Od našeho zpravodaje v Itálii – Nemůže uvěřit, že už je to čtrnáct let od chvíle, kdy vyslyšel prosbu kamaráda a do svého týmu v Liberci přibral jeho dceru, tehdy osmiletou Zuzanu Maděrovou. Někdy až otravně tvrdohlavou dívku s odvážnými sny a nakažlivou vůlí překonat všechny překážky.
Související
V tu dobu Evžen Mareš nemohl tušit, jaký poklad mu začíná vyrůstat „pod rukama“. Začátky přitom nebyly z nejjednodušších.
„Máme oddíl, ve kterém jezdili o něco starší děti. Už puberťáci. Ona si tam prošla neskutečnou šikanou. Ale musela trénovat s nimi, nebyla jiná možnost,“ vyprávěl v cíli olympijského Livigno Snow Parku.
„Vzal jsem ji jenom proto, že táta byl kamarád. Řekl jsem ostatním, tady máte Zuzanu. A oni: Vždyť je to dítě. Ty vole, co tady s ní budeme dělat,“ vzpomínal.
Malá bojovnice si ale brzy získala potřebný respekt. A už tehdy zahájila cestu směrem ke sportovní nesmrtelnosti.
Když jí bylo čtrnáct, dostala šanci dostat se na soustředění pro vybrané talenty. Dostala ale tehdy zdánlivě nesplnitelný úkol: musela porazit kluka a dívku, kterým se v juniorské kategorii velmi dařilo.
„A ona je porazila. Byla ostrá jak břitva. První soustředění, jela skvěle, jenže vyjela ze svahu, sestřelil ji Polák a bylo po ježdění. Začátky neměla úplně jednoduché,“ zavzpomínal Mareš.
Sám nemá nic proti, když je označován za druhého tátu Zuzany Maděrové. „Asi by se to tak dalo říct. Byly chvíle, kdy ji člověk musel trochu vychovávat,“ prohlásil. Když měl svou svěřenkyni popsat charakterově, neváhal ani vteřinu.
„Strašně paličatá,“ vypálil. „Člověk s ní musí dost diskutovat, když jí chce něco vnutit. Když něco není úplně podle jejích představ, je to boj. Ale jinak dobrý. Když jí řeknete, že má udělat sto kliků, bude se blbě tvářit, ale udělá je,“ smál se kouč.
„Ale vážně, já si nemůžu stěžovat. Bylo to horší, teď už je to docela v pohodě. Od té doby, co začala něco jezdit, tak relativně nediskutuje a dělá, co se po ní chce,“ dodal.
Maděrová zkrátka uvěřila cestě, po které se s Marešem vydala. Už před lety společně vsadili na riskantní styl s co nejpřímější stopou a agresivním atakováním branek.
„Byla to sázka na to, že bude jezdit jinak. Ani lyžaři, kteří vyhrávají, nejezdí žádné extra obloučky,“ podotkl trenér.
V posledních čtyřech letech, které uplynuly od olympijské premiéry Maděrové v Pekingu, kde obsadila 23. místo, udělali obrovský kus práce.
„Hrozně nám to usnadňuje svaz a Dukla. Bez toho by to nešlo vůbec. O co jsme si požádali a měli pocit, že to není úplná zhovadilost, tak nám to dovolili nebo pořídili, nebo s tím pomohli. Ona slíbila, že nebude dál studovat, i když to zní blbě. Ale že se bude věnovat sportu, v tu chvíli na to armádní centrum kývlo. Od té chvíle jsme byli pořád na sněhu,“ vysvětlil.
Novou šampionku nezastavila ani operace kyčle na jaře 2024. Odtrhla se jí část kosti a měla poškozenou chrupavku. Podle Mareše to dodnes není úplně v pořádku.
„Bolí to asi dost často, je to složitý. Ona mně říká, že to bolí, já jí říkám, že musí jezdit. Je to takový věčný koloběh. Ona když je na mě naštvaná, zavolá doktorce, že jí to bolí, aby jí zakázala trénovat,“ smál se kouč.
Pobavil i dalším popisem vzájemného vztahu. „Ona mi od začátku tyká, já se znám s jejími rodiči opravdu dlouho. Ale teď mi v poslední době říká pane trenééére. A já od zítřka začnu trénovat milionářku. To bude zajímavý,“ rozesmál novináře.
Když ale zvážněl, vyjádřil přesvědčení, že olympijské zlato Maděrovou nezmění.
„Můžu říct, že pokud bude trénovat dál se mnou, tak ne. To jí nedovolím. Jasně, určitě jí to v něčem pomůže, líp se jí budou platit složenky. Ale trénovat musí pořád stejně,“ dodal.
