
Překonat obavy z injekce je pro významnou část populace tak těžké, že se raději pokouší vyhnout očkování i odběrům krve. To může mít negativní dopad na jejich zdraví, proto je dobré znát techniky, které pomohou tyto situace zvládat.
Tenká jehlička používaná na odběr krve je silná 0,64 až 0,84 milimetru. Ale v očích mnoha lidí spíš připomíná ocelový meč, který se jim nemilosrdně zaboří do žíly. Strachem z jehel trpí podle vědců nečekaně velké množství lidí. Tyto obavy si nezaslouží výsměch, naopak představují značný zdravotní problém: mnoho lidí se tak totiž úplně vyhýbá odběrům krve i vyšetřením, která mohou včas odhalit vážné nemoci.
Nikdo přesně neví, jak rozšířený je tento problém. Obava z jehel totiž nefunguje na principu „bojí se – nebojí se“, ale spíše na rozsáhlé škále, kde je na jedné straně lhostejnost vůči odběru a na druhé různá míra obav, která končí až takzvanou trypanofobií, tedy chorobným strachem z jehel. Zřejmě nejlepší globální výzkum tohoto fenoménu pochází z roku 2018; jde o studii, která prozkoumala 119 menších analýz a udělala z nich kvalifikovaný závěr.
Její výsledky říkají, že strach z jehel má většina dětí, 20–50 procent dospívajících a 20–30 procent mladších dospělých. Obecně platilo, že s rostoucím věkem se míra obav snižovala, přičemž strach i fobie z injekčních stříkaček byly častější u žen než u mužů.
Tento výzkum se zaměřil také na extrémní formy této fobie, které lidem brání v lékařských zákrocích. Celých šestnáct procent dospělých pacientů se ve strachu z jehel vyhýbá očkování proti chřipce. Tyto obavy jsou dokonce i u lidí, kteří pracují ve zdravotnictví a kteří by měli být očkovaní více než běžná populace, už jen proto, že jsou ve vyšším riziku a také mohou snadněji ohrozit zranitelné.
Strach z jehel je podle tohoto výzkumu nejčastější při podstupování odběrů krve a dárcovství krve.
Podle jiného výzkumu se liší i důvody, proč se lidé injekcí tolik obávají. Mezi hlavní faktory přispívající ke strachu z jehel patří obecná úzkost (96,1 procenta lidí), bolest (95,5 procenta), strach z omdlení (94,2 procenta) a předchozí traumatické zkušenosti s jehlami (94 procent).
V České republice neexistuje rozsáhlý výzkum, který by tento problém popisoval nebo řešil. Roku 2025 si nechala menší průzkum zpracovat společnost Synlab u agentury IPSOS. Jeho výsledky ukazují podobné výsledky jako zahraniční studie: asi pětina účastníků přiznala své obavy z injekcí, přičemž pro čtyři procenta je tento strach stresující a bezmála deset procent dotázaných přiznalo, že se kvůli obavám z odběru krve vyhýbají návštěvám lékaře.
Proč je to problém
Celá řada nemocí se dá odhalit včas právě jen z toho, co o člověku vypovídá jeho krev. Lékaři je sice mohou najít i později, ale pak už může být na léčbu buď pozdě, anebo se stane složitější, dražší a bolestivější. Pokud se lidé vyhnou odběru krve při pravidelném lékařském vyšetření, zadělávají si právě na tento problém.
Obava z jehel také připravuje zdravotnické systémy o další důležitý zdroj: krev a plazmu od potenciálních dobrovolných dárců, kteří by sice chtěli pomoci ostatním, ale strach z chirurgické oceli v žíle je tak silný, že ho nedokáží překonat.
A do třetice: podle výzkumu vědců z Cambridge, který probíhal za covidové pandemie, je nechuť z pronikání ostrého kusu železa do těla také jedním z nejčastějších důvodů, proč se lidé vyhýbají očkování. V tomto průzkumu vědci oslovili víc než 15 tisíc dospělých Britů: ukázalo se, že 26 procent z nich má obavu z injekcí. Podle analýzy to znamená, že asi dvanáct procent odmítačů vakcín jsou právě lidé, jimž je jehla v ruce tak nepříjemná, že raději riskují mnohem nebezpečnější nemoc.
Co s tím?
Překonat jakoukoliv fóbii není snadné. Platí to také u trypanofobie. Existuje několik obecných rad, jež se dají využít vždy, ale vědci také identifikovali speciální techniky, které mohou pomoci.
Pro ty, kdo trpí vysokou mírou stresu, se doporučuje příprava už předem: není dobrý nápad uklidňovat se alkoholem nebo kouřením, už večer předtím je lepší spíše relaxovat. Ráno před odběrem krve se nesmí jíst, lidé by ale měli být pořádně hydratovaní, ideálně obyčejnou vodou.
Přímo při zákroku se vyplatí poprosit o podporu a napřímo komunikovat své obavy.
Experti, například ve studii z roku 2015, doporučují odvracení pozornosti. Například posloucháním hudby nebo videa, počítáním předmětů v místnosti nebo cíleným sledováním svého dýchání. Obecně je právě dýchání jednou z nejlepších cest: ideální je pomalé, systematické a kontrolované, kdy si člověk hlídá počet a délku vdechů i výdechů, například po čtyřech sekundách.
Pokud hrozí omdlení, pak se využívá technika „aplikovaného napětí“. Ta spočívá v zatnutí velkých svalů, ideálně na nohou nebo hýždích asi na 10–15 sekund, a pak jejich uvolnění na dvojnásobnou dobu. Doporučuje se opakovat pětkrát nebo do konce zákroku.