Prezident USA Donald Trump podepsal začátkem února exekutivní příkaz, který zmrazil pomoc Jihoafrické republice (JAR) kvůli zákonu o vyvlastnění, který v lednu podepsal tamní prezident Cyril Ramaphosa. Jedno z ustanovení umožňuje k zabavení pozemků přistoupit bez kompenzací. Bílý dům následně nabídl možnost přesídlit do USA lidem afrikánského původu a bělošským farmářům. Ti vlastní v JAR většinu zemědělské půdy, i když v tamní společnosti tvoří menšinu. Vlády, které v Pretorii nastoupily od pádu apartheidu, se opakovaně snažily o přerozdělení pozemků, cíle ale dosud nedosáhly.

Trumpův exekutivní příkaz uvádí, že Ramaphosův zákon o vyvlastnění „umožní vládě Jihoafrické republiky zabavit zemědělský majetek etnických menšin Afrikánců bez náhrady“ a že předpis je součástí řady diskriminačních politik a „nenávistné rétoriky“ vůči „rasově znevýhodněným vlastníkům půdy“.

Trump prohlásil, že pozastaví veškerou pomoc JAR, která by podle americké Agentury pro mezinárodní rozvoj mohla činit přibližně 320 milionů dolarů (7,7 miliardy korun). V důsledku přijetí zákona o vyvlastnění Trump nabídl přesídlení všech „afrikánských uprchlíků, kteří utíkají před vládou podporující rasovou diskriminaci“.

„Nenecháme se zastrašovat,“ prohlásil Ramaphosa v jihoafrickém parlamentu. „Jsme svědky vzestupu nacionalismu, protekcionismu, prosazování specifických zájmů a úpadku společných hodnot,“ řekl jihoafrický prezident během svého projevu o stavu země. „Nenecháme se odradit. Jako Jihoafričané jsme odolný národ,“ dodal.

Kromě Trumpa se o vnitřní záležitosti Jihoafrické republiky zajímá i Elon Musk, který byl pověřen řízením týmu pro efektivitu americké státní správy. Musk je původem z JAR a snaží se v zemi získat licenci pro svůj telekomunikační podnik Starlink.

Podle tam uplatňované politiky Black Economic Empowerment (BEE) však musí telekomunikační firmy vlastnit z 30 procent černoši. Musk označil BEE za „rasistickou“. V současné době ovládají černí Jihoafričané pouze tři procenta nejvýznamnějších společností v zemi.

Znění zákona o vyvlastnění

Podle serveru Time zákon o vyvlastnění obecně nařizuje „spravedlivou a rovnocennou“ náhradu, ale jedno z jeho ustanovení umožňuje, aby vláda v určitých případech náhradu poskytnout nemusela. Jedná se například o situace, kdy se pozemek nepoužívá nebo byl opuštěn.

Podle zákona by se měl vyvlastňující zástupce státu nejprve pokusit dosáhnout dohody s vlastníkem pozemku „za přiměřených podmínek“. Nemovitost však může být dočasně užívána bez nutnosti dosažení dohody, pokud je „naléhavě potřebná pro veřejný účel nebo ve veřejném zájmu“.

Odpůrci zákona

Odpůrci nařízení tvrdí, že jde o ohrožení principu soukromého vlastnictví. „Vyvlastnění není problém, pokud existuje kompenzace. Ale ta musí být spravedlivá, férová a rovnocenná,“ řekl pro BBC farmář Lion du Plessis. Dodal, že bez zaručení vlastnických práv si farmy, jako je ta jeho, nebudou moci půjčovat peníze.

Dopad zákona na zahraniční investice mimo jiné znepokojuje lobbistickou skupinu AfriForum, která vystupuje jako obhájce zájmů Afrikánců – bělošských potomků prvních holandských, německých a francouzských osadníků. „Víme, že mezinárodní investoři, pokud uslyší termín „bez náhrady“ a dáte tuto pravomoc mnoha státním organizacím, které nazývají vyvlastňovací úřad, pak to odradí investice,“ říká výkonný ředitel AfriForum Kallie Kriel.

Stále se diskutuje o tom, zda ustanovení o vyvlastnění bez kompenzace neporušuje článek 25 ústavy, který zakotvuje vlastnická práva pro všechny Jihoafričany. Kriel se domnívá, že znění zákona je možné zneužít. „Vyvlastňovací orgán, kterým může být zkorumpovaný nebo radikální obecní úřad, může vlastně použít jakýkoli důvod,“ míní.

