Přichází s ním zákon a jeho gusto nebyla whisky, ale chtěl-li přesnou mušku míti, musel kolaloku píti. Zdvořilý pistolník je jednou z nejznámějších parodických rolí české kinematografie a také tou zásadní pro herce a zpěváka Karla Fialu, od jehož narození uplynulo 3. srpna rovné století.

Westernovou parodii Limonádový Joe aneb Koňská opera natočil v roce 1964 Oldřich Lipský. Pro titulní roli zvažoval mimo jiné Jiřího Kodeta, nakonec pohledného a abstinujícího kovbojského slušňáka našel v téměř čtyřicátníkovi Karlu Fialovi. Doporučila mu ho prý paradoxně Kodetova matka, herečka Jiřina Steimarová.

Operetní zpěvák a vystudovaný tenorista Fiala nebyl bez herecké zkušenosti před kamerou, byť spíš v menších rolích, mimo jiné v pohádce Dařbuján a Pandrhola. Jedinou do té doby větší příležitost v jeho filmografii představoval odbojný rytíř Dalibor ve filmovém přepisu stejnojmenné Smetanovy opery.

Joea viděl už na divadle

Poprvé se slavný pistolník Joe objevil v příbězích Jiřího Brdečky, pozdějšího spoluautora i filmového scénáře. V textech, vycházejících na pokračování v týdeníku Ahoj na neděli, si střílel z obliby brakových dobrodružství z prostředí Divokého západu. Na divadelní prkna přišel zjednat pořádek v roce 1944 a zhruba o dekádu později vznikla i muzikálová verze příběhu.

„Když jsem v polovině padesátých let seděl v ABC v hledišti, díval se na Cortése, poslouchal Orchestr Karla Vlacha a sledoval Jaroslavu Adamovou či Stellu Zázvorkovou, která s ní roli arizonské pěnice Tornádo Lou alternovala, nenapadlo mě, že se k tomuto příběhu někdy vrátím,“ vzpomínal Fiala.

Zpívající kominík

Značná část písní z divadelního muzikálu později zazněla ve filmovém Limonádovém Joeovi. Fiala – coby dlouholetý člen pražského Hudebního divadla Karlín – měl hlas a uměl zpívat. Dokonce právě jeho pěvecké nadání ho dostalo ke kumštu, ač se vyučil kominíkem.

Na střeše při vymetání komínů pěl tak, až zaujal profesora z ostravské hudební školy, který ho pak připravil ke zkouškám na konzervatoř. „V mém rajónu byla hudební škola. Byly otevřená okna, zněl tam zpěv, klarinet, fagot, a já na střeše – nebe nade mnou – jsem najednou zpíval taky: Zdálo se mně, má panenko, dnes v noci o tobě,“ vyprávěl.

Během následujících studií na hudební akademii dostal Fiala dokonce nabídku na Jeníka v Prodané nevěstě v Národním divadle, kde si všimli talentovaného eléva v operním souboru. Jenže kariéru ve zlaté kapličce zhatila fatální tréma.

„Rejžo, Gott nevadí“

Přesto vše Fiala ve filmu Limonádový Joe nezpíval. Imitování angličtiny „Sou fár, tu jú aj mej“ v milostné písni připsané hlavnímu hrdinovi obstaral Karel Gott. I tohoto populárního zpěváka Lipský zvažoval původně pro hlavní roli, jenže měl už domluvené angažmá v Německu, psal měsíčník Nostalgie.

O důvodu, proč ve filmu zpívá Gott a ne Fiala, mluvil sám herec v pořadu Všechnopárty: „Udělal jsem herecké zkoušky s Olgou Schoberovou a Milošem Kopeckým. A pak mě pozval na schůzku Lipský a říkal: ‚Chlapče zlatý, nebudete se zlobit, my bychom chtěli, aby v tom filmu byly všechny pražské hvězdy. Ten hudební materiál už je hotový. Nezlobil byste se, Karle, kdybychom to tam nechali?‘ A já vůl, z té radosti, že jsem se dostal do filmu, tak jsem říkal: ‚Samozřejmě, rejžo, mně to nevadí.‘“

Do Trigger Whisky Saloonu se Karel Fiala vrátil ještě později na divadle, ale už ne jako veskrze kladný Joe Kolalok, ale jako otec Kolalok: a to jak v roce 2001 v pražském Divadle ABC, tak o pár let později v domovském Hudebním divadle Karlín. Pro zajímavost: ve filmu hrál výrobce limonád Kolaloka Jiří Steimar, dědeček už zmiňovaného Jiřího Kodeta.

Doživotní kovboj

Limonádový Joe Fialu nepřestal do konce života „pronásledovat“. „Už při premiéře mi profesor A. M. Brousil řekl, že u filmu budu mít těžkou pozici, což se vlastně vyplnilo,“ konstatoval v roce 2015. 

Filmová parodie byla populární už v době premiéry. „Koňskou operu“ v kinech zhlédlo 4,5 milionu diváků. Snímek nesčetněkrát reprízovala televize a původní divadelní hra se dočkala čtyř desítek nastudování. „Lipskému a Brdečkovi se podařila nadsázka, která má přesnou míru – proto je to věčně zelený film,“ mínil Fiala.

Koncem devadesátých let představitele pistolnického gentlemana oslovil i režisér a scenárista Roman Vávra, jestli by jako „fórek“ neúčinkoval v dokumentu o Rádiu Limonádový Joe, jenž propojoval mystifikaci a hudbu, na film samotný ale přímo nenavazoval. Nápad účinkovat v dokumentu prý Fiala bral vstřícně a kývnul.

„Byl jsem hostem spousty kovbojských slavností,“ poznamenal herec mimo jiné také, jaké další pozvání mu „limonádový jeliman“ přinesl.

Hrál i v Amadeovi

Limonádníkem zůstal pro diváky zčásti i proto, že už nedostal žádnou roli, která by slávu parodického kovboje dokázala přebít. Ač se objevil i dalších titulech, které podobně jako „Koňská opera“ přežily svou dobu: v pohádce Šíleně smutná princezna a oscarovém životopisném dramatu Amadeus, které přijel už v Americe etablovaný Forman natáčet začátkem osmdesátých let do Československa.

Ani v jednom ze snímků nedostal Fiala opět příležitost si zazpívat, přestože v obou je hudba podstatnou složkou. Zatímco v Šíleně smutné princezně se jen mihnul (databáze Filmový přehled provozovaná Národním filmovým archivem uvádí Fialovu roli v této pohádce pouze jako „jezdec“), v Amadeovi získal větší prostor. Ve scéně, v níž Mozart představuje svou vizi opery Don Giovanni, hraje Dona Giovanniho, nicméně operní part za něj zpívá americký barytonista Richard Stilwell.

„Na Limonádníka vzpomínám rád, nevadí mi, že mi ho lidé přišpendlili na celý život,“ říkal ale Fiala. „Nevím, jestli byla lepší jediná superrole, nebo hodně průměrných. Beru to jako osud,“ uvedl také.

Nedostatek hlavních filmových rolí mu saturovalo divadlo, kde ho neminuly snad žádné zásadní postavy operetního a muzikálového repertoáru, třeba Tony ve West Side Story nebo Danilo ve Veselé vdově. S Limonádový Joem měly Fialovy divadelní postavy ale společnou škatulku „klaďasů“ a milovníků, do níž ho řadil tenor. Za celoživotní mistrovství v operetně-muzikálovém oboru obdržel cenu Thálie. 

Podíl.
Exit mobile version