Stačilo pár hodin na golfovém trávníku ve skotském Turnberry a letitá snaha Evropy navrátit výrobu důležitých léků zpátky na kontinent může přijít vniveč. Tvrdí to alespoň šéf České asociace farmaceutických firem Filip Vrubel. Hrozící patnáctiprocentní clo, jež by se mohlo vztahovat i na dovoz evropských léků do USA, totiž podle něj způsobí další odliv výroby mimo unii.
Vrátíme výrobu medikamentů zpátky do Evropy, ohlásila před třemi lety šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Rozjet chtěla hlavně takové výrobní linky, které chrlí kriticky důležité léky – tedy antibiotika, léky na cukrovku nebo na srdce. Právě bez těchto přípravků se totiž pacienti neobejdou. Léky tohoto typu přitom v posledních letech opakovaně na trhu chyběly, a to kvůli závislosti na dovozu účinných látek z Číny a Indie. Evropa se proto chystala výrobce motivovat k tomu, aby produkci na asijském kontinentu omezili a přenesli ji zpátky domů.
Jenomže v neděli dostal tento plán povážlivou trhlinu. Tvrdí to alespoň šéf České asociace farmaceutických firem Filip Vrubel.
Šéfka Evropské komise totiž po schůzce s americkým prezidentem Donaldem Trumpem v jeho skotském golfovém resortu připustila, že by se mohlo domluvené patnáctiprocentní clo vztahovat i na léčiva. „Shodli jsme se na tom, že i na dovoz farmaceutických produktů do Spojených států bude platit patnáctiprocentní clo,“ řekla podle listu The Guardian při rozhovoru s novináři na glasgowském letišti Prestwick.
Další vlna výpadků
To ale podle Vrubela předchozí plány Evropy nabourává. Pokud se transatlantická dohoda ještě neupraví a léky nedostanou výjimku, vyvolá to podle něj další vlnu jejich výpadků.
„Uvalení cel na evropské výrobce totiž bude znamenat velké znevýhodnění. To může firmy přimět k tomu, aby přesouvaly jakékoliv další investice opět mimo Evropskou unii,“ vysvětluje Vrubel.
Společnosti zkrátka budou hledat cesty, jak se clům vyhnout. „Což je samozřejmě v přímém rozporu s dosavadní snahou unie o návrat výroby zpět na evropský kontinent,“ komentuje vývoj událostí Vrubel.
Firmy ale podle něj jinou možnost mít nebudou – už nyní se často potýkají s tím, že se jim výroba některých přípravků za regulované ceny nevyplatí. Právě proto si vypomáhají přesunem části produkce jinam.
Méně klinických studií, pomalejší vývoj
Nepřímé dopady cel na tuzemské pacienty přiznává i šéf Asociace inovativního farmaceutického průmyslu David Kolář. Pokud by se cla ustálila na patnácti procentech, zvedlo by to podle něj výdaje farmaceutických firem až o 450 miliard korun ročně. To je stejná suma, jakou vydává na zdravotnictví celé Česko. „Promítlo by se to nejenom do cen léčiv, ale i do ochoty výrobců investovat,“ říká.
Firmy by podle něj omezily třeba klinické studie. S tím by se zpomalil vývoj nových léků. Rozmyslely by si taky jakékoliv rozšiřování výroby.
„Zjednodušeně řečeno, těch odhadovaných 450 miliard korun, které by jinak použily na výzkum a další investice, by musely nasměrovat na náklady spojené s novými celními povinnostmi,“ pokračuje Kolář.
Jakékoli obchodní bariéry by navíc měly dopad i na dostupnost léčby. Nová cla by totiž rychle zvedla ceny a ohrozila přeshraniční dodávky. Pocítili by to hlavně pacienti, kteří by se nedostali ke svým lékům nebo kteří by měli jen omezené možnosti zapojit se do klinických studií.
Zakročit musí úředníci
Podle farmakoekonoma Josefa Suchopára by mohly zmíněné dopady utlumit lékové agentury. Tedy organizace, které mají v jednotlivých státech EU na starosti kontrolu nad trhem s medikamenty. V případě Česka je to Státní ústav pro kontrolu léčiv.
„Ústav by ale musel rychle zahájit správní řízení z moci úřední a upravit všem přípravkům úhrady – tedy částky, které za ně platí zdravotní pojišťovny,“ připomenul Suchopár. Úhrady by se podle něj měly změnit tak, aby odpovídaly novým zvýšeným cenám. Jinak by se mohlo stát, že lidé nebudou mít v některých skupinách léků žádnou plně hrazenou alternativu – a to přesto, že na ni mají podle zákona nárok.
Úhrady by se měly podle Suchopára upravit i u takzvaných „centrových“ léků. Tedy u přípravků, které se podávají pacientům v nemocnicích. Jde třeba o léky na rakovinu, roztroušenou sklerózu nebo autoimunitní choroby.
„Pokud by se totiž zvedla jen cena těchto preparátů a lékový ústav by tomu nepřizpůsobil jejich úhradu, vyšší výdaje by šly na vrub dané nemocnice,“ vysvětluje expert. Špitály by pak mohly kvůli nedostatku peněz protahovat čekací doby a ošetřovat méně pacientů.
Trump chce výrobu v USA
Státní ústav pro kontrolu léčiv se k dopadům možného zavedení cel na léčiva prozatím nevyjádřil. Neodpověděl ani na dotazy, jestli se na tuto situaci jakkoliv připravuje.
Mluvčí ministerstva zdravotnictví Ondřej Jakob pak Aktuálně.cz napsal, že bude dopad cel na české pacienty zanedbatelný – a to v krátkodobém i střednědobém horizontu. „Tato situace nemá aktuálně žádný vliv na dostupnost péče či léků pro pacienty,“ uvedl Jakob a dodal: „Zároveň platí, že reakce Evropské unie na nově zaváděná americká cla musí být jednotná. Je pro nás prioritou zajistit veškerá opatření k ochraně pacientů a plynulé dostupnosti léčiv.“
Podle dřívějšího vyjádření náměstka ministra Jakuba Dvořáčka se uvedené dopady cel – tedy případný přesun výroby léčiv mimo Evropskou unii – projeví nejdříve za tři až čtyři roky.
Podle Davida Koláře z Asociace inovativního farmaceutického průmyslu je přitom téměř jisté, že se patnáctiprocentní clo na léky zavede. A to přesto, že se vyjádření jednotlivých účastníků nedělního vyjednávání rozcházejí – zatímco zástupce evropské sedmadvacítky se cly počítají, vyjádření některých zástupců USA jsou opačná. Cla by neměla být zavedená ani podle českého ministerstva zdravotnictví.
„Je jisté, že léčiva budou nově zatížena minimálně patnáctiprocentním clem,“ napsal ale Aktuálně.cz Kolář. Výjimky se můžou vztahovat jen na některé druhy medikamentů či jejich složek.
Americký prezident Donald Trump má totiž jasný plán – v minulosti avizoval, že chce pomocí vyšších cel přimět farmaceutické firmy k tomu, aby začaly své léky vyrábět přímo v USA.
