Že italský karosář Alfredo Vignale uměl postavit krásné auto, dokazuje i jeho návrh Tatry 613. V případě speciální karoserie pro sedan Silver Wraith z roku 1955 však nelze než konstatovat, že i skvělí designéři mívají slabší chvilky.
Někdy se stává, že auto je v době svého vzniku nepochopeno, aby po desítkách let zestárlo do úžasné podoby. Občas to je přesně naopak, ale jak se zdá, Vignaleho Rolls-Royce se nepotkal s obecnou představou o kráse a eleganci ani v jedné ze sedmi dekád, co je na světě.
Vůz vznikl v jediném exempláři na objednávku známého vynálezce a podnikatele Josepha Johna Mascucha, a příští čtvrtek může v milánské aukci pořádané RM Sotheby’s změnit majitele. Jeho cena je odhadována na 120 000 až 160 000 eur.
To není právě málo za auto, jehož podoba budila rozpaky už v době jeho vzniku. Příznačný je výstřižek z dobových novin, který aukční síň RM Sotheby’s přikládá k vozu. „Italský design se s vozy Rolls-Royce jen zřídkakdy dobře snoubí, a Vignaleho sedan postavený na podvozku CLW14 není výjimkou. Možná je to chyba fotografie, ale interiér se zdá až příliš přeplněný,“ píše se v popisku jedné z fotografií.
Obrázek nelhal, to se jen objednavatel vozu rozhodl, že si v interiéru velkého sedanu zařídí kompletní obývák i se sociálním zařízením. Je těžké věřit, že to, co ukazuje jedna z fotografií aukční síně, je skutečně tím, co člověka při pohledu na onu věc napadne jako první.
Jasnou odpověď na tuto otázku přináší vydání novin The New York Times z 9. prosince 1973, kde o Josephu Mascuchovi vychází dlouhý článek. „Je automobilovým nadšencem, vlastní Rolls-Royce za 65 000 dolarů, který je vybaven barem, televizí, umyvadlem a vestavěnou toaletou. Jeho šofér také udržuje ve skvělé kondici limuzínu Cadillac a kombi Oldsmobile,“ píší noviny.
Není bez zajímavosti, že toaleta ukrytá pod sedákem pravého zadního sedadla má pozlacené prkénko.
Mascuch se ještě v roce 1973 těšil „dokonalému zdraví“, ačkoliv mu v té době bylo už 76 let. „Jeho životní styl je, mírně řečeno, luxusní,“ uvádějí Timesy, které připomínají Mascuchovu sbírku perských koberců a obrazů od Rembrandta.
Ke svému jmění se známý vynálezce dostal prostřednictvím 165 patentů, převážně v oblasti aeronautiky. Právě pro letecké společnosti jeho firma Breeze, založená v roce 1926, dodnes vyrábí nejrůznější součástky. V roce 1939 byl Mascuch odsouzen na dva roky vězení a pokutě 4000 dolarů za křivou přísahu před vyšetřujícím orgánem Komise pro cenné papíry.
Muž, který evidentně nebyl jednoduchou osobností, měl i pozoruhodný vkus. Kromě netypických požadavků na výbavu trval na tom, aby blok motoru, hlavy válců, dynamo, startér, čistič vzduchu, karburátor a sací potrubí byly natřeny zeleně. Kromě toho v popisu zakázky stojí, že „zákazník požaduje, aby všechny viditelné trubky pod kapotou byly chromované“.
Vůz měl z výroby také klimatizaci, což bylo na svou dobu výjimečné. A televizor se v zakázkových limuzínách začal častěji objevovat až o deset let později, i v tom byl Mascuch průkopníkem.
A jakkoliv Vignaleho karoserie s nápadně dlouhým zadním převisem nepůsobí moc harmonicky, originalitu jí nelze upřít. Zadní okno a C sloupek mají negativní sklon, a díky rovnému sklu je okno navíc stahovací – samozřejmě elektricky. Nápad to byl zjevně natolik nosný, že jej v roce 1959 zopakovala značka Lincoln u svého vrcholného modelu Continental.
Nabízený vůz má nizozemské doklady a jeho současný majitel jej vlastní od roku 2014. Také byl dlouhá léta součástí kolekce veteránů Richarda a Lindy Kughnových z Michiganu, kteří patří mezi nejznámější sběratele automobilových veteránů na světě.
