Americký prezident Donald Trump při různých příležitostech tvrdí, že dokázal ukončit někdy šest, jindy osm válečných konfliktů. V některých případech boje skutečně skončily, jinde jsou příměří křehká, místy se konflikty opět rozhořely, případně i přes podpisy dohod ani neskončily.
Trump hovořil o svém vlivu na ukončení válek například 18. srpna během summitu s ukrajinskými představiteli a evropskými lídry. „Ukončil jsem šest válek,“ řekl tehdy. „Pokud se podíváte na šest dohod, které jsem letos uzavřel, všechny se týkaly válek. Neuzavřel jsem žádné příměří,“ dodal.
Následující den v rozhovoru pro Fox News revidoval počet na sedm válek. V říjnu během návštěvy Malajsie Trump počet opět zvýšil na osm a řekl, že „v průměru (ukončuje) jednu válku za měsíc“.
Osudy konfliktů jsou různé a dohody o míru či příměří mnohdy nevedly ke kýženému konci násilí.
Arménie a Ázerbájdžán
Oba státy byly ve sporu od konce osmdesátých let, kdy se Náhorní Karabach – ázerbájdžánský region s převážně arménským obyvatelstvem – s podporou Jerevanu odtrhl od Ázerbájdžánu. V září 2023 Baku oblast znovu získalo, což vedlo k útěku sto tisíců etnických Arménů do Arménie.
Začátkem srpna 2025 se obě strany sešly v Bílém domě a oznámily mírovou dohodu. Kvůli ní arménský premiér Nikol Pašinjan a ázerbájdžánský vůdce Ilham Alijev nominovali Trumpa na Nobelovu cenu míru.
Trump také oznámil, že dosavadní omezení ve spolupráci v oblasti obrany s Ázerbájdžánem budou zrušena. Zahraniční média informovala, že v rámci dohody získaly USA práva na využívání takzvaného zangezurského koridoru (arménsky koridor Sjunik). Jde o pozemní spojení mezi Ázerbájdžánem a jeho exklávou Nachičevan přes arménské území. Koridor o délce 43 kilometrů se nachází na jihu Arménie podél hranic s Íránem. Takové propojení bylo dlouhodobě kritickým bodem ve vzájemných vztazích.
„Komu čest, tomu čest. Zprostředkování mírové dohody mezi Arménií a Ázerbájdžánem je skutečným úspěchem,“ míní výzkumný pracovník Henry Jackson Society Theo Zenou. Dohodu popsal jako „důležitý symbol pokroku“. Dodal ale, že byla do značné míry způsobena „klesajícím vlivem Ruska v regionu“, které dlouhodobě podporovalo Jerevan. Dodal, že mezi oběma stranami stále existují „sporné body“.
Thajsko a Kambodža
Spor ohledně území podél osm set kilometrů dlouhé společné hranice Thajska a Kambodži trvá již více než století a vede k občasným střetům a konfliktům. Koncem července 2025 opět vypuklo násilí poté, co thajští představitelé uvedli, že kambodžské jednotky zahájily palbu na jednu z jejich vojenských základen podél hranice. Následující střet si během čtyř dnů vyžádal 35 mrtvých a stovky tisíc lidí uprchly z domovů.
Během druhého dne konfliktu Trump zveřejnil na sociální síti Truth Social: „Právě teď volám thajskému úřadujícímu premiérovi, abych rovněž požádal o příměří a ukončení války, která v současné době zuří“. Ačkoli mírové rozhovory hostila Malajsie, Trump pohrozil, že pokud nebude dodržováno příměří, stáhne své jednání o možném snížení amerických cel na thajské a kambodžské zboží.
„Trumpův styl je transakční,“ sdělil ředitel Centra pro globální správu a bezpečnost v Chatham House Samir Puri. „Snaží se ekonomicky přimět různé strany, aby přestaly bojovat – ale je velký rozdíl mezi krátkodobým zastavením bojů a vyřešením základních příčin konfliktu,“ dodal. Puri je přesvědčený, že „Trump tuto nuanci nechápe“, a Zenou dodává, že „základní napětí je stále patrné“.
