V Evropě lidé ještě slavili Vánoce, když se objevily první zprávy o silném zemětřesení v Asii. 26. prosince 2004, přesně v sedm hodin ráno, 58 minut a 53 sekund místního času se pohnula země, epicentrum zemětřesení se nacházelo západně od indonéského ostrova Sumatra.

V dalších minutách a hodinách následovala katastrofa, jakou si nikdo nedokázal představit. Zemětřesení trvalo velmi dlouho – skoro deset minut – a bylo velmi silné, přes devět stupňů Richterovy škály. Odehrálo se třicet kilometrů pod mořským dnem. To je podstatné: pod mořským dnem.

Dalo do pohybu vodní stěnu, která v rychlosti 700 kilometrů za hodinu drtila vše, co jí přišlo do cesty. První úder zasáhl dvacet minut po otřesech město Banda Aceh a vesnice na západě Indonésie. Z 300 tisíc obyvatel města čtvrtina zemřela a v centru vydržela stát jediná budova. Bílá mešita Baiturrahim ze sedmnáctého století. Vlna na indonéském pobřeží měřila na výšku sedmnáct metrů.

Za další půl hodiny smetla voda turistický resort Phuket a další místa na pobřeží Thajska. Za dvě hodiny od zemětřesení udeřila na Indii a Šrí Lanku. Zemřelo 228 tisíc lidí. Z toho více než 160 tisíc Indonésanů a další tisíce Indů, Šrílančanů. Zahraničních turistů v Thajsku zemřely přes čtyři tisíce, hlavně Evropané a Američané. Mezi nimi osm Čechů.

Západní Sumatra představovala absolutní zkázu. „Ti, co umřeli, měli štěstí,“ řekli prvním novinářům, kteří na místo dorazili, přeživší z Banda Acehu. Tehdejší americký ministr zahraničí Colin Powell se proletěl nad Sumatrou vrtulníkem. „Never seen anything like this (Nikdy jsem nic takového neviděl),“ prohlásil šokovaně a jeho slova se objevovala na titulních stránkách novin po celém světě.

Jedním ze symbolů katastrofy se stal zničený šrílanský rychlík na trase Colombo-Matara. Tsunami ho zasáhla nedaleko pobřeží během jízdy, v soupravě zahynulo přes tisíc cestujících. Na indických Andamanských ostrovech vlna smetla do moře vojenskou základnu s letadly a helikoptérami.

V zasažených zemích tehdy ještě nefungoval účinný varovný systém, který by lidi varoval, že se blíží katastrofa a dal jim alespoň nějakou šanci uniknout. Chyběly přístroje, které by naznačily rychlost, sílu a směr vzniklé vlny, i způsob, jak předat rychle informace. Systém se po této zkušenosti zdokonalil, ale za posledních dvacet let se jen jedno zemětřesení přiblížilo takové síle, jakou mělo to před dvaceti lety. Šlo o otřesy z 11. března 2011 v Japonsku o síle 9,1 stupně Richterovy škály, které také vyvolaly tsunami, zabily skoro dvacet tisíc lidí a ohrozily jadernou elektrárnu ve Fukušimě.

Vědecký časopis AGU Advances před dvěma lety publikoval výsledky výzkumu dopadu meteoritu, který zasáhl Zemi v Mexickém zálivu zhruba před 66 miliony lety. Dopad tehdy vytvořil 180 kilometrů široký, takzvaný Chicxulubský kráter a vedl k vymírání živočišných druhů, včetně dinosaurů. Vědci pomocí nástrojů na vytváření modelů dopadových kráterů a globálního šíření vln tsunami zrekonstruovali událost a zjistili, že z Mexického zálivu se vzedmula vodní stěna vysoká jeden a půl kilometru. Vlna měla zhruba 30tisíckrát více energie než tsunami v roce 2004.

Video: Výbuch na Tonze vyvolal tsunami

Výbuch sopky na tichomořském souostroví Tonga vyvolal tsunami. | Video: Reuters

Podíl.
Exit mobile version