Australské parlamentní volby ovládla ekonomika a dopady kroků prezidenta USA Donalda Trumpa. Ještě před pár měsíci vévodila průzkumům opoziční Liberální strana Petera Duttona, jemuž kritici říkají „Trump z Temu“. Karty se ale obrátily a mandát by mohli v sobotu obhájit labouristé v čele s premiérem Anthonym Albanesem. Obě strany slibují miliardové investice do řešení krize spojené s rostoucími životními náklady. Ohledně přístupu k původním obyvatelům politici mlčí.

V Austrálii tradičně soupeří o moc levicově orientovaní labouristé a konzervativní Liberálně-národní koalice složená z liberálů a Nacionalistické strany. Předsedou vlády se stane lídr strany, jež bude mít po hlasování nejvíc mandátů ve Sněmovně reprezentantů.

Albanese, který vládne od roku 2022, se po nástupu k moci těšil značné oblibě. Řada Australanů tehdy doufala, že skončí období politické nestability a krizí, jež provázely předchozí kabinety. Premiér sliboval oživit ekonomiku, oslabenou pandemií covidu-19, snížit životní náklady a uspořádat referendum o právech původních obyvatel.

Albaneseho vláda přijala zákony s přísnějšími cíli pro snižování emisí a zavedla uhlíkový limit pro největší znečišťovatele v zemi. Zasadila se také o zlepšení vztahů s Francií a Čínou.

Po třech letech ekonomických potíží, neúspěchu referenda o zvýšení práv domorodých obyvatel a rostoucí nespokojenosti s vládou však Albaneseho popularita utrpěla a labourista by se mohl stát vůbec prvním premiérem za téměř sto let v historii země s pouze jedním mandátem.

Populistická rétorika lídra opozice

Jeho největší rival, konzervativec a lídr Liberálně-národní koalice Dutton, v minulosti působil jako ministr obrany nebo vnitra. Lídr opozice se snažil stavět kampaň na ekonomických tématech a tvrdém postoji vůči imigraci, jeho styl a rétorika ale často připomínají Trumpův populismus, což ho podle médií může stát premiérské křeslo. Dutton si kvůli tomu vysloužil přezdívku „Trump z Temu“ – podle čínského e-shopu s levnými napodobeninami.

Liberální srovnání s americkým prezidentem odmítl. „Neznám Trumpa, nikdy jsem se s ním nesetkal,“ hlásal během kampaně. Řadu voličů ani expertů nicméně nepřesvědčil, zmiňuje americká stanice CNN.

Dutton čelí kritice za podněcování kulturních válek, osočování veřejnoprávních médií z nenávistné agendy i za protiimigrační výpady, píše portál MSN. Slíbil také snížit počet státních zaměstnanců o 41 tisíc, zrušit práci z domova či přehodnotit školní osnovy kvůli „woke“ tématům. Kampaň Liberální strany se navíc opírala o podporu miliardářky Giny Rinehartové, jež sympatizuje s Trumpem.

Možný kanadský scénář

Duttonovi tak nyní hrozí osud kanadských konzervativců, kteří minulý týden navzdory očekávání prohráli parlamentní volby s liberály právě i kvůli vzestupu protitrumpovských nálad v zemi. Expertka Marija Taflagaová z Australské národní univerzity míní, že je v zemi vidět „zředěná verze“ kanadského scénáře.

Trumpova nepředvídatelnost podle ní paradoxně posílila pozici Albaneseho, jenž podle aktuálních průzkumů míří k vítězství, píše MSN. Ještě v lednu přitom sondáže avizovaly výhru opozice. Trumpa nepřímo využívá v kampani i sám Albanese. Ten podle agentury Reuters varoval, že konzervativní vláda vedená liberály by do Austrálie přinesla „chaos“. „Poslední věc, kterou potřebujete, je nestabilní vláda,“ varoval voliče premiér.

Profesor Frank Bongiorno z Australské národní univerzity však poznamenal, že případná porážka liberálů nepůjde jen na vrub Trumpa. „Liberální kampaň byla špatně připravená a spoléhala na to, že lidé budou na vládu natolik naštvaní, že zatouží po změně. Jenže ta vláda nebyla vyloženě špatná,“ konstatoval Bongiorno.

Hospodářské potíže

Nejdůležitějším tématem předvolební kampaně se stala ekonomika, jelikož Australany tíží rostoucí životní náklady. Po krátkém oživení po pandemii roste hospodářství nejpomaleji od 90. let a země je na okraji recese. Tempo zdražování sice v současnosti zpomaluje, od minulých voleb v květnu před třemi lety ale významně vzrostly ceny potravin i veřejných služeb, upozorňuje BBC.