Pozemkový právník Bulelwa Mabasa, který byl členem skupiny, jež radila prezidentu Ramaphosovi v otázce pozemkové reformy, si však myslí, že existují „dostatečné záruky“. „Na vyvlastňovací úřad je kladeno velmi velké břemeno – aby měl k dispozici zprávy od různých ministerstev, které v první řadě odůvodňují potřebu vyvlastnění a které odůvodňují potřebu vyvlastnění bez náhrady,“ vysvětlil.

Rétorické taktiky AfriFora

Podle serveru al-Džazíra jihoafrický novinář a publicista Max du Preez, který je jedním ze zakladatelů afrikánských novin Vrye Weekblad (Svobodný týdeník), uvedl, že AfriForum často vyvolává mezi Afrikánci strach z možného záboru půdy. Tato strategie podle du Preeze spíše zneužívá zranitelné skupiny obyvatelstva, než aby se zabývala širšími společenskými problémy.

„K smrti se vyděsí, když (černošští politici) mluví o běloších, a AfriForum se na to vrhne,“ poznamenal s tím, že to slouží k posílení vlivu AfriFora.

AfriForum však tvrdí, že jeho tvrzení o útocích na bělochy jsou oprávněná, a poukazuje na výroky krajně levicových politiků, jako je například vůdce strany Bojovníci za ekonomickou svobodu Julius Malema. Ten kdysi zpíval starou píseň proti apartheidu s názvem Kill the Boer (Zabij Búra). Veteráni boje proti apartheidu uvedli, že tato slova nejsou výzvou k zabíjení bělochů, protože „Búr“ (což znamená farmář) v textu písně představuje utlačovatele obecně. Jihoafrické soudy rozhodly, že píseň není projevem nenávisti.

V roce 2018 se Malema ve svém příspěvku na sociálních sítích vyjádřil také o „podřezání hrdla bělošství“. V únoru Musk vyzval k uvalení sankcí na Malemu poté, co se na miliardářově sociální síti X znovu objevilo video, na němž politik tato slova tehdy pronesl. Malema obavy z mezinárodních sankcí odmítl a uvedl, že bílým Jihoafričanům nikdy nevyhrožoval.

Muskovy výzvy však uvítalo právě AfriForum, které trvalo na tom, že Malemovy komentáře jsou příkladem toho, jak vážně jsou Afrikánci v JAR ohroženi. Taková rétorika nadále podněcuje napětí v zemi, varoval ale publicista du Preez.

Historické pozadí

Zákon z roku 1913 násilně zbavil tisíce černošských rodin půdy a omezil rozsah zemědělských pozemků vlastněných černochy na území dnešní JAR na pouhých sedm procent, což bylo později v roce 1936 upraveno na procent třináct. Tyto kvóty do značné míry umožnily bělochům vlastnit rozsáhlé pozemky, zatímco černošskou většinu vyhnaly do přeplněných městských čtvrtí.

Opatření týkající se vlastnictví půdy byla zrušena v roce 1991, ale podle pozemkového auditu z roku 2017 vlastnili běloši, kteří tvořili osm procent obyvatelstva země, přibližně tři čtvrtiny farem a zemědělských podniků, zatímco černí Jihoafričané pouze čtyři procenta.

První vláda, která nastoupila v devadesátých letech po období apartheidu, si stanovila cíl přerozdělit 30 procent půdy vlastněné bělochy do pěti let. „Cílové datum bylo několikrát posunuto, nyní je jím rok 2030,“ napsali před třemi lety ekonomové Johann Kirsten a Wandileh Sihlobo.

Politická reakce

Zákon o vyvlastnění z roku 2024 byl přijat před loňskými celostátními jihoafrickými volbami, v nichž Ramaphosova vládnoucí strana Africký národní kongres (ANC) poprvé od svého nástupu k moci po skončení období apartheidu ztratila většinu.

Demokratická aliance (DA), druhá největší partaj v jihoafrické vládě národní jednoty, se proti legislativě postavila s tím, že „nesprávně umožňuje nulovou náhradu ve veřejném zájmu v rámci omezeného rozsahu pozemkové reformy a nápravy, ale ignoruje veřejný zájem na hospodářském růstu a zaměstnanosti“.

Pravicová bělošská strana Freedom Front Plus, která je rovněž členem kabinetu, upozornila, že napadne ústavnost zákona, protože nejenže „představuje vážné riziko“ pro vlastnická práva Jihoafričanů, ale také vysílá „mimořádně negativní signál mezinárodnímu společenství“, protože „investory nebude snadné přesvědčit, aby investovali v zemi, kde by jejich majetek mohl být vyvlastněn“.

