Česko má velký problém: milion lidí nemá svého praktika. „Zájem o obor přitom je, absolventi medicíny do ordinace chtějí,“ tvrdí zástupci spolku Mladých praktiků. Jenomže ministerstvo zdravotnictví je prý nepodporuje. Peníze na takzvaná rezidenční místa, tedy zaškolení mladých lékařů, posílá spíš do nemocnic než do terénu. Lidé z některých regionů už přitom jezdí za praktikem i desítky kilometrů.
„Hlava mi to nebere,“ reaguje na odmítnutí praktický lékař pro dospělé Ondřej Sobotka. Deset let školí mladé lékaře, pod křídlo si může vzít až dva čerstvé absolventy. Když si ale na ministerstvu požádá o finanční podporu, aby je uživil, vrátí se mu zamítavá odpověď. „Tak už je to několikátým rokem. Žádné vysvětlení k tomu přitom nedostanu,“ říká zkušený odborník.
Podobně jsou na tom i další lékaři. „Ozvala se mi řada kolegů, kteří si chtěli vychovat svého nástupce. Už ho měli i domluveného, nakonec z toho ale sešlo. Nedostali totiž od ministerstva zdravotnictví dotaci,“ popisuje předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová. Peníze místo toho putovaly do nemocnic či do jiných oborů.
„V některých regionech už je přitom situace zoufalá, praktiků je tam nedostatek. Platí to třeba pro Vysočinu, Olomoucký kraj nebo pro Ústecko,“ upozornila Hülleová. Lidé tam podle ní jezdí za praktikem i desítky kilometrů daleko.
Časovaná bomba
Lékařům už proto došla trpělivost, hlavně těm mladým. Sepsali otevřený dopis a žádají v něm šéfa resortu Vlastimila Válka (TOP 09) o nápravu.
„Chceme, aby se počet míst pro mladé začínající lékaře navýšil. Není přece možné, aby ministerstvo přehlíželo prudkou demografickou křivku, podle které do deseti let odejde do důchodu asi třetina všech stávajících praktiků. Kdo pak bude stárnoucí českou populaci léčit?“ vysvětluje předseda spolku Mladých praktiků Vojtěch Mucha. Situaci v některých regionech označil za tikající časovanou bombu, která může za pár let vybuchnout.
Zájemců o obor je přitom podle něj dostatek – třeba letos se chtějí praktickému lékařství věnovat až tři stovky absolventů medicíny. Podobně jako loni. Problém není ani se školiteli, kteří by si je vzali na starosti. „Stát toho ale neumí využít. Podpořil sotva polovinu z nich – tedy 140 žádostí,“ říká Mucha.
Navýšení dotací by přitom podle něj stát nezruinovalo. Pár desítek milionů korun, které by si to vyžádalo, je v porovnání s 500 miliardami na české zdravotnictví jen marginální částkou,“ dodává. Dostupnost péče by se tím ale podle Muchy posílila.
Ať to zaplatí pojišťovny
Vedení resortu kritikům neodpovědělo. Redakci Aktuálně.cz pak mluvčí Ondřej Jakob napsal, že se balík peněz na vzdělávání mladých lékařů postupně navyšuje. Loni si podle něj absolventi a jejich školitelé rozdělili 421 milionů korun – polovina peněz putovala zájemcům o všeobecné praktické lékařství, zbytek si na konto připsali mladí pediatři. Letošní čísla podle Jakoba ještě nejsou uzavřená.
Jakob ale připustil, že se peníze skutečně nemusejí dostat jen do samostatných ordinací praktiků. Do sumy se totiž započítávají i dotace, o které si požádaly i nemocnice. „I ty můžou provozovat ambulance všeobecného praktického lékařství,“ připomenul mluvčí.
Ministr Vlastimil Válek (TOP 09) pak doplnil, že od ledna příštího roku už by resort nemusel platit vzdělávání mladých lékařů vůbec. Peníze by místo toho ve svých rozpočtech hledaly pojišťovny a kraje. Počítá s tím novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, kterou už schválili zákonodárci.
„Pojišťovny jsou přece těmi, kdo odpovídá za dostupnost zdravotní péče,“ vysvětluje svou vizi Válek a dodává: „Tím, že budou na vzdělávání přispívat ony, současně stoupne pravděpodobnost, že se zvedne dostupnost v problematických regionech – pojišťovny budou moct přidělení dotace podmínit působením na určitém místě.“
Kraje zase mají mít zájem na tom, aby u nich péče praktiků byla. „Do novely jsme proto zanesli, že by měla být školicí místa placená hlavně z jejich rozpočtů,“ řekl Válek.
Horký brambor
Jenomže mladým lékařům se toto řešení nelíbí. „My před tím varujeme. Bude to problematické a nepřehledné,“ odmítá Válkův nápad Mucha. V rozdělení peněz podle něj zavládne chaos, protože každý kraj si to bude organizovat jinak. „Různé můžou být i přiznané částky,“ podotýká. Bez garance státu navíc podle něj může klesnout i kvalita vzdělávání.
Nadšené nejsou ani některé pojišťovny. „Je zjevné, proč se to děje. Státní rozpočet už peníze na rezidenční místa nemá, tak se je ministr snaží zajistit jinde. Odpovědnost za vzdělávání lékařů chce přenést na pojišťovny,“ komentuje novinku šéf Vojenské zdravotní pojišťovny Josef Diessl a dodává: „Já si ale nemyslím, že je to ideální řešení. Vzdělávání by měl i nadále garantovat stát.“
Diessl také připomíná, že pojišťovny se už nyní potýkají s vážnými ekonomickými problémy – většina z nich je v červených číslech. „Jakákoliv nová povinnost tak může jejich situaci ještě zhoršit,“ podotýká. Připravit se na to přitom nemůžou, ministerstvo jim totiž žádný propočet neposkytlo. „My vůbec nevíme, kolik se na vzdělávání mladých lékařů v současnosti vydává. Víme jen to, že to zřejmě budeme muset od ledna platit,“ říká Diessl.
Včasná péče šetří peníze
V Česku je v současnosti zhruba sedm tisíc ordinací praktických lékařů – pět tisíc z nich se stará o dospělé pacienty, dva tisíce ošetřují děti a dorost. Tento počet ale podle lékaře Ondřeje Sobotky nestačí, zhruba milion lidí je bez praktika.
„Což je špatně. Jejich zdravotní stav se tím může zbytečně komplikovat a péče prodražovat,“ říká a dodává: „Třeba pokud mají cukrovku, která se nezachytí včas, skončí do pěti let v nemocnici. Většinou už s infarktem nebo jinou vážnou komplikací.“ Cena takové léčby je potom podle něj mnohonásobně vyšší. A následky pro pacienta trvalejší.