Albaneseho kabinet zavedl řadu opatření, která měla lidem alespoň trochu pomoci, ať už jde o nižší ceny léků, daňové úlevy, slevy na energie nebo příspěvky na nájemné pro zranitelné rodiny. V zemi však od nástupu současné vlády už dvanáctkrát vzrostly úrokové sazby, což má dopad na Australany zatížené hypotékami. Podle BBC je pro voliče zásadní rovněž dostupnost bydlení, protože některá australská města patří k nejdražším na světě.

Dalším velkým problémem je pak systém univerzální zdravotní péče, který se potýká s nedostatkem personálu a prudce rostoucími náklady. Politici z obou hlavních stran si uvědomují, že řada Australanů návštěvu lékaře odkládá nebo zcela vynechává a chtějí najít finance na vyřešení krize. Celkem slíbili miliardy dolarů nejen na zdravotnictví, ale také na bydlení a energetiku, aby lidem snížili náklady na každodenní život.

Velké výdaje ale znepokojují ekonomy. Analytici společnosti S&P Global varovali, že australské veřejné výdaje jsou na „poválečných maximech“ a apelovali na hlavní politické strany, aby se uchýlily k úsporám, jinak ohrozí rating země AAA. Albanese ale výzvu odmítl s tím, že jeho Labouristická strana podle něj „zajišťovala odpovědné ekonomické řízení“.

Strategické spojenectví s USA

V kampani rezonovala i Trumpova cla a jeho obchodní válka s Pekingem, jelikož Austrálie udržuje úzké strategické vazby s USA, současně ale čile obchoduje s Čínou. Jinak zůstala zahraniční politika spíše upozaděna.

„Jedinou výjimkou v těchto volbách je faktor Donald Trump. Albanese i Dutton se prezentují jako lidé v lepší pozici pro jednání s Trumpem. Zajímavé je, že vůbec není jasné, co přesně představuje úspěšné jednání s Trumpem a zda je lepší politikou s Trumpem vyjednávat, nebo se jeho požadavkům bránit,“ píše v komentáři Charles Edel z Centra pro strategická a mezinárodní studia ve Washingtonu.

Australané mají přátelství a loajalitu za klíčovou hodnotu, a to i v politice, vysvětluje BBC. Albanese proto při Trumpově původním oznámení cel bez výjimek uvedl, že to „nebyl akt přítele“ a zavázal se, že nebude reagovat stejnou měrou.

„Není to kampaň, kterou si kterákoli ze stran představovala, že bude vést,“ řekla BBC Amy Remeikisová, hlavní politická analytička think-tanku Australský institut. „Osobnost Trumpa zastiňuje domácí kampaň, ale zároveň nutí australské vůdce udělat něco, co už dlouho nemuseli – prozkoumat vazby Austrálie na USA,“ podotkla odbornice.

Čínské provokace

Pro Canberru je výhodné, že Spojené státy jsou dlouhodobě dominantní vojenskou silou v Pacifiku. Austrálie se spoléhá na americké finance a těží ze členství v aliancích jako AUKUS, tedy obranný vojenský pakt mezi USA, Austrálií a Velkou Británií, nebo zpravodajskou skupinou Five Eyes.

Vzestup Číny v posledních letech ještě umocnil potřebu Canberry mít Američany na své straně poté, co Peking rozšířil svou vojenskou přítomnost v Tichomoří a zahájil různá vojenská cvičení v oblasti – včetně letošního únorového s ostrou střelbou. Čínská plavidla se v té době pohybovala jen stovky kilometrů od australského pobřeží.

Pro Austrálii v její geografické izolaci je tak udržení přátelských vazeb s Washingtonem klíčové. Část veřejnosti se podle BBC domnívá, že v době čínských provokací by měla země USA podpořit.

Průzkum zveřejněný v dubnu listem Sydney Morning Herald nicméně ukázal, že 60 procent Australanů si myslí, že Trumpovo vítězství bylo pro Austrálii špatné. Loni v listopadu to přitom bylo jen 40 procent. Z nedávného průzkumu Lowyho institutu pak vyplynulo, že téměř dva ze tří Australanů „moc nedůvěřují“ nebo „vůbec nedůvěřují“ zodpovědnému jednání Washingtonu.

Dilema kvůli Trumpovi

Podle Edela se nyní Albanese i Dutton snažili vypozorovat přístup politiků z jiných zemí světa, zda dopadli lépe, když souhlasili s americkým prezidentem, nebo se proti němu naopak vymezovali. „Zdá se, že střídají výroky ve smyslu ochoty postavit se Trumpovi jménem Austrálie a efektivně vyjednávat s americkým prezidentem,“ poznamenal odborník.

„Na ekonomické frontě se obě strany snaží prezentovat jako schopnější dosáhnout pro Austrálii dobré dohody – vyjednáváním výhodnějších podmínek s Trumpovou administrativou a zodpovědnějším řízením ekonomiky v tomto obzvláště nejistém období,“ dodal Edel.

