Americký prezident Donald Trump rozšířil svou obchodní politiku i na filmový průmysl. Ve svém nedělním příspěvku na síti Truth Social oznámil, že dal pokyn k zavedení cla ve výši 100 procent na filmy vyrobené mimo území Spojených států. Cílem tohoto kroku má být návrat filmové produkce do Ameriky. Odborníci však varují, že Trumpovy plány by mohly mít zcela opačný účinek.
„Filmový průmysl v Americe umírá velmi rychlou smrtí,“ napsal Trump a vyzval k razantnímu kroku. „Chceme, aby se filmy opět vyráběly v Americe!“ Nově zavedené clo by se podle něj mělo týkat všech snímků vyráběných v zahraničí, které následně do Spojených států míří. A to včetně těch, na nichž se podílejí americká filmová studia.
Svízel je v tom, že filmy nejsou běžné zboží. Právně spadají do kategorie služeb, na které se tradiční cla nevztahují. Navíc značná část hollywoodské produkce se natáčí mimo USA. Důvody jsou prozaické: zahraniční lokace nabízejí štědré daňové úlevy a nižší náklady na pracovní sílu. Města jako Toronto, Dublin či Kapské Město se v posledních letech stala oblíbenými destinacemi filmařů právě díky těmto pobídkám.
Trumpovo opatření tak paradoxně zasahuje i samotný Hollywood. Pokud by clo vstoupilo v platnost, mohlo by se v konečném důsledku vztahovat i na americké filmy. A to by radikálně navýšilo jejich rozpočty.
Hollywood v nejistotě
Typickým příkladem je film „Mission: Impossible – Poslední zúčtování“, jehož produkce stála zhruba 400 milionů dolarů. Jeden z nejdražších filmů v historii, jehož premiéry se diváci dočkají na filmovém festivalu v Cannes, který začne 13. května. Většina snímku s Tomem Cruisem v hlavní roli se natáčela mimo území USA – ve Velké Británii, na Maltě, v Norsku a v Jihoafrické republice. Pokud by na tento film dopadlo clo v navrhované výši, americké filmové studio Paramount by muselo za uvedení snímku v amerických kinech zaplatit dalších 400 milionů dolarů, tedy dvojnásobek současného rozpočtu. Výsledkem by pravděpodobně nebyl zvýšený příjem pro americkou státní pokladnu, nýbrž zrušení celé produkce.
A právě to představuje podle analytiků hlavní riziko. Až polovina produkce amerických filmů se natáčí mimo území Spojených států, čtvrtina je pak zcela zahraničních. Zavedení cel by tuto praxi ochromilo a omezilo konkurenceschopnost amerických studií. Místo „záchrany Hollywoodu“ by Trump podle vyjádření kritiků svými návrhy mohl celý ekosystém ještě více destabilizovat. Krok staronového šéfa Bílého domu navíc přichází v době, kdy jsou obchodní války zvlášť citlivým tématem.
Dozvuky pandemie
Hollywood se stále vzpamatovává z pandemie. Zatímco v roce 2018 dosáhly tržby v amerických kinech téměř 12 miliard dolarů, v roce 2020 klesly – i kvůli covidovým uzávěrám – na pouhé 2 miliardy. Byť návštěvnost už znovu roste, počet premiér zůstává poloviční oproti době před vypuknutím koronavirové pandemie. Streamovací služby sice pomáhají držet průmysl nad vodou, ale většina z nich je stále ve ztrátě – s výjimkou Netflixu a nedávno i Disney+ či platformy Max.
Trump své rozhodnutí odůvodňuje tím, že se jedná o „koordinovaný útok jiných zemí“, který podle jeho slov ohrožuje americkou národní bezpečnost. „Je to kromě všeho ostatního i šíření zpráv a propaganda!,“ dodal Trump.
Cla dopadla fiaskem už v minulosti
Historie navíc ukazuje, že podobné zásahy už jednou přinesly finanční katastrofu. V roce 1930 začaly platit takzvané Smoot-Hawleyho tarify, které uvalily clo na dovoz zahraničních filmů do USA. Výsledkem bylo, že dovoz evropských snímků klesl o pětinu, přičemž americké tržby v zahraničí klesly ještě výrazněji – o 35 až 40 procent. Kina v Americe přišla o zisky z populárních evropských filmů a Hollywood sám brzy žádal o zrušení těchto opatření, což se stalo v roce 1934.
Zavedení Trumpem 100procentního cla na zahraniční filmy by tak mohlo mít nejen destruktivní dopad na americkou filmovou produkci, ale i na mezinárodní vztahy v oblasti kultury a obchodu. A co víc – investoři, kteří dnes zvažují financování hollywoodských snímků, si budou muset rozmyslet, zda se jim takový risk vůbec vyplatí. Protože, jak se v případě Trumpovy obchodní politiky často ukázalo, největší hrozbou není samotné clo, ale nejistota, kterou přináší.
