Komerční prezentace Aktual.: 13.02.2026 17:55
Livigno (Itálie) – Syn Kryštof pomáhá snowboardcrossařce Evě Adamczykové s odreagováním, ona si na druhou stranu chodí od něj na trénink především mentálně odpočinout. Potomek jí vlastně svou pohodovou povahou umožnil návrat do vrcholového sportu, který dnes ozdobila stříbrnou olympijskou medailí. V Livignu se o tom Adamczyková rozpovídala v rozhovoru s českými novináři.
Při prvním setkání bezprostředně po finále malý Kryštof chyběl. „Byl prý někde u Britů, kam ho Marek odložil. Pak jsme ho už viděla, bylo to super. Malý měl namalovaný knírek. Je to skvělé. On z toho nemá vůbec rozum, ale je to super, že tady můžou být,“ ocenila Adamczyková, která s rodinu bydlela celou olympiádu.
Její manžel Marek Adamczyk i trenér Marek Jelínek ocenili, že jí mateřství i po sportovní stránce prospělo. Samotná závodnice to nerozporuje. „Znají to lidi, kteří mají děti. Když nemáte to dítě, tak si říkáte: ‚Ježiš, jsem unavenej, musím na trénink‘. Teď je ten trénink vlastně za odměnu. Já si myslím, že jsem si toho ježdění a závodění vážila i dřív před tím, že jsem stárla, ale to dítě tomu dodalo. Já jsem si chodila na tréninky odpočinout, hlavně mentálně,“ svěřila se.
Pomáhá, že nyní třináctiměsíční Kryštof dobře spí a ani jinak není extrémně náročné dítě. „Kdyby to dítě nespalo nebo spalo pět hodin za 24 hodin celkově, tak asi tady nestojím a vůbec se nevracím. I malý mi to dovolil, že je ‚chillař‘. Někdy, když byla těžší noc, tak jsem si říkala, že oni můžou spát a já jsem nemohla, protože mám dítě. Pak jsem si řekla, že sama jsem si to vybrala, nikdo mě nenutil se vracet. Člověk si sám dokáže, že toho zvládne mnohem víc i v jiných podmínkách,“ řekla trojnásobná vítězka celkového pořadí Světového poháru.
Když se na podzim rozhodla, že se vrátí do vrcholového snowboardcrossu a pokusí se postoupit na ZOH, o olympijské medaili neuvažovala. „Hlavně v průběhu podzimu se člověk moc neporovná s holkami. Jsou to tréninkové tratě, většinou mě předjížděly. První svěťák (páté místo v Cervinii) trochu napověděl a věděla jsem, že chyb jsem udělala dost. V Číně jsem byla trochu hořká z výsledků, ale možná jsem si ty pády a to malé finále vybrala tam. Tady jsem se cítila dobře, bylo víc jízd,“ líčila.
Prospěl jí trénink na Dolní Moravě, kde hodně jezdila ve čtyřech a získala jistotu do kontaktních soubojů. „Klasika, pozdější závody. Před mistrovstvím světa v Gruzii to bylo podobně, vracela jsem se po zranění. Nebylo to nic moc, pak jsme dali týden na Dolní Moravě soustředění a vyhrála jsem mistrovství světa. Takže ta Dolní Morava je v tomhle super,“ popsala úspěšnou strategii.
Na rozdíl od Soči 2014 a Pchjongčchangu 2018 měla na olympiádě spoustu kamarádů i dalších fanoušků. „I mezi dvěma posledními zatáčkami, jak tam byl ten B sektor, to bylo úžasné. Vždycky jsme tam skákaly ty boule a přímo člověk skákal do těch fanoušků, jak řvali. Takže to člověka ‚naboostřilo‘, aby ještě zadupal do toho cíle. Fantastické,“ rozplývala se.
Na oslavy nemá čas, protože ji ještě v neděli čeká týmový závod, zřejmě s Kryštofem Chourou. „Ale já už jsem taková… vyzevlená v tomhle. Těším se, že si lehnu do postele, jen si tak pokecáme, dáme pivko. Dneska si dám nealko a bude to stačit a nějaký stejček bych si dala. Práci mám hotovou, už to může být jenom lepší,“ doplnila.
O další olympiádě zatím nepřemýšlí. „V životě jsou čtyři roky krátké, obzvlášť s dítětem. Ale z pohledu sportovce je to strašně dlouhá doba. Můžu se toho tolik stát… Až teď si uvědomuju, jak je těžké obhájit. Čtyři roky udržet formu, načasovat ji, aby byl člověk zas na pódiu, je hrozně náročné. Já mám teď plány do dubna a dál už nevím,“ uvedla k dalšímu pokračování kariéry.
‚;
} else {
let zoneId = ‚78406‘;
zoneId = (zoneType === ‚autonaelektrinu‘) ? ‚230106‘ : zoneId;
div.innerHTML = “;
}
}
