Superdrsná věznice jako z filmu Motýlek. Paříž křísí hrůzy Ďábelského ostrova

Francouzské úřady chtějí postavit novou věznici pro zvlášť nebezpečné zločince. Vyrůst má na odlehlém místě uprostřed amazonské džungle. Nové zařízení s kapacitou 500 míst vznikne v Saint-Laurent-du-Maroni ve Francouzské Guyaně, kde v minulosti stála nechvalně známá trestanecká kolonie. Listu Le Journal du Dimanche to řekl ministr spravedlnosti Gérald Darmanin.

Podle Darmanina půjde o „strategický nástroj v boji proti drogovým kartelům a radikálním islamistům“. Očekává se, že značná část vězňů se bude rekrutovat právě z řad islamistických extremistů. 

Ve věznici vybudované v severovýchodní části francouzského zámořského území má dle publikovaných plánů panovat extrémně přísný režim. Její odloučenost má zamezit potenciálním kontaktům s kriminálním podsvětím.

Na stavbu zařízení má padnout okolo 400 milionů eur (téměř 10 miliard korun). Podle francouzského ministra půjde o jedno z nejlépe zabezpečených míst v držení Francie. Vznikne na strategické křižovatce pašeráků drog, jejichž kontraband pochází z Brazílie či Surinamu.

Francouzská Guyana je považována za jedno z hlavních center kšeftování s narkotiky v rámci Francie. Přibližně pětina veškerého kokainu spotřebovaného ve Francii údajně pochází právě odtud. V místní věznici v současnosti sedí za drogové delikty a zapojení do nelegální těžby zlata asi 200 Brazilců.

Ministr Darmanin zmínil, že na trasách mezi Guyanou, Martinikem a Guadeloupem působí na padesát zločineckých gangů. Ve francouzské zámořské metropoli Cayenne celníci a policisté každoročně zadrží stovky pašeráků. Úřady přitom odhadují, že denně do Francie přicestují zhruba tři desítky osob pašujících drogy. 

Násilí ve francouzských věznicích

Projekt nové věznice má být součástí širší bezpečnostní strategie Paříže, která zahrnuje také vznik speciální prokuratury pro organizovaný zločin, posílení ochrany informátorů a zpřísnění režimu vězeňských návštěv.

Francie dlouhodobě řeší problém s násilnostmi a zločinem bujícím ve věznicích, v nichž si dozorci mnohdy nevědí rady s organizovanými gangy kolem nejtěžších zločinců, kteří využívají mobily pašované do věznic.

Darmanin zveřejnil plán měsíc poté, co se francouzské věznice staly terčem řady útoků. Násilníci zapalovali auta v jejich blízkosti, vstupní brány káznic, odpalovali petardy a na některé věznice i stříleli z kalašnikovů. Po celé zemi pak následovala série žhářských útoků na auta dozorců.

Synonymum vězeňského utrpení

Zatímco vláda se zaštiťuje snahami o posílení bezpečnosti, zástupci francouzské levice a tamní volení představitelé plán na výstavbu zámořské věznice kritizují. Podle nich nový vězeňský komplex až příliš připomíná nechvalně známý bagne de Cayenne – systém trestaneckých kolonií, které z Francouzské Guyany udělaly synonymum vězeňského utrpení.

Francouzský ministr spravedlnosti však jakoukoli kritiku odmítá: „Vyvarujme se přirovnání, která jsou urážkou republiky,“ prohlásil s tím, že nová věznice má zcela jiný účel a kontext než historický bagne. 

Jak onen systém v minulosti fungoval? Po příjezdu do přístavu byli vězni postupně rozděleni podle závažnosti spáchaných činů  a jejich potenciální „nebezpečnosti“. Běžní trestanci putovali do pracovních táborů v džungli nebo na Île Royale (Královský ostrov), který sloužil jako správní a obytné centrum s relativně snesitelnějšími podmínkami.

Naproti tomu političtí vězni, jako byl například Alfred Dreyfus (francouzský důstojník křivě obviněný a odsouzený za velezradu), končili v totální izolaci na nechvalně proslulém Île du Diable (Ďábelský ostrov). Kvůli silným proudům a všudypřítomným žralokům odtud prakticky nebylo úniku.

Syrové reálie prostředí popsal spisovatel Henri Charrière v knize Motýlek, v jejímž hollywoodském zpracování si zahráli již zmínění Steve McQueen a Dustin Hoffman.

Vězni, kteří se provinili v rámci samotné kolonie – například pokusem o útěk – byli přemístěni na Île Saint-Joseph (Ostrov svatého Josefa), kde je čekala přísná samovazba v úplné tmě a tichu. Takto aplikovaný systém měl nejen potrestat, ale i psychicky zlomit každého, kdo se pokusil vzdorovat. 

Přežití v kolonii bylo takřka nemožné. Odsouzenci trpěli násilím ze strany dozorců a nemocemi v důsledku těžké práce. Mnozí budovali silnice, čistili bažiny, případně sloužili místním podnikatelům. Odhaduje se, že mezi lety 1852 a 1946 prošlo trestaneckou kolonií ve Francouzské Guyaně mezi 70 tisíc až 100 tisíci vězňů.

„Zde se lidé více báli trestu než zločinu,“ napsal ve 20. letech minulého století slavný novinář Albert Londres o trestanecké kolonii nacházející se uprostřed džungle. Jeho reportáže o nelidských podmínkách vedly k uzavření této káznice, k čemuž došlo po druhé světové válce. 

Vězeňství mezi trestem a dědictvím

V současnosti funguje část bývalého tábora v Saint-Laurent-du-Maroni jako Muzeum trestanecké kolonie, které má připomínat hrůzy minulosti. Podle kritiků projekt nové věznice vyvolává pochyby, zda se Francie dokázala z tohoto dědictví skutečně poučit. Vláda se však vehementně brání; tvrdí, že nová káznice přinese spravedlnost, bezpečnost a pomůže rozbít sítě zločineckých gangů.

Odpůrci z řad francouzské levice a nevládních organizací tvrdí, že jde spíše o symbolický návrat do doby, kdy stát trestal brutalitou a izolací, „jen se místo okovů bude používat beton a moderní technologie“. 

„Francie používá odloučenost jako nástroj kontroly,“ uvedla politoložka Françoise Vergès. „Je to stará metoda – pošlete nežádoucí daleko a tváříte se, že problém zmizel,“ tvrdí autorka knihy Dekolonizovaný feminismus.

Francouzská liga lidských práv (LDH) kriticky upozornila na absenci nezbytné veřejné diskuse. „Francouzská Guyana není skládka pro problémy Paříže,“ uvedla organizace a projekt označila za případ francouzského vnitřního selhání. Osudku se plánovaná káznice dočkala i od zástupců guyanské samosprávy. Regionální radní Hélène Sirder řekla deníku Le Monde, že „umístění věznice se rozhodlo v Paříži a na Guyanu dopadlo jako rozsudek“. Dle ní region potřebuje investice do nemocnic a škol, a nikoli do celostátní věznice.