Během své cesty po Asii 26. října se Trump zúčastnil podpisu mírové dohody v Malajsii. „Toto je jedna z osmi válek, které moje administrativa ukončila za pouhých osm měsíců – v průměru jedna za měsíc, zbývá už jen jedna,“ řekl Trump s odkazem na ruskou invazi na Ukrajině. „Nevzpomínám si na žádného prezidenta, který by kdy vyřešil jednu válku… oni války začínají, ale nevyřeší je,“ prohlásil.
Dohoda ale násilí nezastavila. Od neděle 7. prosince se Thajsko a Kambodža znovu ostřelují a vzájemně se obviňují z porušování příměří. Kambodža uzavřela své hraniční přechody s Thajskem, které následně zavedlo noční zákaz vycházení v jihovýchodní provincii Trát. Boje se totiž rozšířily do pobřežních oblastí sporné části pohraničí.
Rwanda a Demokratická republika Kongo
Dlouhodobé napětí mezi těmito dvěma africkými zeměmi se znovu rozhořelo na počátku roku 2025, když skupina rebelů M23 podporovaná rwandskou vládou obsadila oblast bohatou na nerostné suroviny ve východní části Demokratické republiky Kongo (DRK). Rwanda podporu skupiny M23 popírá.
Po měsících bojů se v červnu 2025 ministři zahraničí obou zemí vydali do Bílého domu, aby podepsali dohodu, v níž se zavázali dodržovat předchozí dohodu o příměří z roku 2024. Trump si následně připsal zásluhy za nastolení míru v „jedné z nejhorších válek, jaké kdy kdo viděl“.
Rwandská povstalecká skupina M23 se však přímo nezúčastnila jednání a prohlásila, že dohodu nepovažuje za závaznou. V prosinci rebelové v provincii Jižní Kivu zahájili ofenzivu, domovy opustily statisíce civilistů. Boje propukly krátce poté, co Trump zprostředkoval mírová jednání mezi prezidenty Rwandy a DRK.
Skupina M23 následně oznámila, že se na žádost Washingtonu stáhne z města Uvira na východě Demokratické republiky Kongo. Bílý dům také tlačí na Rwandu, aby přestala rebely podporovat. Násilí ale pokračuje.
Írán a Izrael
Válka mezi Íránem a Izraelem vypukla 13. června, do války se přímo zapojily i Spojené státy, když bombardovaly tři íránská jaderná zařízení. Po amerických útocích Trump na sociálních sítích napsal: „Írán oficiálně zahájí PŘÍMĚŘÍ a po 12 hodinách Izrael zahájí PŘÍMĚŘÍ a po 24 hodinách bude svět oslavovat oficiální UKONČENÍ 12DENNÍ VÁLKY.“
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu děkoval USA, ale nejvyšší íránský vůdce ajatolláh Alí Chameneí prohlásil, že americké útoky „nic nepřinesly“ a že Írán z války vyšel jako vítěz.
Puri poznamenal, že se jedná o jediný ze sedmi konfliktů, ve kterém Trump použil vojenskou sílu. Opět však upozornil, že americký prezident pouze „uvrhl konflikt do stavu klidu“, místo aby se zabýval jeho příčinami. Zenou dodal, že nedošlo k „žádné mírové dohodě“ a „obě strany jsou v podstatě ve válce“.
Izrael a Hamás
Poté, co 7. října 2023 ozbrojenci teroristického hnutí Hamás a dalších teroristických skupin zaútočili na jižní Izrael, kde vnikli do tamních obcí, zabili na dvanáct set lidí a asi 250 zajali jako rukojmí, izraelský premiér Benjamin Netanjahu vyhlásil, že země je ve válce, a nařídil letecké údery na Gazu spolu s úplným obklíčením tohoto hustě osídleného území.
Podle palestinských zdravotnických úřadů, které jsou pod kontrolou Hamásu, si během dvou let konfliktu izraelská pozemní a letecká kampaň vyžádala více než sedmdesát tisíc obětí z řad ozbrojenců i civilistů. Téměř třetina mrtvých byla mladší 18 let, podle zahraničních organizací bylo více než osmdesát procent obětí z řad civilistů.
