Protesty začaly jako ryze ekonomické. To je rozdíl oproti poslední masové vlně protivládních demonstrací kvůli smrti 22leté Mahsy Amíníové, kterou policie ubila kvůli nenošení islámského šátku. Teď je to jiné a i díky tomu je základna protestů mnohem širší než před čtyřmi lety, kdy byla omezená hlavně na střední vrstvy z velkých měst.
Ceny základních potravin totiž meziročně zdražily o 70 %. Rijál ztratil vůči dolaru 80 procent své hodnoty. Řada měst se potýká s nedostatkem pitné vody. A do toho režim koncem roku zvýšil ceny benzinu. To byla rozbuška.
Protesty se rychle rozšířily z Teheránu do dalších měst i na venkov a dnes zachvátily už prakticky celou zemi. Režim oslabila ponižující porážka v loňské válce s Izraelem, kdy se stroje židovského státu bez jediné ztráty proháněly na nebi nad Teheránem. Írán také ztratil klíčového spojence – Sýrii. A Izrael zásadně oslabil i jeho satelity – Hamás v Gaze a Hizballáh v Libanonu.
Pád životní úrovně navíc dopadl i na opory režimu: vojáky, policisty a nižší duchovní. A pamětníci vědí, že při předchozím pádu režimu v roce 1979 hrálo klíčovou roli právě to, že mnozí vojáci odmítli střílet do demonstrantů proti šáhovi Rézu Pahlávímu a přešli na stranu opozice.
Hodně nyní záleží i na Spojených státech. „Pokud budete střílet na mírumilovné demonstranty, jsme připraveni zasáhnout,“ řekl Donald Trump. Írán desítky let soupeří se Spojenými státy, podporuje terorismus a je spojencem Ruska a Číny, která dováží z Íránu 15–20 procent své spotřeby ropy.
Pokud by se Írán nyní dostal pod americký vliv, bylo by to velké vítězství Donalda Trumpa v jeho soupeření s Čínou o globální dominanci. A také smazání hanby za ponižující obsazení americké ambasády a zajetí jejích zaměstnanců v roce 1979 i následnou zpackanou záchrannou operaci z dubna 1980. Pro Rusko by pak pád režimu v Teheránu znamenal, že Kreml přijde po Sýrii a Venezuele o dalšího spojence.