Odchod bílých farmářů do USA

Trumpova nabídka na emigraci Afrikánců do USA nicméně vyvolala jen vlažnou reakci. „Emigrace nabízí příležitost pouze těm Afrikáncům, kteří jsou ochotni riskovat, že potenciálně obětují kulturní identitu svých potomků jako Afrikánců. Cena za to je prostě příliš vysoká,“ míní Kriel.

Samostatně vyjádřilo závazek vůči JAR hnutí Solidarita, které zahrnuje AfriForum a odborový svaz Solidarita a podle vlastního prohlášení zastupuje přibližně 600 tisíc afrikánských rodin a dva miliony jednotlivců.

„Možná s ANC nesouhlasíme, ale milujeme svou zemi. Jako v každé komunitě existují jednotlivci, kteří si přejí emigrovat, ale repatriace Afrikánců jako uprchlíků pro nás není řešením,“ zdůraznilo hnutí. Jihoafrická obchodní komora ve Spojených státech ale informovala o nárůstu dotazů na přesídlení a odhadla, že o odchodu z Jihoafrické republiky může uvažovat až 50 tisíc lidí.

Trumpova ekonomická odplata

Úřad amerického prezidenta každoročně přezkoumává, které africké země by měly být i nadále součástí zákona o africkém růstu a příležitostech (AGOA), který umožňuje některým africkým zemím vyvážet zboží do USA bez cla. Připisuje se mu zásluha za vytvoření tisíců pracovních míst na celém kontinentu, včetně Jihoafrické republiky.

Nyní však panují obavy, že slib Donalda Trumpa snížit veškeré „budoucí financování Jihoafrické republiky“ může vést k vyloučení Pretorie z tohoto programu.

Takový postup však může být podle některých expertů kontraproduktivní. Profesorka Ruth Hallová z Institutu pro chudobu, půdu a agrární studia na Univerzitě Západního Kapska upozornila, že vyloučení JAR z AGOA by paradoxně postihlo právě bílé zemědělce, které chce Trump chránit.

„Mohu vás ujistit, že většina bílých farmářů se daleko více obává této odvety než vyvlastnění půdy,“ tvrdí Hallová. „Jihoafrická republika by se měla odpovídajícím způsobem připravit na to, že nebude nadále tvořit součást AGOA,“ varoval výkonný ředitel jihoafrického think-tanku Centre for Risk Analysis Chris Hattingh.

Mezinárodní vztahy JAR

Mimo to republikáni vyzvali Trumpa, aby zakročil proti JAR kvůli tomu, že vedla u Mezinárodního soudního dvora obžalobu Izraele z „genocidních“ činů při konfliktu v Pásmu Gazy. To židovský stát popírá.

Trumpovi příznivci rovněž vyčítají JAR, že se podvolila požadavkům Číny a přemístila tchajwanské velvyslanectví mimo hlavní město Pretorii.

„Jihoafrická republika se snaží udržet své spojenectví se Severní Amerikou a Evropou a zároveň budovat vztahy se svými partnery na globálním Jihu,“ přiblížila Hallová.

Dvě největší jihoafrické strany, Africký národní kongres (ANC) a Demokratická aliance (DA), mají rozdílné přístupy k zahraniční politice, zároveň ale musí spolupracovat ve vládě národní jednoty.

Obecně řečeno je DA více orientována na Západ, zatímco ANC má desítky let trvající vazby na Rusko a Čínu ještě z dob studené války.

Vztahy s Ukrajinou

Zároveň prezident Ramaphosa buduje vztahy s Ukrajinou, když pozval svůj protějšek Volodymyra Zelenského na státní návštěvu. Stalo se tak krátce poté, co se setkali v Rijádu zástupci Spojených států a Ruska a bez účasti ukrajinské strany jednali mimo jiné o rusko-ukrajinské válce a jejím případném ukončení. 

„Vítám konstruktivní jednání s prezidentem Zelenským a těším se, až ho brzy uvítám v Jižní Africe na státní návštěvě,“ napsal Ramaphosa na síti X.

Oba státníci se podle něj shodují na tom, že mírový proces musí zahrnovat všechny strany konfliktu, aby bylo dosaženo trvajícího míru.

Zelenskyj na síti X poděkoval za jihoafrickou podporu a připomněl zásadu „nic o Ukrajině bez Ukrajiny“, kterou Kyjev prosazuje. Ani on však neuvedl, kdy by se jeho návštěva JAR měla uskutečnit.

Podíl.
Exit mobile version