Tam, kde sbírají černé ovoce. S mementem Ostravy má pomoct způsob známý z Černobylu

Je šedivé, sychravé listopadové odpoledne a atmosféra u bývalého Dolu Heřmanice na severu Slezské Ostravy je depresivní. Dešťové kapky se rozrážejí o čelní skla kamionů, které míjejí ostnaté dráty zdejší věznice i polorozpadlý areál dolu a zajíždí za brány logistických areálů, které naznačují rozvoj oblasti postižené koncem těžkého průmyslu.

Nad tím vším se tyčí halda Heřmanice. S výškou až 70 metrů a rozlohou přes sto hektarů působí jako malá stolová hora. Čím blíže k ní člověk jde, tím více v nose štípe nepříjemný zápach. Jako by někdo pálil něco, co nesmí. Nedá se určit, jestli je původcem materiál v haldě, sousední kovošrot, nebo odpad všeho druhu náhodně poházený okolo rozpadající se silnice.

Hlavní podezření ale padá právě na haldu. Prozrazuje ji jedno místo, ze kterého se i za deště kouří. „Zákaz vjezdu, zákaz vstupu. Úložné místo těžebního odpadu,“ hlásají cedule rozmístěné mezi cestou a svahem. Zatímco jinde se příroda uzdravuje a třeba z haldy Emy se stal oblíbený turistický cíl, Heřmanická halda vzdálená jen pár kilometrů od centra města zůstává strašákem.

Už desítky let doutná, protože pod povrchem hoří zbytky uhlí. A do okolí se z ní větrem šíří prachové částice i nebezpečné látky, třeba rakovinotvorný benzo(a)pyren.

„Ovoce ze stromů bývá celé černé od prachu, který odlétává z haldy,“ popisuje šedesátník Jiří Vobecký, který čeká na autobus v Heřmanicích – jinak pěkné čtvrti plné rodinných domů na dohled od haldy.

To potvrzuje i seniorka Dáša a ukazuje na schránku před domem, kterou pokrývá vrstva černého prachu. „Když fouká vítr sem, tak to není dobré. Když jdeme i jen kousek do lesa na houby, tak si vždycky užíváme ten čerstvý vzduch. Takový tady určitě nemáme,“ podotýká.

A může to být ještě horší. Hořící halda sousedí se skládkou chemického odpadu z koksoven. Od té ji měla oddělit vzdušná stěna budovaná v letech 2014 až 2022. Jenže se zjistilo, že do tohoto příkopu někdo navezl odpad, který by mohl být hořlavý. Právě v těchto dnech odborníci pomocí vrtů zkoumají, zda nemůže halda prohořet až k nebezpečné skládce.

Místní se zlobí, jak je možné, že jsou něčemu takovému vystaveni desetiletí po skončení těžby. Dvanáct a půl tisíce lidí podepsalo petici, která kritizuje dosavadní postup státu a žádá odtěžení haldy. „Jak to, že to ještě nezmizelo, že to nejde rozvézt? Dalo by se to přece dále použít, rozebrat,“ ptá se Vobecký.

Halda je na dohled od rodinných domů. | Foto: Tomáš Klézl

Odpověď je ale složitější, než se může na první pohled zdát. Příběh haldy Heřmanice je plný sporů a soudních tahanic, které zdaleka nejsou u konce.

Ochranná stěna, která nechrání

Na odval v tehdejší obci Hrušov se začala hlušina po hlubinné těžbě černého uhlí vyvážet už v 19. století. Vůbec nejvíce se jí zde uložilo mezi 40. a 60. lety minulého století.

V roce 2001 přešla většina areálu pod správu státního podniku Diamo. V jeho plánu bylo haldu částečně odtěžit, plochu pak dotvarovat, přikrýt zeminou a nechat zarůst. Na tom Diamo původně spolupracovalo s firmou Ostravská těžební.

Rok 1974. Areál dolu Rudý říjen. V popředí halda, kterou se povedlo v 80. letech rozvézt, vpravo vznikající halda Heřmanice. | Foto: Jindřich Vobecký

Ta v roce 2016 za čtvrt miliardy postavila linku, která třídila materiál z haldy a část z něj dále přeprodávala. To ale po třech letech skončilo. Model byl ekonomicky nevýhodný, firma nepočítala s poklesem cen uhlí. Navíc si stěžovala, že jí Diamo vědomě zatajilo, jak silně je halda znečištěná toxickými látkami, a státní podnik zažalovala o stovky milionů. Soudní tahanice trvají dodnes.

K tomu se Diamo dostalo do sporu o již zmíněné ochranné stěně, kterou budovala firma Ridera. Podle státního podniku stěna nesplňovala požadavky a částečně ji tvořil odpad odjinud, včetně suti nebo kabelů – tedy hořlavý materiál. A podala trestní oznámení na neznámého pachatele. Jenže podle Ridery odpad na místo vyvezlo samo Diamo. 

