Studna je v majoru Zemanovi zfilmovaná divně. Nikdo neví, jak to bylo, říká pamětnice

Je chladný lednový den. Kopečkovitá krajina v okolí středočeské vesnice Vonoklasy se zahaluje do bílé mlhy. Půda na polích, která ji obklopují, mrzne.  Vůbec se nezdá, že jsme jen pár kilometrů od hranic rušné Prahy. Ticho přerušují jen údery větru a po chvíli také přijíždějící autobus. „Vonoklasy, chaty,“ ozve se hlášení. Ale nikdo nevystupuje. 

Na zastávce u osady, která dnes čítá asi tři desítky domů a chatek, tak zůstává jen jediná postava. Soška Panny Marie, kterou před ostrým větrem chrání skrýš dřevěné kapličky. Snad ona jediná ví, co se tehdy, před skoro 60 lety, opravdu stalo.

Právě sousedská potyčka na této zastávce nastartovala události, na jejichž konci byl čin, který se zapsal do historie jako jeden z nejznámějších příběhů české kriminalistiky. Po požáru jednoho z domků zde našli dvě těla – muže utopeného na dně studny s pořezanými zápěstími a ohořelou mrtvolu ženy s rozbitou hlavou v ruinách domu. Živý vyvázl z tříčlenné rodiny pouze syn, kterého našli v tu noc zbědovaného v nedalekých Černošicích.

Jde o příběh tak jedinečný a záhadný, že v paměti nejen místních, ale i celých generací Čechů a Slováků žije dodnes. V těchto týdnech televize Voyo vydává první epizody nové minisérie nazvané Studna, případ ale proslavilo zpracování v normalizační kriminálce 30 případů majora Zemana.

Z jinak ideologicky silně zabarveného seriálu tato část vynikala pro svou děsivou atmosféru, která vrcholí záběrem na postavu šíleného starého Brůny, jak se se sekerou v ruce kymácí nad mrtvým tělem své manželky. Hláška o tom, že „otec byl toho večera poněkud neklidný“, zlidověla, ačkoli v novém seriálu zazní jinak.  

„Ano, stalo se to tady,“ ukazuje mladý Marek Beňo, který v osadě bydlí, na dům v ulici Ke Strouze. Ovšem původní sídlo rodiny Jelínkových, v seriálu překřtěných na Brůnovi, už zde dnes nestojí, v osudnou noc jej zničil požár. A není tu ani ona slavná studna, kterou další majitel nechal zasypat. Na místě dnes stojí žlutý domek, který se nijak výrazně neliší od ostatních v osadě. Po zazvonění nikdo neotvírá.

„Moc lidí, co by to přímo zažilo, už nežije,“ dodává Beňo. Na posledních pár pamětníků ale jde v obci narazit i dnes. A to i těch, kteří měli blízko k samotným aktérům události. „Můj táta v tom měl prsty,“ říká 76letá žena, která se představuje pouze iniciálami E. M. „Oni se poprali. A den před soudem to udělal.“

Žlutý dům, který stojí na místě, kde bydleli Jelínkovi. | Foto: Tomáš Klézl

„Nikdo neví, co se opravdu stalo“

E. M. dodnes bydlí v domě kousek od místa, kde stávala studna. Její otec byl jedním z mužů, se kterými se manželé Jelínkovi a jejich 28letý syn Stanislav v listopadu 1967 poprali na zastávce. Stanislav starší měl při potyčce své sousedy pobodat. Vyvrcholily tím táhlé sousedské spory. Jelínka sousedé označovali za paranoidního podivína. Což potvrzovalo i to, že si nechal dům obehnat třímetrovým plotem, aby na jeho pozemek nešlo vidět.

A 12. února 1968, den předtím, než měl v případu rozhodnout soud, byl podle pozdější výpovědi syna Jelínek nervózní a ustrašený. Před půlnocí se pak šel Stanislav mladší podívat do ložnice rodičů poté, co slyšel podivné zvuky. 

„V přítmí uviděl, že otec stojí nad postelí a něco drží. Co to bylo, nepoznal. Matka ležela na posteli hlavou obráceně, než spávala, a pod sebou měla peřinu. Levou nohu měla z postele dole. Již jen chrčela. Z té hrůzy omdlel,“ vylíčil dle spisů Jelínkův popis události vyšetřovatel Josef Strouhal.

