Před 70 lety to na českých silnicích vypadalo úplně jinak než dnes. Aut bylo násobně méně, spousta lidí jezdila na kolech nebo malých motocyklech, případně hromadnou dopravou. Na auto prostě nebyly peníze, navíc dlouho byl potřeba i poukaz opravňující k jeho nákupu. V Praze se proháněla auta po Karlově mostě, Václavské náměstí bylo jednou velkou silnicí s tramvajovými kolejemi.
Výrobu aut, stejně jako většinu dalších aspektů života, řídila komunistická strana. Není divu, i automobilky byly národními podniky. Ostatně zkratka AZNP – jak se za socialismu jmenovala automobilka z Mladé Boleslavi vyrábějící modely Škoda – znamená Automobilové závody národní podnik.
Nejvyšší představitelé státu se v roce 1956 pomalu těšili na Tatru 603, dělníci stavějící domy, továrny a další budovy také jezdili tatrami. I když těmi těžkými, nákladními.
Jak čas plynul, úloha auta se v dějinách lidstva zvětšovala na obou stranách železné opony. Lidé i přes „státem řízený blahobyt“ měli více finančních prostředků, automobilky přešly na masovější výrobu a do Československa začala proudit i docela nedostupná západní auta. Jako první Renault 4CV, slavná želvička.
Kromě aut vyráběl znárodněný průmysl i letadla, dokonce první sériové akrobatické letadlo na světě: Zlín Z-50 z Moravanu Otrokovice. I přes omezené možnosti byli čeští konstruktéři pořád evropská a dokonce světová špička. V autech, letadlech, motorkách…
Škoda postupně přešla z jedné modelové řady na rozvrstvenější nabídku, v jádru ale pořád s pohonem zadních kol a motorem vzadu. Snahy o modernizaci rychle vzaly za své. Jen ty osobní tatrovky byly pořád běžnému lidu téměř nedostupné. Pokud se někdo sem tam nedostal k vyřazenému kusu.
A pak přišel rok 1989 a s ním spojená změna režimu i ekonomických poměrů. Osobní tatrovky se poroučely do minulosti, ze Škodovky se naopak stala superstar koncernu Volkswagen. A silnice? Ty zaplavilo velké množství aut.
Silnice i nebe před rokem 1989 si můžete připomenout v galerii.