USA byly spolu s Egyptem, Katarem a Tureckem hlavní hnací silou v úsilí dosáhnout mírové dohody mezi oběma stranami. Na začátku října Trump představil 20bodový plán, který požadoval okamžité příměří a propuštění všech izraelských rukojmí stále zadržovaných v Gaze.
Hamás 9. října souhlasil s první fází plánu a o několik dní později propustil posledního živého izraelského rukojmího. Izrael také propustil část z téměř dvou tisíc palestinských vězňů. Příměří vstoupilo v platnost 10. října.
Ve svém projevu v izraelském Knesetu Trump oznámil konec války. „Nebe je klidné, zbraně mlčí, sirény utichly a slunce vychází nad Svatou zemí, která konečně našla mír,“ prohlásil a dodal, že „dlouhá noční můra“ pro Izraelce i Palestince skončila.
Bývalý mluvčí ministerstva zahraničí Matthew Miller, který byl jmenován Joe Bidenem, popsal mírový plán jako „Trumpovu dohodu“. „On je ten, kdo to dotáhl do konce. Musíte se podívat, kde se nachází, je v bodě maximálního vlivu na izraelského premiéra,“ míní Miller. „Možná Netanjahu ví, že s Trumpem bude muset jednat další tři a půl roku, nemůže si dovolit ho ignorovat a přehlížet,“ dodal.
Izraelské údery v Pásmu Gazy ale neskončily. Ve středu například izraelské jednotky minometnou palbou zasáhly obytnou palestinskou oblast v místech překračujících takzvanou žlutou linii vymezenou mírovou dohodou. Izraelské údery si opakovaně vyžádaly palestinské oběti mimo tuto žlutou linii, podle palestinských zdravotníků od uzavření příměří takto zemřelo téměř čtyři sta lidí. Izrael trvá na tom, že útoky provádí v reakci na porušování příměří ze strany Hamásu a cílí na ozbrojence tohoto teroristického hnutí.
Indie a Pákistán
Indie a Pákistán se od svého rozdělení v roce 1947 přou o status himálajské pohraniční oblasti Kašmír. V květnu došlo po útoku v indické části Kašmíru k opětovnému rozpoutání násilí, které trvalo čtyři dny.
Sousední jaderné velmoci uzavřely 10. května dohodu o příměří, která podle Trumpa byla výsledkem „dlouhé noci jednání zprostředkovaných Spojenými státy“.
Ačkoli pákistánští představitelé nakonec Trumpa nominovali na Nobelovu cenu, Indie vehementně popřela jakoukoli účast USA a tvrdila, že jednání proběhla „přímo mezi Indií a Pákistánem“.
Puri popisuje indicko-pákistánský konflikt jako ten nejkrehčí z mírových úspěchů amerického prezidenta. „Trump v žádném případě nemůže tvrdit, že vyřešil indicko-pákistánský konflikt, který sahá až do roku 1947 a má mimořádné strukturální příčiny,“ dodal.
Srbsko a Kosovo
Kosovo vyhlásilo nezávislost na Srbsku v roce 2008 po letech napětí v důsledku válek v devadesátých letech po rozpadu Jugoslávie.
Nezávislost Kosova uznává 92 zemí, ale srbská vláda stále neuznává jeho suverenitu a v červnu 2025 opět došlo k nárůstu napětí. Ke střetům ale nedošlo.
„Srbsko a Kosovo se chystaly jít do toho, měla to být velká válka. Řekl jsem jim, že pokud do toho půjdou, nebude žádný obchod se Spojenými státy. Odpověděli, že do toho možná nepůjdou,“ napsal Trump.
Prezidentka Kosova Vjosa Osmaniová uvedla, že má „spolehlivé informace“ o tom, že Trump zasáhl, aby zabránil střetu, ale neposkytla žádné další podrobnosti.
Když byla tato informace předložena Bílému domu, Trumpův tým pouze odkázal na dohodu podepsanou v Bílém domě během jeho prvního funkčního období v září 2020, kdy se státy zavázaly k ekonomické normalizaci.
Egypt a Etiopie
Posledních dvanáct let se Etiopie a Egypt přou o etiopskou přehradu Grand Ethiopian Renaissance Dam (GERD), která stojí na Nilu a která byla uvedena do provozu v roce 2022.
