Někdy to může působit jako fráze, když člověk prohodí vůči druhému: „Vy na ten věk rozhodně nevypadáte.“ V případě Ladislava Müllera z Prahy ale o frázi nejde, protože při setkání s ním by si mnozí skutečně řekli: To není možné, že letos oslavil sto let života! Sice hůř slyší a vidí, ale hned po prvních slovech je zřejmé, že je to člověk usměvavý a optimistický s velkým zaujetím pro politiku.
„Pojďte dál, vítám vás, jsem rád, že mám s kým besedovat,“ řekne hned ve dveřích stoletý Ladislav Müller v jednom z pražských bytů, když podává v dobré náladě reportérovi Aktuálně.cz ruku a hned se dává do řeči o aktuálním dění. A protože se blíží volby, hlavním tématem je politika. Zvláště když jubilant, který oslavil úctyhodný věk minulý měsíc, pravidelně poslouchá aktuální politické zpravodajství na Českém rozhlasu Plus a na ČT 24.
„Já sleduji dění opravdu pravidelně. Byl jsem navíc na všech demonstracích od roku 1989, včetně té, která byla 17. listopadu 1989,“ začíná se vzpomínkami. Tehdy byl na Albertově, odkud demonstrace vycházela, i se dvěma syny, ale zatímco oni šli až do hořkého konce na Národní třídu, kde proti nim zakročili brutálně policisté, pan Ladislav odešel z demonstrace dříve. „Zatím naposledy jsem byl loni v únoru na Staroměstském náměstí, kde byla demonstrace na podporu Ukrajiny,“ podotýká, aniž by se sám pochlubil, že Ukrajinu podpořil i finančně.
Přitom se rozesměje, když začne popisovat, jak byl na zmiňované akci, která pro něj neskončila dobře. Při cestě z ní ho postihly zdravotní problémy a rychlá záchranná služba ho převezla do nemocnice. „A tam mě ošetřovaly ženy z Ukrajiny. Když zjistily, že jsem se dostal do nemocnice z akce na podporu jejich země, tak se o mě staraly úplně nejvíc,“ podotkne a vysvětluje, proč podporuje Ukrajinu. „Jednak proto, že nesnáším bezpráví, ale i proto, že nechci, aby se má pravnoučata učila povinně azbuku jako mé děti. Pokud Ukrajina padne, Rusové se nezastaví na slovenských a polských hranicích,“ obává se.
Ladislav Müller s jedním ze dvou synů, kteří se mu společně se svými rodinami hodně věnují. | Foto: Radek Bartoníček
Jeho život byl hodně zajímavý, ostatně Paměť národa zachytila jeho vyprávění například o tom, jak prožil poslední dny války v roce 1945, jak se účastnil v roce 1948 protikomunistického studentského pochodu na podporu prezidenta Edvarda Beneše, nebo také, jak prožil 21. srpen 1968, když Československo obsadila vojska Varšavské smlouvy.
Ladislav Müller nijak nezastírá, že je příznivcem vládních stran a především koalice Spolu, kterou bude i volit. „Rozhodně nejsem opozičník. Jsem příznivec vlády, i když ne se vším úplně souhlasím, to ani nejde. Ale rozhodně jí nebudu podkopávat nohy,“ prohlašuje a chválí premiéra Petra Fialu. „Je slušný. Což je pro mě velice důležitý,“ zdůrazňuje a kritizuje opozici, která podle něj vystupovala proti vládě za jakýchkoliv okolností.
„SPD, Stačilo! i Motoristé jsou výhradně destruktivně opoziční. Nechápu voliče Stačilo!, buď nepoznali, co tady bylo před rokem 1989, nebo mají slepé oči. SPD i Stačilo! jsou strany, kterým jde o destrukci současného demokratického systému. A Motoristé se snaží oživit politiku Václava Klause, který má, spolu s Milošem Zemanem, na svědomí marasmus z dob tzv. opoziční smlouvy,“ povzdechne si a pokračuje: „Mám čtyři vnoučata a sedm pravnoučat a nechtěl bych, aby vyrůstala v podobně nesvobodné společnosti, jaká tu byla před rokem 1989.“
Ladislav Müller má silný vztah k víře, je evangelík, mezi jehož blízké přátele patří výrazné osobnosti jako například evangelický kněz Miloš Rejchrt či farář Jan Dus. „Já jsem vstoupil do společenství pravdoláskařů hned, když si pro ně posměváčci vymyslili jméno,“ zapsal si jednou pan Müller a pokračoval slovy, že jím byl zřejmě už dávno předtím, protože pravdu a lásku vždy považoval za jediné přirozené prostředí pro harmonické soužití lidského společenství.
Na otázku, jak vnímá lídra opozice, předsedu hnutí ANO Andreje Babiše, se rozpovídá. „No tak Babiše neberu. To jsou technokraté, kteří umějí vládnout, vydělávat, ale nevidím tam žádnou myšlenku. To mně na tom vadí nejvíc. Mrzí mě, že mnoho lidí toto nepochopí, že taková politika je bezpáteřná, vychytralá. A to mně vadí,“ míní a vzpomene spisovatele Karla Čapka a jeho slova o rozdílu mezi lidmi chytrými, rozumnými a moudrými.
„Být chytrý znamená vychytralost,“ volí svůj výklad stoletý pamětník. „Takoví lidé jsou možná úspěšní. Rozumní jsou často studení, bez emocí. Ale moudrý musí mít něco, co je mimo tyto kategorie. Babiš je chytrý, rozumný asi ne, kolikrát si protiřečí, pak si to nějak „zamete“ a lidi mu říkají: Výborně! Mně nevadí Babiš, mně vadí těch 30 procent, které má za sebou. Raději bych tam viděl člověka moudrého,“ svěřuje se.
Co když ale volby dopadnou jinak, než si Ladislav Müller přeje? V takovém případě mluví o naději. „Nesmíme se vzdát naděje. Není všem dnům konec. Pro mě už asi jo, já už se nedočkám dalších voleb. Ne, že bych nechtěl, to už ale není v mé moci. Pokud naděje zemře, tak zemře se mnou,“ říká, ale smutně rozhodně nepůsobí.
Naopak se rozesměje, kdy uslyší otázku, co mu například dělá radost. „Kdybych to chtěl hodně zjednodušit, tak že můžu ještě jíst a spát. A v neděli tady byla vnučka s rodinou, a vyvedli mě na oběd,“ sděluje a prozrazuje i svůj recept na tak dlouhý život a pozitivní přístup k němu: „Já bych to zjednodušil do tří bodů. Nedělat si hlavu z věcí, které nestojí za to. A rozeznat, který to jsou, protože některý věci člověk musí brát vážně. Za druhé mít smysl pro humor. A za třetí – mít rád lidi,“ pronese opět s úsměvem ve tváři a dodá: „Já rád poznávám lidi a rád s nimi hovořím.“