Kauzu řešila i policie. V dubnu ji ale uzavřela a nikoho neobvinila, trestný čin se podle ní nestal. Případ policisté předali České inspekci životního prostředí, která jej nyní prošetřuje.

Co lidi nenadýchají, to vypijí, míní kritik

Mezitím se sanace zastavila. „Halda tady zůstane navěky,“ je po letech tahanic přesvědčený Jiří Vobecký. „Teď se rozhodli, že na ní udělají sarkofág. Vůbec nevím, jak to má vypadat, jestli to bude vypadat jako v Černobylu,“ přemítá.

Reaguje na návrh, se kterým Diamo přišlo v létě – vybudovat sarkofág, který utlumí hoření. Tomu nad zničenou částí sovětské jaderné elektrárny se ale podobat nebude. „Předně je třeba říct, že nejde o betonový sarkofág. Měl by být vyroben z cementopopílkové směsi a pouze na termicky aktivní části haldy,“ říká mluvčí podniku Tomáš Indrei. 

Video: Diamo

Podobný sarkofág už podle něj Diamo postavilo před 12 lety nad haldou na Kladensku, kde se toto řešení osvědčilo. Jeho stavba má stát dvě až tři miliardy korun.

I tento plán má ale trhliny. Zhruba polovina dotčených pozemků nepatří Diamu, ale firmě Cresco&Finance, za kterou stojí podnikatel Dalibor Tesař. Tedy předseda dozorčí rady Ostravské těžební, která se s Diamem soudí. „Vlastník pozemků systematicky blokuje všechny legislativní kroky, dokud mu stát neuhradí požadované stamiliony korun,“ uvádí Indrei. 

Doutnající povrch haldy. | Foto: Tomáš Klézl

Tesař není jediný, kdo Diamo napadá. Tváří odboje se stal v posledních letech zemědělec Jiří Michalisko, iniciátor zmíněné petice a donedávna krajský zastupitel za TOP 09. „Proces státního podniku Diamo v kauze Heřmanické haldy je největší odpadový podvod v novodobé historii Česka,“ je přesvědčený Michalisko.

Naráží na podezření, že bývalé vedení podniku nechalo část haldy načerno zavézt stovkami tisíc tun odpadu schválně a zařídilo tak firmě stamilionový výdělek. I proto podal trestní oznámení na Diamo, žádá také prověřit údajnou nečinnost České inspekce životního prostředí. Příští rok chce s peticí i vystoupit ve sněmovně.

Podle Michaliska hrozí, že se nebezpečné látky – včetně kyanidu – pod sarkofágem začnou srážet a unikat do spodních vod. „Takže co lidi nenadýchají, to vypijí,“ obává se. 

Jak informoval v září server iRozhlas, Michalisko má ale blízko k Tesařovi. Oba žijí v Jakartovicích na Opavsku a společně jsou členy místního mysliveckého spolku. Michalisko uznává, že se s Tesařem zná, do tažení se ale podle svých slov pustil kvůli svému environmentálnímu cítění. 

Ovzduší je špatné i bez haldy, brání se Diamo

Ještě jedna otázka vyvolává spory. A to, zda halda opravdu škodí ovzduší v okolí. „Často nejde poznat, jestli k nám jde jenom vzduch z Polska, nebo jestli je to halda,“ naráží paní Dáša na dlouhodobé problémy s neekologickým vytápěním v Ostravě i u polských sousedů.

Statistiky Českého hydrometeorologického ústavu z minulého roku ukazují, že stanice v Ostravě-Hrušově naměřila dvojnásobnou hladinu benzo(a)pyrenu, než je povoleno. Více to bylo jen v blízkých Radvanicích, které sousedí s hutí Liberty. I primátor Jan Dohnal z ODS dříve Seznam Zprávám řekl, že z haldy zcela jasně „nějaké karcinogeny jdou“.

Diamo se ale odvolává na měření Zdravotního ústavu se sídlem v Ostravě, který nově provádí na dvou místech nepřetržité měření. A ta měla ukázat, že halda se na špatném ovzduší podílí jen minimálně. Michalisko si stojí za tím, že údaje od Diama nejsou spolehlivé, a plánuje přijít s vlastní analýzou.

Boje tak stále nejsou u konce. S plánem na stavbu sarkofágu už se ale smířil i primátor Dohnal, dřívější zastánce likvidace haldy. „Samozřejmě výsledný stav nebude takový, že halda bude odvezena nebo zmizí, což nejde kvůli prašnosti a podobně. Myslím si, že tam za pár let můžeme mít stejný krásný kopec, jako je halda Ema,“ řekl Dohnal na dřívější tiskové konferenci. Naznačil, že je stále pravděpodobnější, že halda na místě zůstane navěky.

Mohlo by vás zajímat: Masivní vymírání druhů pozorujeme zejména na ostrovech. Může za to člověk