Nejstarší premiér v novodobých dějinách České republiky. V něčem možná klidnější než dřív. S ambicí být považován za státníka, který splnil, co se od něj čekalo. Ale taky populista, predátor a egomaniak, který nesnese, pokud mu někdo přerůstá přes hlavu. Je, jak sám o sobě kdysi prohlásil, „urputné hovado“ – Andrej Babiš.
A přes to všechno, co o něm víme, není zrovna jednoduché říct, co od něj můžeme v jeho staronové roli čekat. Stát se může prakticky cokoli, neboť Babiš je v mnoha ohledech nevyzpytatelný. Možná i sám sobě. Svému okolí ale takřka jistě. „Myslím, že už výroky Andreje Babiše z minulých dnů ukazují, že klíčovým rámcem všech politik nové vlády bude populismus a afekt,“ říká politolog Ladislav Cabada.
„Když shrnu podle mne velmi problematický postoj Andreje Babiše k podpoře ukrajinské obrany proti ruské agresi – kterou jasně spojuji s tím, že jde o obranu všech zemí na západ od Ruska – ať EU pomáhá, ale bez českého příspěvku. Toto je daleko horší než cesta Tomia Okamury a delegace poslanců složené pouze z představitelů nové vlády na Slovensko,“ uvažuje politolog.
A co přesně myslí tím, když používá slovo afekt? „Jako politolog musím upozornit na trend posilování afektivní polarizace na úkor ideologické a argumentační. Paradoxně tak ve vládě zasednou zastánci rozpočtové neodpovědnosti spolu s formací, která se před voliči zaklíná ideou malého státu – ANO a Motoristy nicméně spojuje afektovaný odpor vůči vědeckým argumentům a důkazům, dobře pozorovatelný například v tematice ochrany životního prostředí.“
Afekt je přitom podle Cabady o to paradoxnější, neboť mnohé studie ukazují, že by česká ekonomika díky dobré vzdělanostní úrovni i struktuře průmyslu mohla na inovacích v zelených technologiích výrazně profitovat. A tak to podle jeho odhadu bude i v řadě dalších oblastí. „Bezpochyby i kvůli Babišově posedlosti mikromanagementem,“ míní politolog.
SPD a Motoristé
Co bude nesporně nové a jiné, jsou koaliční partneři Andreje Babiše. Minule vládl se sociální demokracií a komunisty, letos se opře o strany situované přesně v opačném koutě české politiky. „Záležet nebude pouze na tom, jaký vlastně bude samotný Babiš premiér, ale také, jak se s novou rolí popasuje věčně opoziční SPD a v politice noví Motoristé,“ říká politolog Otto Eibl.
V každém případě podle něj můžeme čekat nenaplnění toho, co obsahuje vládní prohlášení. „Je to mimo ekonomickou realitu a možnosti. Takže můžeme čekat ještě nějaké období, třeba rok, stesky nad tím, jak Fialův kabinet vládl špatně – mimochodem i proto asi Petr Fiala připravil zprávu o stavu země – a že se tedy realizace některých slibů odkládá,“ uvažuje Eibl.
Obecně ale podle něj lze asi čekat, že se vláda více zaměří na domácí „hřiště“, s mírnou preferencí řešit věci tady a teď. „Obávám se, že i bez ohledu na středně- či dlouhodobý horizont. Voliči vládních stran budou spokojení (asi se jim viditelně povede lépe), nicméně za cenu, že se to zaplatí někdy v budoucnosti,“ má jasno Eibl.
Pokud jde o naši zahraniční politiku, počítá s tím, že bude s největší pravděpodobností zaměřená na Západ. „Řídit ji bude samotný Babiš. Půjde ale o politiku pragmatickou, budeme platit za větší kverulanty, než tomu bylo za poslední roky. Ale nebude to pro zahraniční partnery nic nového – ostatně i v minulosti jsme to už párkrát Evropě takříkajíc osladili,“ vzpomíná politolog.
Celkově podle Eibla půjde o vládu, která nebude tolik inspirativní, co se nějaké vize týče. „Což je škoda. Mentalita nové vlády Andreje Babiše bude svým způsobem konzervativnější. A je otázkou, jak se to promítne třeba do ochoty investovat v Česku ze strany zahraničních investorů, popřípadě v transformaci celého sektoru z pomyslné montovny na něco s větší přidanou hodnotou,“ říká.
Za velkou neznámou pak označuje stabilitu vlády. „Dokážu si představit oba scénáře. Jak vládnutí po celé čtyři roky, tak i turbulence. Musíme si počkat na vykrystalizování vztahů mezi Babišem a ostatními – jasněji bude poté, až budeme mít za sebou hlasování o vydání. Tady je velký otazník hlavně směrem k Motoristům – třecí plochy tam mohou být větší než v případě SPD.“
Opozice
Eibl nakonec počítá s tím, že se opět probudí občanská společnost. „Myslím, že budeme svědky série akcí a událostí, které budou s vládou spojené, na které bude část společnosti reagovat. Neřekl bych ale, že dojde k nějakému katastrofálnímu průšvihu, takže intenzita těchto aktivit nebude příliš velká,“ uvažuje politolog v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
V neposlední řadě má za to, že se otevírá prostor pro vznik nového politického aktéra, který by mohl efektivně nahradit koalici Spolu. „Opozice se hledá a vlastně to bude mít i docela těžké – hlavně na úrovni jednotlivých stran,“ míní. A pro ilustraci vzpomíná nedávný sjezd TOP 09.
„To, že byl předsedou strany zvolený Matěj Ondřej Havel, zaznamenal málokdo, protože se řešilo úplně něco jiného – Rajchlova pornografická videa. K předsedovi TOP 09 to bylo trochu neférové, ale co se dá dělat. A mám pocit, že jak začal, tak také pokračuje – zájem o dění v menších stranách je minimální,“ říká Eibl.
Podle Cabady bude v každém případě klíčovou rolí opozice upozorňovat na strukturální problémy vládnutí, vycházející primárně z Babišovy ideologické prázdnoty a populistického stylu řízení, stejně jako na konkrétní přešlapy, které nastávají u každé vlády. „Současně je před ní výzva udržet nějakou formu spolupráce, a to v situaci, kdy bude zvenčí i zevnitř nějakým způsobem oslabována,“ míní politolog.
A připomíná, že výrazná bude i role prezidenta Petra Pavla. „Ten určitě nebude jen pasivně přihlížet případným problémům vládnutí, což ostatně již ukázal směrem k novému předsedovi vlády s požadavkem veřejné deklarace řešení střetu zájmů, a ještě výrazněji s ohledem na vládní ambice Filipa Turka,“ připomíná Cabada.
Zdůrazňuje ale, že prezident není v parlamentním systému, jaký máme u nás, tak silný jako vláda s většinovou podporou Poslanecké sněmovny. „Petr Pavel navíc bude muset vážit i příští prezidentskou volbu, do níž se pravděpodobně bude chtít zapojit,“ uzavírá politolog rozhovor pro Aktuálně.cz.