Strany kladou rovněž důraz na bezpečnost. „Labouristé pravidelně tvrdí, že dosud nebývalým způsobem zvýšili investice do národní bezpečnosti a že do deseti let zvýší celkové investice na 2,3 procenta HDP. Liberálové obviňují vládu z chronického podfinancování obrany a oznámili plány na vytvoření strategie národní bezpečnosti – která dosud chyběla – a na zvýšení investic na 2,5 procenta HDP do roku 2029 a na tři procenta v příštím desetiletí,“ přiblížil plány politiků Edel.

Přehlížení původní obyvatelé

Naopak o problémech původních obyvatel Austrálie, kteří tvoří 3,8 procenta populace, se v kampani téměř nehovořilo. Podle expertů je to nejspíš proto, že si političtí lídři myslí, že jde o příliš rozdělující otázku po neúspěšném referendu před dvěma lety.

Albanese tehdy podporoval hlasování, v němž Australané rozhodovali o udělení většího politického slova domorodcům v parlamentu a také o uznání původních obyvatel a obyvatel ostrovů Torresova průlivu v australské ústavě, připomíná BBC. Šedesát procent voličů ale změny odmítlo. Kritici tehdy tvrdili, že by se vytvořila zvláštní „třída“ občanů, přičemž někteří by měli více práv než jiní, a že by nový poradní orgán v parlamentu zpomalil rozhodování vlády.

Lídři tak nyní k politice vůči původním obyvatelům raději mlčí. Během závěrečné debaty lídrů nicméně Dutton téma přece jen otevřel, když uvedl, že ceremonie „uvítání původních obyvatel v zemi“ – kde místní člen komunity uznává a souhlasí s událostmi konanými na jeho tradiční půdě – jsou „přehnané“ a neměly by se konat tak často.

Opozice také kritizuje peníze „vyhozené“ vládou na referendum – náklady se odhadují na více než 400 milionů australských dolarů a spojuje toto téma s rostoucí finanční zátěží na běžné Australany.

Původní obyvatelé přitom dál patří mezi nejvíce znevýhodněné skupiny. Od roku 2008 se strategie australské vlády s názvem Closing the Gap (Překlenutí propasti) snaží tento trend zvrátit prostřednictvím každoročního sledování osmnácti klíčových opatření v oblastech, jako je zdravotnictví a vzdělávání. Nejnovější data však podle BBC ukazují, že pouze u čtyř těchto bodů je nakročeno k úspěchu.

Preferenční hlasování a povinnost volit

Austrálie je známá svým jedinečným volebním systémem a také tradicemi v den hlasování, píše BBC. Účast je povinná pro všechny občany starší osmnácti let a v den voleb si lidé kupují přímo ve volebních místnostech takzvanou „demokratickou klobásu“, podávanou většinou na chlebu.

Země používá volební systém, kdy jsou kandidáti seřazeni podle preference. Pokud žádný nezíská v prvním sčítání více než padesát procent hlasů, hlasy nejméně populárních kandidátů se přerozdělí a proces se opakuje, dokud někdo nezíská většinu.

Ve volbách do Sněmovny reprezentantů jsou voliči povinni označit preferenci u každého jednotlivého kandidáta uvedeného na hlasovacím lístku v jejich obvodu. Při hlasování o obsazení senátu mají označit pouze určený počet preferencí, popisuje systém BBC.

V nynějších volbách bude k dispozici všech 150 křesel ve Sněmovně reprezentantů a také 40 ze 76 křesel v Senátu. Jedna strana potřebuje k vytvoření většinové vlády v dolní komoře parlamentu alespoň 76 křesel. Pokud dostatek nemá, musí se pokusit získat podporu menších stran nebo nezávislých poslanců.

V roce 2022 zažila Liberální strana největší porážku od svého vzniku, přičemž většinový kabinet sestavili labouristé, kteří mají v dolní komoře 78 křesel. Aktuálně jim ale hrozí ztráta většiny, a to i proto, že v posledních dekádách se v Austrálii neustále zvyšuje podíl hlasů pro menší strany a nezávislé. Právě v jejich řadách tak Albanese nejspíš bude muset hledat podporu.

Volební místnosti se otevírají v Austrálii v sobotu v osm hodin ráno místního času (o půlnoci na sobotu SELČ) a zavírají se v šest hodin večer (v 10:00 SELČ).

Kdo bude sestavovat nový kabinet, bude podle BBC jasné už během volební noci, jelikož výsledky se aktualizují v reálném čase na webu Australské volební komise (AEC) v rámci takzvaného neoficiálního předběžného sčítání.

Oficiální výsledky však mohou být zveřejněny až za několik dní nebo i týdnů, jelikož australský systém sčítání je velmi přísný – komise musí ručně spočítat asi osmnáct milionů hlasovacích lístků, včetně těch odevzdaných v zahraničí.

Podíl.
Exit mobile version