Otec měl poté šokovaného syna donutit, aby si podřezal zápěstí i krk a skočil do studny na zahradě. To také učinil. Když za ním ale vskočil i otec, podle jeho pozdějších slov se v něm probudila „chuť žít“ a i přes svá zranění se mu podařilo na dně studny přemoct otce, dostat se zpět na povrch a dojít až do Černošic. A to i přesto, že byl od mládí postižený obrnou. 

E. M. se však o dávných tragických událostech příliš mluvit nechce, považuje je za uzavřené. „Tehdy to šlo úplně mimo mě. Bylo mi devatenáct,“ připomíná. A dodává, že se o hororové tragédii v protějším domě u nich v rodině nikdy moc nemluvilo. 

Přesto pamětnice zdůrazňuje, že se jí zpracování případu v majoru Zemanovi, které sousedskou linku opomíjí, nelíbilo. „Přišlo mi to divné. Nikdo tam nebyl. Nemůžete posoudit, jak se to stalo,“ míní. 

„Nestojíme o seriálovou turistiku“

I přesto, že se televizní zpracování v lecčems od skutečných událostí odlišuje, láká známá vražda do Vonoklas zvědavce. „Zvláště cyklisti se nás často ptají, kde je ten dům,“ říká jeden z mužů, který v osadě bydlí. 

Když se Blesku podařilo před 12 lety kontaktovat současné majitele domu, hovořili i o tom, co si někteří turisté dovolí. „Jsou takoví, co nám lezou na zahrádku, nedovolí se, neptají se. Hodně to unavuje a zlobí, hlavně v létě,“ uvedli. 

Místa ze seriálu o majoru Zemanovi zde ovšem návštěvníci hledají marně. „Jednou sem přijeli lidé až z Moravy a hledali tu studnu. Byli pak zklamaní, protože se to nenatáčelo tady,“ popisuje Marek Beňo. Je to tak, kulisy pro většinu epizody poskytly Jinočany, které leží zhruba devět kilometrů severněji. Nový seriál se zase točil v Lochovicích, 24 kilometrů na jihozápad. 

Podle místního starosty Tomáše Beneše je to dobře. Vonoklasy o další pozornost spojenou se slavnou vraždou nestojí, míní. „Nejsme z toho moc nadšení. Po této seriálové turistice, jak je to zvykem ve světě, nijak zvlášť neprahneme. Netoužíme tady navigovat lidí, ve které ulici a v jakém domě se to stalo,“ říká. Byl by radši, kdyby byly Vonoklasy známé třeba pro krásnou okolní přírodu Českého krasu.

„Lidé to řeší, první epizoda nového seriálu se promítala u nás v hospodě. Ale zvláště starší lidé to vnímají negativně. Není to pro ně nějak téma, které by se mělo zrovna vytahovat na povrch,“ říká.

S tím souhlasí i seniorka E. M. Ta nesleduje ani nový pohled na tehdejší události, který přinášejí současní badatelé. Podle výpovědí některých příbuzných byl vrahem ve skutečnosti Stanislav mladší, který zemřel v roce 2003. K tomuto podezření přispívá i to, že při vyšetřování víckrát změnil svou výpověď. Nejdříve tvrdil, že za vraždou může stát někdo cizí nebo sousedi, až poté obvinil otce.

Pochybnosti vyvolalo také to, že studna byla široká jen 80 centimetrů. Těžko si tedy lze představit, že by se částečně ochrnutý Jelínek mladší dostal přes otcovo tělo nahoru. Nálezy ale na druhou stranu prokázaly, že ve studni opravdu byl.  

Zastávka, kde došlo k osudnému sporu mezi sousedy. | Foto: Tomáš Klézl

I tak E. M. uznává, že se na nový seriál podívá. Na rozdíl od epizody majora Zemana se má tato adaptace více zaměřit na sousedské vztahy. Je tak možné, že se v seriálu objeví postava inspirovaná jejím otcem. „Jsem zvědavá, co tam budou říkat,“ pronáší žena, zatímco vchází do dveří svého domu. 

Na ulici je opět ticho a teploty dál klesají. Zhruba takto ponuře bylo i tehdy. Leccos se změnilo, odkaz tragédie ale ve Vonoklasech zůstává.

Video: Trailer k seriálu Studna televize Voyo