Před devadesáti lety se novinářům poprvé ukázalo asi nejslavnější auto s proudnicovou karoserii. Premiéru si 5. března v Praze odbyla Tatra 77, která dostala tvary karoserie diktované aerodynamikou jako vůbec první auto na světě. Započala tak slavnou éru aerodynamických aut z Kopřivnice, která pokračovala T87 nebo Tatraplanem.

První prototypy nového velkého luxusního modelu s aerodynamickou karosérií, jehož duchovním otcem se stal geniální konstruktér Hans Ledwinka, byly otestovány na silnicích v roce 1933 a jen o pár měsíců později začala jeho sériová výroba.

Tatra 77 ohromila při svém představení 5. března nejen pražské novináře, kteří si ji mohli i na vlastní kůži vyzkoušet na karlovarské silnici, ale v roce 1934 se stala senzací i pro návštěvníky berlínského a pařížského autosalonu. Do srdcí automobilových nadšenců se zapsala zejména svým pokrokovým designem a technikou. Pod její podobou jsou podepsáni kromě Ledwinky i jeho syn Erich a konstruktér Erich Überlacker.

„Sedmdesátsedmička“ byla prvním automobilem značky s celoocelovou polosamonosnou karoserií. Jejím charakteristickým znakem byla zvolna splývající záď až do úrovně podlahy, která byla u prvních vyrobených kusů dřevěná. Design s oblými hranami byl nejen elegantní, ale také vysoce funkční.

Motor našel své místo vzadu přímo u hnané nápravy, podvozek byl zcela plochý a vůz se vyznačoval na svoji dobu velmi nízkým součinitelem odporu vzduchu cx 0,36. Více než 5,1 metru dlouhý vůz, který byl koncipován jako šestimístný, tak mohl díky svým aerodynamickým vlastnostem uhánět rychlostí až 145 km/h, přestože vzduchem chlazený třílitrový osmiválcový agregát pod jeho kapotou disponoval výkonem jen 44 kW.

Nový model Tatry zaujal zejména svými jistými jízdními vlastnostmi a komfortem. „Konstatuji prostě, že vůz docílil a držel rychlost 145 km/h, že má úžasnou ovladatelnost, že jde zatáčkami tempem přímo nesmyslně rychlým a přitom bezpečně, že na každé silnici jen pluje. Ale hlavní je: není druhého vozu, v němž by rychlosti nad 100 km/h byly tak příjemné a dávaly pocit takové bezpečnosti.

Je to pocit úplného odpoutání se od země, co tento vůz činí více než automobilem, vozidlem, pro něž bude třeba hledat i nové jméno. Jak by se vám líbil silniční aeroplán?“ ptal se čtenářů Národních listů v roce 1934 novinář Vilém Heinz, jak uvedl v prosinci 2018 motoristický časopis Automobil Revue.

Podle časopisu Motor Revue z dubna 1934 nebyla Tatra 77 levnou záležitostí, s cenou přesahující 80 tisíc korun byla téměř trojnásobně dražší než například Škoda Rapid, která byla však zhruba o metr kratší. Primát nejdražší tatrovky si tehdy držel luxusní malosériový model 80, který byl určen pro reprezentační účely a jehož cena atakovala hranici 200 tisíc korun.

O rok později byla představena modernizovaná varianta 77a, která povyrostla až na 5,4 metru a dostala silnější motor o výkonu 55 kW. Produkce „sedmdesátsedmičky“ byla ukončena v roce 1938 a celkem bylo vyrobeno v obou sériích 255 kusů těchto vozů.

Následníkem modelu 77 se již v roce 1936 stal modernější a výkonnější typ 87, oba modely se po dva roky vyráběly paralelně. Také „osmdesátsedmička“ patří k slavným modelům kopřivnické značky. Zachovala si aerodynamický tvar předchůdce i koncepci se vzduchem chlazeným motorem vzadu a k jejím typickým znakům patřily tři přední světlomety. Tatra 87 se vyráběla za války i po jejím konci hlavně pro státní úřady a proslavili ji mimo jiné cestovatelé Jiří Hanzelka a Miroslav Zikmund na své cestě kolem světa.

Podíl.