Jsou slepí, jsou lysí, jsou specializovaní. O životě rypošů – podzemních savců, kteří žijí v koloniích jako hmyz – vědci získali nové informace. Výzkum ukázal, že si podobně jako hmyz rozdělují specializované funkce.
Rypoši lysí jsou mimořádní tvorové. Kromě své výjimečné ošklivosti se můžou pochlubit také spoustou zcela unikátních vlastností: když mají málo vzduchu, změní se na rostlinu, mohou mít potomky celý život, pořádají nájezdy na své konkurenty, jimž kradou mláďata, nikdy necítí bolest a spí ve spirálách. Teď ale přírodovědci zjistili o tvorech, kteří připomínají vzhledem šavlozubé jitrnice, další fascinující poznatky.
Jedna z vlastností, jimiž se rypoši (rovnou dva jejich druhy) liší od všech ostatních savců, je jejich eusociálnost. Tento pojem nemá nic společného s Evropskou unií – označuje fakt, že žijí v koloniích podobně jako třeba včely – a to v koloniích, jež jsou tvořené mateřskou samicí a několika jejími partnery, zatímco zbytek skupiny se zaměřuje na péči o kolonii. Mívají zde různé úkoly: od shánění potravy přes péči o potomky až po údržbu. Mravenčí královna se tak stará jen o rozmnožování, její potomstvo pak má specializované role i těla na úlohy vojáků, lovců, průzkumníků nebo pečovatelek o kukly. Voják pak může být i několikanásobně větší než dělnice.
Takové dělení rolí i vzhledu je u savců nepředstavitelné – ale podle nového výzkumu právě u rypošů částečně funguje.
Japonci a rypoši
Rypoši se nesmírně špatně zkoumají: žijí totiž, opět podobně jako mravenci, ve velkých norách pod zemí. Tyto labyrinty tvořené změtí chodeb, chodbiček a komor se jen špatně monitorují, takže biologové měli dlouhodobě o životě v nich nedostatek dat. Teď ale japonští vědci dokázali tento problém obejít.
Vytvořili pět umělých kolonií, v nichž žilo celkem 102 zvířat. Vše v systému nor a chodeb bylo detailně monitorované, všechna zvířata byla navíc očipovaná, takže biologové získali ohromné množství údajů o tom, jak vypadá život v rypoším světě.
Ukázalo se, že všechny kolonie si svůj domov tvořený devíti komorami vytvářely podobně: vždy vybrali jednu místnosti jako hnízdo, jednu jako toaletu nebo místo na odpadky a ostatní komůrky měly různorodé funkce. Zatímco hnízdiště a toalety byly nejčastěji v rozích, odpadní místnost se nacházela uprostřed.
Očipovaní rypoši vždy hlásili, kde zrovna jsou, vědci díky tomu mohli určit, kdy se jednotlivci pohybovali, který jedinec se nacházel na kterém místě. A mohli i kontrolovat, jestli jsou sami, jestli se vyhýbají jiným konkrétním rypošům, nebo je naopak vyhledávají.
Specialisté
Ukázalo se, že rypoši zastávali celkem sedm odlišných rolí, které se lišily způsobem života. Například jedna ze skupin se zřejmě stará hlavně o odpadky: hodně se pohybuje po celé kolonii, odpad z jednotlivých komor pak přesouvá do odpadní místnosti. Naopak jiná skupina trávila většinu času v toaletní místnosti, kterou moc neopouštěla – a zdá se, že se starala právě hlavně o její údržbu. Dalšími specialisty byli „horníci“, kteří se starali o rozšiřování komor a také většinu času trávili právě v komůrce, již zvětšovali.
Vědci získali i spoustu dalších dat o interakcích mezi rypoši, která teď budou analyzovat. Naznačují složitější vazby, než doposud předpokládali: změřili například, že některé specializované skupiny se navzájem tahají za ocasy více než jiné – proč, to zatím není jasné.
Kromě této studie vyšla ve stejné dny i další významná práce o těchto tvorech, která se podívala na jejich jinou pozoruhodnou vlastnost. Jejich dlouhověkost. Dožívají se na hlodavce mimořádného věku až 37,5 roku, což je u tak malých tvorů něco zcela výjimečného. Jak je to možné, vědce trápilo celé roky. Kdyby se jim podařilo tento mechanismus popsat, mohlo by to téměř jistě pomoci i v lidské medicíně.
Teď se jim podařilo popsat, že mají rypoši obměněnou verzi enzymu cGAS, která lépe pomáhá opravovat poškozenou DNA. Na rozdíl od jiných savců u nich tedy tento enzym setrvává déle na chromozomech po poškození, což usnadňuje opravu DNA a pomáhá to jejich organismy udržet se déle naživu bez kritických poškození.
