Pražský dopravní podnik jimi ročně přepraví čtvrt miliardy cestujících a ze všech typů hromadné dopravy v Praze jezdí na nejvíce linkách. Autobusy pravidelně křižují českou metropoli už celé století, ve skutečnosti ale jejich provoz začal ještě mnohem dříve. Prvotní snahy o zavedení autobusů v Praze ale ukončila řada vážných nehod.
Měla 1,6 kilometru a spojovala Malou Stranu s Hradčany, kde kvůli složitému terénu počátkem 20. století nemohly koněspřežné ani elektrické tramvaje. První autobusová linka v Praze zahájila provoz 7. března 1908, kvůli problémům s dodáním vozidel o něco později, než tehdejší Elektrické podniky královského hlavního města Prahy (dnes Dopravní podnik hlavního města Prahy – DPP) původně plánovaly, a navíc ještě na zkrácené trase. Plnou délku začaly obsluhovat až od května.
Automobilní omnibusy, jak se tehdy autobusům říkalo, byly na lince celkem čtyři, každý od jiného výrobce. Jeden například od Fiatu, jiný značky Laurin & Klement. Jenže všechny trpěly technickými závadami, které vedly často k vážným nehodám. Pavel Fojtík jich v knize Pražské autobusy 1925-2005 popisuje celou řadu, třeba v květnu 1908 se zabrzděný porouchaný autobus sám rozjel a narazil do zdi kláštera barnabitek.
Přesto ještě došlo k prodloužení autobusové linky přes Karlův most na Křížovnické náměstí, asi po roce a půl v říjnu 1909 ale byla opět zkrácena kvůli poškozování mostu. To už beztak automobilní omnibusy v Praze neměly dlouhého trvání, po další nehodě byl totiž 17. listopadu 1909 jejich provoz definitivně zastaven.
Ačkoliv následně ještě před první světovou válkou existovala soukromá autobusová linka mezi Prahou a Mělníkem a i v meziválečném období se objevovaly snahy soukromých firem provozovat autobusy v Praze i okolí, až 21. června 1925 odstartovaly Elektrické podniky novou etapu autobusů v Praze. K ní a nepřetržitému provozu autobusů se konec konců vztahuje i letošní stoleté výročí.
Tehdejší první pravidelná linka A měla 3,5 kilometru a vedla z Vršovic do Záběhlic. První autobusy měly kapacitu 20 sedících a 20 stojících cestujících, jezdily na směs benzinu, lihu a benzolu a pražský dopravní podnik pak na svém webu připomíná i fakt, že autobusy měly tehdy vlastní ceny jízdenek, platilo se podle projetých pásem. To platilo až do roku 1951, pak došlo k tarifnímu sjednocení, nicméně to trochu předbíháme.
Vznik pravidelné autobusové linky podnítilo zřízení Velké Prahy v roce 1922 a snaha o propojení centra města s okrajovými částmi a vzdálenějšími obcemi.
Ještě v říjnu 1925 následovala linka B z Pankráce do Kunratic a do roku 1927 už fungovaly i linky C, D, E a F. Právě od roku 1927 začaly Elektrické podniky provozovat autobusy i v centru Prahy, první vnitroměstská linka H vedla z Jungmannova náměstí na Žižkov. Následovaly další.
Další výrazná změna přišla v říjnu 1932, kdy ze zastávky Náměstí Republiky začal provoz nočních autobusů na třech linkách do Vysočan, Strašnic a Košíř. První vyjížděl dvacet minut po půlnoci a ve dvacetiminutových intervalech pokračovaly autobusy v některé dny až do třetí hodiny ráno. V roce 1938 se noční provoz rozšířil o linky do Dejvic a na Pankrác.
Právě v roce 1938 autobusy Elektrických podniků přepravily v Praze přes 26 milionů cestujících celkem na šestnácti linkách. Vozový park čítal 80 třínápravových a 51 dvounápravových autobusů, postupně byly zřizovány i autobusové garáže. Jenže to byl také na dlouhou dobu vrchol autobusové dopravy.
Události po Mnichovu 1938 a následný vznik Protektorátu a začátek druhé světové války omezily počty linek, kvůli zavedení jízdy vpravo musely projít všechny autobusy postupnou rekonstrukcí. Ačkoliv počty cestujících se ve válečných letech zvyšovaly, Elektrické podniky neměly prostředky ani prostor na opravy a modernizace autobusů, byl i nedostatek pohonných hmot. Proto se začaly objevovat autobusy třeba na dřevoplyn. Během květnového pražského povstání dokonce přestaly autobusy po Praze jezdit úplně.
Obnovování provozu začalo prakticky hned po konci druhé světové války, nicméně naplno (třeba v neděli začaly autobusy jezdit až v srpnu 1946) se pražská autobusová doprava z tohoto období vzpamatovala až v 50. letech. V tu dobu už musela soutěžit také s rychle se rozvíjejícími trolejbusovými linkami.
