Vlastnictví Grónska je pro USA „absolutní nutností“, tvrdil Donald Trump loni v prosinci. Zájem o ostrov ale projevuje dlouhodobě. Minulý týden do Grónska dorazil i americký viceprezident J. D. Vance, který zkritizoval Dánsko za nedostatečnou péči o Grónsko. Politický geograf Adam Kočí z Ostravské univerzity vysvětluje, jak je těžba v Arktidě náročná i proč je region pro Trumpa důležitý.
Jedním z důvodů, proč by Donald Trump chtěl ovládnout Grónsko, je těžba. Co přesně se v Grónsku těží nebo má potenciál k těžbě?
V současné době se na jihu Grónska těží rubín a safír a v Qaqortorsuaqu se těží anortozit (využívá se jako obkladový kámen; pozn. ed.). Takže jenom tyto tři suroviny. Ale nic z toho, co se tam těží, není tak výdělečné, jak by si Gróňané přáli. Velký potenciál je v prvcích vzácných zemin, po kterých pravděpodobně touží i Donald Trump.
Politický geograf se zaměřením na Arktidu a severní Evropu. V současnosti vyučuje na Ostravské univerzitě.
Foto: Ostravská univerzita
Jak náročné je v arktických podmínkách těžbu zahájit a provozovat?
Složité je to i politicky. V 70. letech probíhaly v Grónsku průzkumy na těžbu ropy a zemního plynu, ale zatím k žádné těžbě nedošlo. Vydávaly se pouze licence, i když se předpokládá, že tam velké zásoby jsou. Licence na těžbu jsou dnes pozastaveny, protože v roce 2021 se v Grónsku dostala k moci vláda, která byla proti těžbě.
Pokud jde o prvky vzácných zemin, tak se nabízí analogie s Ukrajinou. Stejně jako na Ukrajině, kde se mluví o odhadech, které jsou z dob Sovětského svazu a které by tam Američané mohli těžit, tak ani v Grónsku nevíme, zda se to povede vytěžit a jaká je aktuální situace. Na 80 procent Grónska se skládá z grónského ledovcového štítu, největšího ledovcového štítu na severní polokouli. Táním se na pobřeží Grónska odhalují nejen ložiska železné rudy, ale i spousta prvků vzácných zemin, jako je lithium.
Pomáhá tání ledovce zjednodušit těžbu?
Dalo by se to tak říct. Ale když ledovec odtaje, pořád je tam permafrost. Táním se otevírají také rizika sesuvů půdy, tsunami a tak dále. Problémem je i finanční náročnost. Těžba je velmi nákladná v takových podmínkách, především doprava materiálu na jih země. Riziko se skýtá také v haváriích.
V roce 1989 havaroval tanker Exxon Valdez a zdevastoval pobřeží Aljašky. Jenže Arktida nemá tak dobré regenerační schopnosti jako jiné regiony a není na to připravena ani infrastruktura. Rusové by také rádi využívali severovýchodní cestu, ale není jak. Asi 70 procent prvků vzácných zemin se produkuje v Číně. Číňané vědí, jak to těžit, a proto měli zájem i o Grónsko, ale ta ekologická zátěž je obrovská…
Proč je v arktickém regionu schopnost regenerace horší?
Všechno se tam děje pomaleji kvůli nízkým teplotám. Když v roce 2010 v Mexickém zálivu havarovala ropná plošina, tak se z toho to okolí vzpamatovalo docela rychle. Ale v arktických podmínkách je to horší jak pro přírodu, tak pro zvířata, co tam žijí.
V minulosti jsme viděli, že proti zahájení těžby Gróňané demonstrovali, výsledky voleb v roce 2021 ukázaly, že si těžbu nepřejí. Je to kvůli environmentálním dopadům?
Těžba má pro Gróňany řadu benefitů, protože to pomůže diverzifikovat tamní ekonomiku a může to být klíčem k nezávislosti Grónska. Na základě zákona o samosprávě Grónska z roku 2009 je psáno, že výše peněz, které Dánové Grónsku posílají, se odvíjí od těžby. Čím více peněz sami vygenerují, tím méně jich z Dánska dostanou – a to je jejich cesta k soběstačnosti.
V Kvanefjeldu na jihu Grónska se nachází jeden z největších dolů na prvky vzácných zemin. Jako první tam přišli Číňané. Narazili však na odpor tamní vesnice, jejíž obyvatelé se těžby bojí kvůli tomu, že by se tam měl nacházet i uran – a tak je důl zavřený. Takže ano, za odporem stojí strach z environmentálních dopadů.
Jak silný je v Grónsku čínský vliv? A nemůže právě to být důvodem zájmu Donalda Trumpa o tento strategický ostrov?
Tahle myšlenka by dávala smysl pár let zpátky. Teď je ale čínský vliv v Grónsku nejnižší za poslední dobu. Čínské společnosti, které v Grónsku měly licence, tak přišly o svá aktiva. Australská společnost Greenland Minerals, jejíž největším akcionářem byla čínská polostátní firma Schengen Resources, také přišla o licenci. Číňané mají know-how na těžbu, ale Gróňané se bojí ekologických dopadů.
Z vlastní zkušenosti – když jsem v Grónsku pobýval na stáži v roce 2020 -, vím, že se tam tehdy hodně řešil příchod dvou tisíc čínských pracovníků. Místní se obávali, že by to mělo zásadní dopad na etnickou skladbu jejich populace, protože jich je něco přes 50 tisíc.
Číňané skrze tu stejnou společnost, Greenland Minerals, chtěli koupit v roce 2016 starou vojenskou základnu na Grónsku. Dánové to zakázali a pravděpodobně to bylo po naléhání Spojených států, což dává smysl, protože USA nechtějí mít čínskou či jakoukoliv jinou základnu tak blízko svých břehů. Každopádně čínský vliv v Grónsku slábne.
Co podle vás stojí za zájmem USA o Grónsko?
Předpokládám, že ekonomické zájmy: Donald Trump je především obchodník.
Když se vrátím do období do studené války, tak v té době Arktida fungovala jako oblast jaderného odstrašení. Arktida je nejkratší spojnicí Moskvy a Washingtonu. I na té jediné vojenské letecké základně v Pituffik (Thule) jsou radary, které by upozornily na případný útok, a stejně tak Rusko má na severu Sibiře své vojenské základny s radary.
V Severním ledovém oceánu se stále pohybují ponorky s jadernými hlavicemi, ať už ruské, či americké. Trumpova aktivita v tomto regionu by mohla Rusku významně uškodit, protože Rusům patří polovina Arktidy. Je to pro ně stěžejní ekonomický region, přes 20 procent ruského HDP pochází z Arktidy. Rusko v tom regionu nemůže riskovat vojenský konflikt, a proto tam znova obnovuje základny, které byly během studené války uzavřeny.
Posilují i Američané svou vojenskou přítomnost v Grónsku?
Nijak zvlášť. Američané mají na severu Grónska jednu základnu Pituffik, ovšem za studené války jich měli daleko více. Od roku 1951 mají s Dány dohodu a v roce 2004 do dohody vstoupili i Gróňané: Američané mohou mít pouze jednu základnu, kterou nedávno navštívil i viceprezident J. D. Vance.
