Rozhodnutí krajského soudu v Brně označuje volební postup uskupení Stačilo! za nezákonný, přesto registraci jeho kandidátky do říjnových sněmovních voleb nezrušil. Podle Marka Antoše, vedoucího katedry ústavního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy, je argumentace soudu vnitřně nekonzistentní.
Hnutí Stačilo! vytvořilo podle krajského soudu v Brně pro podzimí sněmovní volby nepřiznanou koalici a porušuje zákon. Registraci jeho kandidátky ale nezrušil, protože zákon stejným způsobem obcházejí i jiné strany. Vyplývá to z usnesení, které soud zveřejnil na úřední desce. Týká se návrhů na zrušení registrace kandidátní listiny Stačilo! na Vysočině, které podalo hnutí Česká republika na 1. místě! a strana Volt Česko.
Strany své návrhy odůvodňovaly tím, že Stačilo! zastupuje několik politických subjektů. Jako nepřiznaná koalice ale potřebuje pro vstup do Poslanecké sněmovny získat jen pět procent hlasů. Pro koalice platí podle počtu subjektů vyšší hranice. Koalice dvou subjektů potřebuje k zisku mandátu osm procent a koalice tří a více uskupení 11 procent z celkového počtu platných hlasů. Hnutí Stačilo! má nyní ve volebních modelech agentur podporu od 6,5 do 8,2 procenta.
Za hnutí Stačilo! se o návrat do sněmovny pokoušejí komunisté a sociální demokraté, na kandidátkách hnutí jsou i zástupci ČSNS, SD-SN, strany Moravané a Komunistické strany Československa (KSČ). Za hnutí SPD letos kandidují v některých krajích i zástupci Trikolory, Svobodných a PRO. Piráti, proti jejichž kandidátce byla žaloba podaná a následně zamítnutá v Ústeckém kraji, mají na kandidátkách zástupce Zelených.
Marek Antoš | Foto: DVTV
Pane Antoši, v čem je rozhodnutí Krajského soudu v Brně zajímavé?
Je zajímavé hlavně tím, že se liší od rozhodnutí ostatních krajských soudů, které zatím řešily podobné případy. Nemáme samozřejmě k dispozici všechna rozhodnutí, ale z toho, co známe, se argumentace v tomto případě skutečně odlišuje.
Zatímco ostatní soudy vycházely z dřívějšího názoru Ústavního soudu z roku 1996 a také z některých okrajových rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, tento krajský soud se na věc dívá jinak. Říká, že nejde o to, jak se subjekt formálně označuje, ale jak reálně funguje. A z jeho pohledu jde o materiálně existující koalici – i když nepřiznanou.
Z toho tedy plyne, že podle soudu krajský úřad – konkrétně Kraj Vysočina – zaregistroval volební subjekt nezákonně, protože šlo o koalici, nikoli o samostatné politické hnutí, jak bylo uvedeno. A přestože jiné strany v minulosti postupovaly podobně, což soud v rozhodnutí přímo zmiňuje, nehraje to podle něj roli. Pokud to bylo nezákonné tehdy, je to nezákonné i teď – a nemůže z toho vzniknout žádné legitimní očekávání.
Ale pak ten soud udělá zajímavou otočku. Řekne: Ano, bylo to nezákonné, ale stejně to nezrušíme. A tím pádem to celé dopadá úplně stejně jako v ostatních krajích – jenom s jinou argumentací. Soud totiž říká, že se jednalo v souladu s dlouhodobou praxí, která byla v podstatě tolerovaná, a že si ty subjekty mohly myslet, že je to v pořádku. A že kdyby do toho teď těsně před volbami zasáhl, tak by to byl nepřiměřený zásah.
Je to tedy o střetu právní přesnosti se společenskou odpovědností?
Soudy jsou tady od toho, aby rozhodovaly volební věci, aby chránily pravidla hry. Jenže zároveň nesmí být příliš aktivistické, protože by tím ty volby mohly vlastně narušit. A zásada přiměřenosti, která obecně platí v právu, je u těch volebních věcí ještě o to důležitější.
Ale z mého pohledu je ta argumentace dost překvapivá. Když jsem to rozhodnutí četl, tak mi to přišlo vnitřně rozporné.
Protože ten soud na jednu stranu říká: „Nemohlo vzniknout legitimní očekávání, protože to bylo vždycky nezákonné.“ A hned potom říká: „Ale protože mohli jednat v dobré víře, tak jim to teď nemůžeme na poslední chvíli zrušit.“
A to je přece rozpor. Soud se to sice snaží vysvětlit, nějak to zdůvodnit, ale podle mě to pořád není úplně přesvědčivé.
Co by se stalo, kdyby jeden krajský soud tu kandidátku zakázal, ale ostatní ne?
Ten problém je i systémový. Soud to dokonce v odůvodnění sám přiznává – říká, že od 1. ledna 2026 se ta pravidla konečně mění. Nově bude o těchto věcech rozhodovat Nejvyšší správní soud, takže se sjednotí výklad i rozhodování.
Ale zatím tomu tak není. Dnes nemůže Nejvyšší správní soud do těchto případů zasáhnout, protože kasační stížnost není přípustná. Takže každý krajský soud rozhoduje sám za sebe a to může vést k úplně absurdním výsledkům – například že v jednom kraji bude kandidát uznán jako koalice, ve druhém mu to zruší a ve třetím projde jako běžné hnutí. A to je zjevně absurdní stav.
Tím pádem jediné praktické řešení by v téhle situaci bylo, že by o věci rozhodl Ústavní soud – a to na základě ústavní stížnosti. Tu by mohl podat buď ten, kdo uspěl, nebo naopak ten, kdo neuspěl, ať už z jednoho nebo z druhého kraje.
Bude mít tento polovičatý rozsudek ještě nějaké následky, nebo tím ta věc definitivně končí?
Bezprostředně ne. Návrh byl zamítnut, stejně jako ve všech ostatních případech, co zatím známe. Ale stejně jako doteď platí, že ten navrhovatel může podat ústavní stížnost.
Mohou podat ústavní stížnost proti všem těm rozhodnutím, co zatím padla, včetně tohoto, a tvrdit, že soudy porušily jejich ústavně zaručená práva a chtít po Ústavním soudu, ať to přezkoumá, případně zruší.
Takže procesně se nic nemění, ale není to konec. Ještě je tam možnost ústavní stížnosti.
