Aktual.: 14.11.2024 06:31
Cherson (Ukrajina) – Ruští vojáci Oleksije Sivaka celé týdny mučili v ledovém sklepě v jihoukrajinském Chersonu. Za trest, že se postavil jejich nadvládě nad tímto městem, mu dávali elektrické šoky do genitálií. Když Cherson předloni na podzim osvobodila ukrajinská armáda, dostal Sivak celý seznam zdravotnických odborníků, na které by se mohl obrátit, a měl zaškrtnout ty, které potřeboval. Pokryta byla skoro každá část těla a psychiky, ale na seznamu chyběl urolog, specialista na močové cesty a mužské sexuální zdraví, napsal britský list The Guardian.
„Zeptal jsem se jich: ´A to mám jít ke gynekologovi?´ Byl jsem v šoku,“ vzpomíná Sivak. „Jsme ve válce od roku 2014 a nikdo nepomyslel na mužské oběti sexuálního násilí,“ říká.
Sivak tehdy poprvé narazil na zeď mlčení, vzniklou ze stigmatu a tabu týkajících se zranění, která mu jeho ruští věznitelé způsobili. Šlo také o první krok k tomu, aby se ozval jménem skupiny, která je téměř neviditelná, ale jejíž řady se znepokojivě rychle rozrůstají.
Mise OSN pro monitorování lidských práv na Ukrajině má zdokumentované stovky případů sexuálního násilí, kterého se ruští vojáci dopustili po vpádu na Ukrajinu v únoru 2022. Dvě třetiny obětí jsou muži a chlapci, kteří byli mučeni v ruských vězeních. OSN zjistila, že Rusko systematicky používá mučení proti Ukrajincům, civilistům i válečným zajatcům, v „téměř všech“ detenčních centrech, kde jsou zadržováni. Jde o „znásilnění, pokus o znásilnění, vyhrožování znásilněním a kastrací, bití nebo dávání elektrických šoků do genitálií, opakovanou vynucenou nahotu a sexualizované ponižování“.
Podle mezinárodní organizace All Survivors Project, která pomáhá chlapcům a mužům, kteří zažili sexuální násilí, je nárůst nových případů na Ukrajině nebývalý. Organizace uvádí, že ukrajinským přeživším se brzy poté, co se dostanou na svobodu, dostává psychologické podpory a o svých zážitcích vypovídají ještě v době, kdy stále zažívají velké trauma a je pro ně poměrně snadné si zážitky vybavit.
Ukrajina možná slouží jako úctyhodný příklad toho, jak shromažďovat důkazy o této formě ruského mučení, teprve se ale začíná potýkat s jeho dopady. Sivak založil první skupinu na podporu mužů, kteří přežili ruské sexuální násilí. Částečně ho k tomu přivedl pocit strašlivého osamění, jenž měl v prvních týdnech na svobodě. Organizace, peníze i lékařská pomoc se prakticky výhradně soustřeďují na ženy.
O osudech těchto mužů se toho na Ukrajině ví jen málo a jen zřídka se o nich mluví, ačkoliv v zemi se jednoznačně oslavují oběti, jaké přinesli jiní muži. Snímky mužů s amputovanými končetinami se staly běžnou věcí, ale skrytá zranění způsobená sexuálním násilím se na billboardech nebo v článcích v časopisech neobjevují. Muži o tom nechtějí veřejně mluvit, protože to považují za útok na svoji důstojnost a maskulinitu.
Pocit studu je jedním z důvodů, proč Rusko sexuální násilí používá jako zbraň ve válce. Je to také hlavní motivace, proč se Sivak rozhodl veřejně promluvit. „Pokud budu zticha, je to jakoby se nikdy nic nestalo a znamená to, že se to neděje ani teď,“ vysvětluje. „Realita je taková, že ve sklepích je stále mnoho mužů,“ dodává.
Sivakovi leží na srdci osudy dalších vězňů, protože hráli klíčovou roli pro jeho přežití a zotavování. Muži zavření ve sklepě v Chersonu byli sobě navzájem lékaři, psychology a přáteli, protože nikoho jiného v této situaci neměli.
Na své rozhovory ve vězení navázali po osvobození a postupně se kolem nich vytvořila neformální podpůrná skupina. Mluví o sobě jako o „absolventech“. Název vznikl z drsného vtipu Sivakovy manželky Tamary, jejíž empatie a praktičnost znamenají klíčovou podporu pro něho i pro další přeživší. Viděla, jak si povídá s bývalým spoluvězněm a zeptala se jich, jestli „neruší jejich třídní sraz“. A tak si začali říkat „absolventi“. Uvažovali o tom, zda by se jejich sdružení nemělo jmenovat jinak, ale přišlo jim, že toto slovo vyjadřuje jejich společné zážitky. „Říkáme, že jsme absolventi bez diplomů a naše zážitky jsou vyryté na našich tělech a v našich duších,“ říká Sivak.
Před celoplošnou ruskou invazí se Sivak živil jako námořník a o politiku se nezajímal, aktivistou se stal v únoru 2022, když do Chersonu vstoupily ruské jednotky. Půl roku přes den provozoval vývařovnu pro staré lidi, v noci vylepoval po městě ukrajinské vlajky nebo transparenty s ukrajinským trojzubcem propichujícím ruského dvouhlavého orla. Pak ho Rusové zatkli a podrobili opakovaným „výslechům“, které vyvrcholily elektrickými šoky do genitálií. „Obvykle to používali v nejhorších fázích mučení, protože co by ještě mohlo být horší než tohle,“ říká. „Jenom smrt,“ dodává.
Z výpovědí Ukrajinců, kteří se vrátili z vězení, vyplývá, že jen málokdo se vyhne nejhoršímu týrání. Dvě třetiny mužských vězňů a zadržovaných zdravotníků v rozhovorech se zástupci OSN vypověděly, že v ruském vězení zažily nějakou formu sexuálního zneužívání.
Sivak si myslí, že sexuální násilí je v ruských vězeních natolik běžné, že většina Ukrajinců, kteří jimi prošli, ho zažila, aniž by si to třeba uvědomovala. „Pravděpodobně každý muž, který se dostane ze zajetí, je součástí naší sítě. Jen si toho nejsou vědomi,“ říká Sivak.
