Byly to minely, které okamžitě obletěly svět. Kinský se nedostal do brány Tottenhamu od sklonku října, kdy se vešel do základní jedenáctky v utkání Ligového poháru na hřišti Newcastlu (prohra 0:2). Pak dlouho nic, až ho nový trenér Igor Tudor vytáhl do osmifinále Ligy mistrů na trávníku Atlétika Madrid.
A comeback se proměnil v horor.
Kinský nejprve založil první gól domácích uklouznutím, poté namazal špatnou přihrávkou soupeři na třetí trefu. A po sedmnácti minutách pro něj obnovená šance skončila.
Od té chvíle se spekuluje, co s ním bude dál.
„Je to výjimečný a složitý případ na řešení. V hokeji se po třech inkasovaných gólech mění brankář běžně, ale ve fotbale? Jako trenér jsem nezažil, že bych po sedmnácti minutách střídal gólmana,“ přiznává Verner Lička, někdejší kouč se zkušenostmi z domova, ze zahraničí i od reprezentace.
Není pochyb o tom, že takový nezdar před zraky stamilionů lidí po celé zeměkouli, by zamával s každým. Však také Kinského hned zaplavila mohutná vlna podpory od odborníků, fanoušků i věhlasných brankářských kolegů.
Nyní však už na smutek nebo soucit není místo. „Buď se můžete cítit jako oběť, nebo to přijmout jako výzvu,“ konstatoval Tudor, trenér, který nahradil na lavičce „Kohoutů“ Thomase Franka, na brífinku před nedělním duelem v Liverpoolu (1:1). Dodal, že Kinský vsadil na druhou variantu.
Na Anfield Road však nasadil mezi tyče Guglielma Vicaria, a i když italský gólman pustil za záda trestňák z pětadvaceti metrů, který mohl zpacifikovat, jeho pozice jedničky je pevná.
Kinský si totiž v Madridu ani předtím neřekl o jeho svržení. „Když Kinský přišel do Tottenhamu, měl fazonu, sebevědomí, všechno. Dokonce byl v prvních utkáních hvězdou zápasu,“ připomíná Lička.
„Ale potom se objevily chyby a oni jako by ho úplně odstřelili. Nedostat šanci takovou dobu, to není normální. Je otázkou, jak s ním pracovali. Nevím, jestli to mají trenéři brankářů dobře pod kontrolou,“ uvažuje zkušený odborník.
Zároveň si však uvědomuje, jak svízelná někdy může volba brankářů být. Lička to zažil u národního mužstva na stříbrném Euru 1996, kde zastával pozici asistenta Dušana Uhrina. V úvodním utkání proti Německu tehdy nezazářil mezi tyčemi Petr Kouba, a tak se řešilo, zda neudělat změnu.
„Rozhodoval o tom vždycky trenér brankářů Ivo Viktor, který měl respekt. Tenkrát podpořil Petra a zdůvodnil to takhle: Když ho nepodržíme, přestože si na obdržené góly mohl sáhnout, je odepsaný. A Pavel Srniček teď v Newcastlu nechytal, takže přesně nevím, jakou má formu. A co když to nezvládne?“ vzpomíná Lička.
Roli Kouby má momentálně v klubu ze severu Londýna Vicario. Byť ani on není stoprocentní, trenéři ho drží. I proto, že Kinský nadělal ještě větší průšvihy, které vygradovaly na stadionu Wanda Metropolitano.
Bude moci Kinský ještě svého zaměstnavatele přesvědčit, že si zasluhuje další příležitost?
„Myslím si, že v Tottenhamu bohužel skončil. A ani jiné velkokluby ho teď nekoupí nebo nevezmou na hostování,“ míní Lička.
Jeho předpovědi se nelze divit. Ve velkoklubech musejí brankáři nejen být permanentně jistí a spolehliví, ale musejí chytit ještě něco navíc. Jakmile tyhle parametry nesplňují, mají smůlu. Fotbalový byznys na nejvyšší úrovni je nemilosrdný.
Přednášky na školách by o tom mohl mít Loris Karius. Německému talentu experti předpovídali velkou budoucnost. A když si ho koupil Liverpool, zdálo se, že se tato věštba naplní. Jenže přišlo finále Ligy mistrů a jeho brankářská kometa rázem zhasla. Mohly za to dva obří úlety, kterými vydatně napomohl Realu Madrid k vítězství 3:1.
Z Anfieldu se musel pod tíhou kritiky vypařit. Potom se chtěl odrazit vzhůru v Besiktasi Istanbul, Unionu Berlín, Newcastlu United, ale zpátky do absolutní špičky se již nevyšplhal. Aktuálně hájí ve dvaatřiceti branku Schalke 04 ve druhé Bundeslize.
Pro Kinského je to strašák, se kterým musí zatočit. Jak? V první fázi psychologové radí dopřát si chvíli čas na vstřebání zklamání.
Když těm, kteří selhali, prokáže podporu okolí, tím lépe. Kinský se dočkal obojího, což se promítlo do jeho vzkazu na Instagramu: „Od snu k noční můře a zase ke snu.“
Ve druhé etapě ho čeká obrovská šichta. Na jejím začátku si měl co nejpečlivěji rozebrat chyby a co nejrychleji je odstranit.
Co už nesmí opakovat? „Hlavní příčinou jeho výkonu na Atlétiku podle mě bylo, že před tímto zápasem pět měsíců nechytal,“ upozorňuje Lička.
Když skokani na lyžích spadnou, dají si skočky na rameno a spustí se z můstku znova. I Kinský by teď potřeboval co možná nejdříve zpátky mezi tyče v soutěžním zápase. Čím víc se bude pauza natahovat, tím složitější to pro něj bude.
Nesmí si také nechat v hlavě střetávat myšlenky. „Jeho rozhodovací proces před třetím inkasovaným gólem byl zvláštní,“ všímá si Lička.
„Dostával míč na levačku ze své levé strany. Atakoval ho soupeř, který ho chtěl spíš zakrýt tak, aby míč dal na druhou stranu. Pak se mu asi myšlenky střetly a měl takové postavení, že se mu i nohy zkřížily,“ odhaduje český expert.
Ani na správné obutí by neměl v budoucnu zapomenout. Viz fatální podklouznutí před úvodní brankou.
„V kabině Baníku Ostrava jsem kdysi seděl vedle legendárního brankáře Františka Schmuckera a ten si za jakéhokoli počasí šrouboval do kopaček ty největší špunty, osmnáctky. A ještě měl pod nimi podložku,“ prozrazuje Lička.
„Ale Kinský v tom nebyl sám. Během prvního poločasu bylo na obou stranách těch pádů snad deset. Zejména půlka Tottenhamu vypadala jako namydlená,“ přidává.
A ještě něco by nemělo ujít Kinského pozornosti. „Víme, že je ambiciózní, ale když jste motivováni přespříliš, není to taky dobré. Možná chtěl Anglii tak dokázat, jaký je brankář, až to bylo na škodu,“ kalkuluje Lička.
Sečteno a podtrženo: Kinský nyní podstoupí životní zkoušku se vším všudy.
„Raději teď krok, anebo i dva zpátky. Nemyslím tím návrat do Česka. V Evropě jsou stovky klubů, které by se teď pro Kinského hodily. Musí najít takový, jehož trenér řekne: Stalo se, ale jede se dál. A samozřejmě nejpodstatnější je, jak bude on sám mentálně silný,“ uzavírá Lička.
