„Dneska budeme grilovat. Vždycky, když se mají vrátit kluci z pozic, uděláme něco dobrého k jídlu,“ říká Ruslan a s Vasjou připravuje oheň na kuřecí stehna. Není třeba spěchat, před půlnocí tady kluci nebudou. Střídání směny na první linii probíhá vždy v noci a na všech je viditelná nervozita. Je to ta nejnebezpečnější část. Létají drony s termovizí a cesta k frontě je posetá ohořelými vraky.
„Stmívání je doba, kdy se dá bezpečně vyrazit na pozice.“ Rozhovor reportéra Aktuálně.cz s ukrajinským vojákem narušila střelba na ruské drony Šahíd. | Video: Matyáš Zrno
Je to každotýdenní rituál. Dva muži odjíždějí, dva se vrací. Týden drží díru v zemi – nějakých dvě stě metrů od podobné díry v zemi, kde jsou Rusové. Nevidí se, neslyší se, většinou na sebe ani nevystřelí. Mezi nimi jsou miny a ostnatý drát.
A nad nimi létají drony. Pozorovací drony s kamerami, co vidí na kilometry daleko. V noci s termovizí, která vidí i za tmy. Také drony shazující granáty a sebevražedné FPV drony s trhavinou. Nebo drony s termobarickou náloží, která dokáže celý zákop vypálit. A tam dole pod nimi se několik pěšáků snaží zahrabat co nejhlouběji a přežít.
A pak se snaží přežít i cestu zpět – ve stejné chvíli, kdy se v opačném směru snaží někdo přežít cestu tam.
Výměna směny pouhých dvou mužů je složitě připravovaná operace, která musí klapnout na vteřiny přesně. Musíte nastavit na vozidle rušičku, informovat velení a připravit zásoby, které povezete. A pronesete se – posledních několik kilometrů jdou muži pěšky.
Se zbraní, municí, v helmě a neprůstřelné vestě, s jídlem a vodou na týden. Vše dohromady váží dobrých pětatřicet kilo, které se snažíte přenést co nejrychleji. Každá vteřina navíc zvyšuje šanci, že si vás někdo všimne.
Teď se na tu cestu chystají „Šrek“ a „X“. Ostatní je vyprovázejí. Padají vtipy, kouří se cigareta, probíhá poslední kontrola výstroje. „Jedeme zabíjet ruské děti,“ říká v žertu s dávkou černého humoru Šrek. Nikdo se neloučí, nikdo nepřeje štěstí. Dělá se jakoby nic. Jako kdyby jeli někam na čundr, odkud se za pár dní vrátí. Jenže oni se vrátit nemusí.
Matyáš Zrno se po čase znovu vydává k frontové linii. Šéfredaktor Aktuálně.cz a zkušený válečný zpravodaj stráví dva týdny na Ukrajině, odkud bude přinášet příběhy vojáků, obyčejných lidí i jejich měst a vesnic.
Foto: Economia
Šel jsem takovou cestou loni do zákopů na frontě u Torecka. Na pocit, když nad sebou slyšíte bzučení dronu, nikdy nezapomenu. Nemáte žádnou šanci zjistit, jestli je dron „náš“ nebo „jejich“. Poznáte sice, ze kterého směru letí, ale to nemusí nic znamenat.
Zachránit vás může les nebo špatné počasí
Když vás nepřátelský dron odhalí, vaší jedinou šancí je, že zalezete dostatečně rychle a dostatečně hluboko do nějakého okopu nebo lesíka. Pokud je vůbec nějaký po ruce. Teď v létě nebudete přes hustou vegetaci vidět, v zimě máte smůlu.
Husté vegetace ale na Donbasu moc není, a tak se vojáci obou stran tísní v každém remízku, který najdou. I tak po vás budou Rusové pálit.
Proti dronům platí nejlépe to, co platilo v dějinách války vždy: schovat se. Takže i déšť, mlha a sníh, které byly dřív nepřítelem pěšáka, jsou dnes jeho záchranou. Ideální je větrná bouře se silným deštěm nebo sněžením, se kterou si drony zatím neporadí.
Jenže dneska je krásný letní den a na obloze není ani obláček.
Všichni o sobě navzájem vědí
Pokud všechno klapne, dojde střídající dvojice měsíční krajinou až na pozici, která je v zemi tak dokonale zamaskovaná, že není na první pohled vidět. Ale Rusové o ní samozřejmě vědí, stejně jako vědí Ukrajinci o těch ruských.
Je jen otázkou štěstí, jestli budou chtít Rusové útočit zrovna na tomhle úseku. Jestli budou chtít zrovna plýtvat municí. Jestli si ruský velitel vyhodnotí, že mu právě tahle pozice bude stát za pár desítek mrtvých vlastních vojáků.
Když auto odjede, jde si každý po své práci, ale vysílačka je puštěná na plno. Trvá dobré dvě hodiny, než přijde zpráva, že směna je na cestě zpět a už mimo zónu smrti, kde operují nepřátelské drony. Výměna směny proběhla s chirurgickou přesností. Během několika sekund vyházeli Šrek a X všechen materiál, během několika sekund naskočili Kolja a Y do auta. Řidič dupe na plyn a vůz vyráží zpět.
Konečně přijíždí Kolja. Je to Ruslanův nejlepší kamarád, společně se dobrovolně přihlásili do armády. Teď sedá a vypráví: „Chujarili po nás termobarem pět dní v kuse“. Pět dní měl hlavu mezi koleny a třásl se při každém výbuchu.
Sedíme, jíme a povídáme si ještě asi dvě hodiny, než se unavení rozcházíme spát. Kolja si dává ještě cigáro a říká: „Stejně neusnu.“ Po každém návratu mu trvá několik dní, než si srovná rozhozený spánek. A když se mu to podaří, je čas jít znovu.