Přehrada je pro Etiopii nesmírně důležitá, ale Egypt tvrdí, že ohrožuje jeho přístup k vodě z Nilu. Jednání o této otázce se koncem června zadrhla a nedošlo k žádné dohodě.
Krátce poté Trump na sociálních médiích napsal: „Kdybych byl Egypt, chtěl bych vodu z Nilu.“ Poté prohlásil, že USA tento spor brzy vyřeší. Následně uvedl, že USA částečně financovaly stavbu přehrady, ale Bílý dům nebyl schopen jeho tvrzení blíže vysvětlit. Etiopští představitelé tato tvrzení důrazně popírají a tvrdí, že přehrada byla postavena „bez jakékoli zahraniční pomoci“.
Mezi Egyptem a Etiopií k žádnému násilí nedošlo. Trump trvá na tom, že mír mezi zeměmi je jeho zásluhou, ale „Nobelovu cenu za mír za to nedostane“.
Trumpovy šance na získání Nobelovy ceny míru
Uzávěrka nominací na letošní Nobelovu cenu za mír byla už 31. ledna, tedy jen krátce po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu. Netanjahu a další světoví lídři ho nominovali po termínu, což znamená, že jejich nominace se započítávají do ceny za rok 2026, čímž se Donald Trump stal jedním z potenciálních kandidátů.
Ředitelka Institutu pro výzkum míru v Oslu Nina Graegerová řekla, že pokud Trumpova mírová dohoda o Gaze povede k „trvalému a udržitelnému míru…, komise to bude muset téměř jistě vzít v úvahu při zasedáních v příštím roce“.
„Samozřejmě by také museli zvážit tento úspěch ve srovnání s širšími výsledky jeho úsilí o podporu míru – jak v USA, tak na mezinárodní úrovni – v souladu s vůlí Alfreda Nobela,“ dodala.
Závěť Alfreda Nobela, zakladatele této ceny, stanoví, že cena by měla být udělena osobě, „která nejvíce nebo nejlépe přispěla k posílení přátelství mezi národy“. To však podle Graegerové Trump nedělá.
„Vystoupil ze Světové zdravotnické organizace a z Pařížské dohody o klimatu, zahájil obchodní válku se starými přáteli a spojenci,“ řekla Graegerová. „To není přesně to, co si představujeme, když přemýšlíme o mírumilovném prezidentovi nebo o někom, kdo má skutečně zájem na prosazování míru,“ dodala.
Trumpovy kroky poškozující jeho snahu o získání Nobelovy ceny
Během svého druhého funkčního období Trump také navrhl opatření, která podle kritiků budou bránit vzdělávání a vědeckému výzkumu – dvěma oblastem, které jsou považovány za pilíře Nobelovy ceny.
Trumpovi kritici také poukazují na kroky Imigračního a celního úřadu (ICE), prostřednictvím kterého prezident vysílá Národní gardu do řady měst vedených demokraty, aby prosazovala jeho protiimigrační zákony.
Americká armáda také v posledních měsících pravidelně útočí na lodě v Karibském moři a Tichém oceánu, o nichž Bílý dům tvrdí, že pašují drogy. Při úderech přišly o život už desítky lidí, přičemž Trumpova administrativa dosud neposkytla zákonodárcům důkazy, že by skutečně šlo o pašeráky drog. Pašování drog zároveň není trestným činem, za který by v USA hrozil trest smrti, natož bez soudního řízení. Pozornost veřejnosti vzbudil mimo jiné zářijový sekundární úder, při němž americká armáda zabila dva přeživší původního útoku, kteří ale nepředstavovali žádnou hrozbu.
Zástupce předsedy současného norského Nobelova výboru Asle Toje naznačil, že Trumpova lobbistická kampaň za získání ceny mohla mít opačný účinek na jeho šance na vítězství. „Tento typ ovlivňujících kampaní má spíše negativní než pozitivní účinek,“ přiblížil. „Protože o tom ve výboru diskutujeme. Někteří kandidáti tlačí opravdu silně a nám se to nelíbí,“ dodal.