První nové autobusy se objevily na jaře 1948 v podobě Pragy NDO, která dostala třeba poloautomatickou převodovku nebo stabilní stanoviště průvodčího. „Praga NDO tak byla pro Prahu na dlouhá léta posledním autobusem konstruovaným na míru potřebám městské hromadné dopravy,“ píše k autobusu pražský dopravní podnik.
Komunistické centrální plánování totiž zastavilo již probíhající vývoj úplně nového autobusu pro potřeby městské hromadné dopravy, místo toho došlo k unifikaci autobusů, což vedlo k používání autobusů, které měly pro městský provoz často zcela nevhodnou konstrukci.
Od posledního prosincového dne roku 1951 došlo poprvé v historii pražské autobusové dopravy k jejich zařazení do nového jednotného tarifního pásma MHD. A místo písmenek označovalo jednotlivé linky trojmístné číslo původně s přihlédnutím k tomu, na jakou tramvajovou linku ta autobusová navazovala.
Období přelomu 50. a 60. let znamenalo rychlý rozvoj autobusové dopravy. Došlo k obnovení nočních linek, objevily se rychlíkové a rekreační linky, testovaly se samoobslužné linky bez průvodčího. Díky budování nových sídlišť a zajištění jejich obslužnosti, stejně jako snižování provozních nákladů a nízké ceně pohonných hmot autobusy nakonec k říjnu 1972 z městského provozu vytlačily trolejbusy, třebaže ještě v roce 1963 oba typy dopravy přepravily téměř stejné množství cestujících.
V roce 1970 převezly autobusy v Praze přes 137 milionů cestujících, pomohlo k tomu i rozšíření území města o 21 obcí původně ve Středočeském kraji, oblíbené byly překryvné rychlíkové linky pro odlehčení tramvajové dopravě. Ty měly vlastní vyšší jízdné. 5. dubna 1971 na denních a 1. října 1971 na nočních linkách se pak naposledy v pražských autobusech objevili průvodčí.
Další etapu rozvoje autobusů v Praze rámuje zahájení provozu pražského metra v roce 1974, na jehož linky autobusy bezprostředně navazovaly a začaly také vznikat velké přestupní terminály. Došlo i k úpravám značení linek, trojčíslí sice zůstalo, ale pro denní linky nově začínalo 1 a 2, pro noční 5 a skončilo dražší jízdné na překryvných linkách.
16. ledna 1978 se do provozu dostaly první kloubové autobusy Ikarus 280, které nakonec jezdily až do začátku července 1999. A když je řeč o vozovém parku, nejde nezmínit Karosy řady 700, které poprvé vyjely už v roce 1982 a definitivně naposledy se v provozu objevily až v roce 2015. I proto, že se dodávaly do roku 1996 v různých modifikacích, včetně kloubové.
Především tyto dva typy autobusů nakonec převezly pražskou autobusovou dopravu až do „nové doby“ po roce 1989. Ta se vyznačovala tím, že do provozu v metropoli se vedle pražského dopravního podniku, vlastněného přímo městem, dostali v roce 1991 poprvé i soukromí dopravci.
Postupně tak skončil jeho monopol na městskou hromadnou dopravu v metropoli, zároveň došlo ke vzniku systému Pražské integrované dopravy, kam jsou začleněné městské a některé příměstské linky na území Prahy a Středočeského kraje. Od prosince 1993 ji organizuje Regionální organizátor pražské integrované dopravy, tedy ROPID.
Dopravní podnik byl nicméně nadále nejdůležitějším hráčem na poli pražské hromadné dopravy a postupně modernizoval svůj vozový park. Třeba 20. října 1995 byl do provozu uveden první nízkopodlažní autobus, od roku 2020 už ani jiný typ v Praze nepotkáte.
Vypíchnout můžeme i první vyhrazený autobusový pruh, který se objevil v roce 1997 ve Strakonické ulici, od 8. července 2002 zase funguje přímá linka mezi letištěm a konečnou metra na Zličíně. Od roku 2005 se přidala také přímá linka spojující letiště a nejdříve holešovické a později hlavní nádraží, která má vlastní cenu jízdenek. Její provoz začal s uvedením vlaku SC Pendolino mezi Ostravou a Prahou.
Mimo autobusy se spalovacím motorem se v posledních letech častěji objevují i elektrické autobusy, respektive modely s hybridním pohonem. Naopak pouze experimentem byl provoz vodíkového autobusu. Dnes tak Dopravní podnik hlavního města Prahy provozuje 150 autobusových linek, které přepraví kolem 250 milionu cestujících ročně. Pro srovnání: v roce 1989 došlo k autobusové přepravě skoro 432 milionů cestujících.
