Pohár afrických národů vrcholil v marockém hlavním městě Rabatu v neděli 18. ledna. Senegalci po bláznivém průběhu finále zdolali domácí tým 1:0 v prodloužení.
O dva měsíce později, v úterý 17. března, poslal kontinentální svaz do světa informaci o novém výsledku – vyhráli Maročané, 3:0 kontumačně.
Senegalci měli v lednovém finále pocit, že bojují i proti rozhodčímu. A když proti nim v nastavení druhého poločasu nařídil za stavu 0:0 penaltu, trenér Pape Bouna Thiaw zavelel k odchodu do šatny.
Kapitán Sadio Mané, někdejší hvězda Liverpoolu či Bayernu, pak přesvědčil tým k návratu na hřiště a Maročan Brahim Díaz se po čtvrthodině skutečně postavil k pokutovému kopu.
V klíčovém momentu celého turnaje si troufl na zakončení á la Antonín Panenka, jenže brankář Senegalu zůstal stát a sbalil míč do náruče.
V následném prodloužení dali jediný gól zápasu Senegalci a mohli se pustit do oslav.
Během zápasu byly k vidění šarvátky na tribunách i mezi střídačkami a také neuvěřitelné scény, při nichž se podavači míčů snažili rozhodit senegalského gólmana Édouarda Mendyho.
Neustále mu brali a odhazovali ručník, pak se v prostoru u postranní čáry přetahovali s jeho náhradníkem, který přišel Mendyho bránit.
Na tiskové konferenci po finále maročtí novináři vypískali trenéra Senegalu Thiawa a fotbalovým éterem létaly hlasy: „Tohle byla pořádná africká ostuda.“
Maročané proti výsledku protestovali hned, ale disciplinární komise protest zamítla. Zároveň oběma stranám rozdala po skandálním finále různé tresty.
Po dvou měsících vše zvrátila odvolací komise.
Svůj verdikt odůvodnila tím, že články 82 a 84 řádů Poháru afrických národů říkají, že „pokud z jakéhokoli důvodu tým odmítne hrát nebo opustí hřiště před koncem zápasu bez souhlasu rozhodčího, bude považován za poraženého a bude ze soutěže trvale vyloučen“.
Senegalu teď kvůli opuštění hřiště hrozí v krajním případě i automatické vyloučení z příštího šampionátu, ovšem jeho svaz se odvolává zase ke Sportovnímu arbitrážnímu soudu v Lausanne. Případ se potáhne.
Reakce senegalských hráčů na sebe ale nenechaly dlouho čekat.
„O trofej se hraje na hřišti, ne přes e-mail,“ vyjádřil se na sociálních sítích bývalý slávista El Hadji Malick Diouf.
„Můžete dát těm uplakánkům další tři góly,“ reagoval na nový výsledek 0:3 záložník Pathé Ciss.
Kapitána Maného rozhodnutí „hluboce zklamalo“, situace podle něj zašla příliš daleko. „Tohle není fotbal, za který bojujeme, a Afrika, v niž věříme,“ napsal v prohlášení.
„V našem sportu je příliš mnoho korupce, a to zabíjí vášeň milionů fanoušků po celém kontinentu. Hráči ze sebe na hřišti dávají všechno, ale o výsledcích a titulech se rozhoduje mimo trávník,“ dodal.
Nejen Senegalcům totiž v průběhu celého turnaje připadalo, že cítí z různých stran tlaky, aby trofej po dlouhých 50 letech získali Maročané. Navíc na domácí půdě.
„Nedokázal jsem si představit, že Afričané s tou fraškou dojdou tak daleko. Ale když vidím, jak prezident Patrice Motsepe řídí jejich konfederaci… Je vazalem Gianniho Infantina, prvního muže FIFA,“ prohlásil Francouz Claude Le Roy, bývalý trenér Senegalu či Kamerunu.
„Infantino od samého začátku chtěl Maroku za každou cenu darovat tenhle pohár,“ řekl bez obalu.
Maročané jsou spolupořadatelem mistrovství světa v roce 2030 a podle Le Roye „proběhlo několik machinací, aby se stali africkými šampiony“.
„Obraz, který africká konfederace vytváří, je ubohý. Směje se celý fotbalový svět,“ poznamenal francouzský kouč, který vedl celkem šest afrických reprezentací.
Senegalci i Maročané nechybí na seznamu účastníků MS ve Spojených státech amerických, Kanadě a Mexiku, které startuje za necelé tři měsíce.
