkově chování namísto jiných témat.

Takže jeho plán je jasný? Nevyjadřovat se vlastně příliš k politice, ignorovat tradiční média a hlavně provokovat na sociálních sítích, dělat ze sebe bojovníka „proti všem“…

Proti všem ne – proti liberálním progresivistům… To je mimochodem věc, která je vidět třeba i na Slovensku, kde Robert Fico do progresivního pytle hodil i konzervativní Křesťanskodemokratické hnutí. Jen proto, že nejsou s ním a mají, přístupem, nikoli ale obsahem, blízko k Progresivnímu Slovensku.

Čím více budeme přijímat, že progresivní liberál rovná se šílenec, magor, idiot, tím víc pak třeba budeme mít problém s tím, abychom takové strany volili. Už proto, že nebudeme chtít být spojováni s takovým slovníkem a termíny.

Nebo nás to naopak mobilizuje, protože si představíme to peklo, které by nastalo, kdyby se progresivisti dostali k moci. Toto štěpení má skutečně velký polarizující a štěpící potenciál.

Přesto: jak se budou blížit volby, Motoristé budou tlačeni k tomu, aby se vyjadřovali i ke klasickým politickým tématům. Může si tedy Turek skutečně vystačit s prvoplánovými provokacemi? Jak vůbec v danou chvíli vidíte šance Motoristů uspět ve volbách?

Upřímně – nevím. Bude záležet na dynamice uvnitř opozičního tábora. Myslím, že se to dá „vyšvejkovat“ a k tématům se vyjadřovat nakonec nemusí. Když budou přerámovávat debatu, určovat vlastní agendu, neustále upozorňovat na nebezpečí progresivismu a tak dále, tak s tím mohou vydržet docela dlouho…

Ono je třeba pamatovat i na to, že může být skoro jedno, o čem budou mluvit s novináři, co zazní v debatách na ČT – je klidně možné, že jejich příznivci se takovému obsahu prostě vyhnou a jen si počkají na sestřihy, které přijdou od samotných Motoristů. A tam to bude „správně“.

Ale nakonec nějaký program mít budou – jen asi bude zajímat málokoho.