Lidé v chudších zemích si pomáhají víc než ti v zemích bohatých. Nový výzkum se toto zdánlivě banální sdělení rozhodl podrobit experimentu. Autoři zjistili, že toto chování zřejmě není výsledkem dlouhých kulturních a společenských procesů, ale dokáže se na něj naladit poměrně snadno každý. Jen musí nastat příhodné podmínky.

Článek, který vyšel v časopise Nature Communications, je vyvrcholením tří studií, kterých se zúčastnilo více než pět set lidí a které vedli vědci z univerzity v Birminghamu. V experimentech zjistili, že když se lidé nacházeli v chudším prostředí, byli překvapivě ochotnější pomáhat, než když byli v bohatším prostředí.

„Naše studie ukazuje, že různé příležitosti v každodenním životě mohou mít významný vliv na to, jak jsou lidé ochotni přestat s tím, co dělají, aby pomohli ostatním,“ popsal výsledek první autor studie Todd Vogel.

„Předchozí výzkumy se zabývaly tím, jak jsou lidé ochotni pomáhat, ale nevěděli jsme, že klíčovým faktorem je prostředí a kontext, ve kterém se daná osoba nachází. Možná si to neuvědomujeme, ale volby, kterým čelíme v každodenním životě, mohou mít silný vliv na naše rozhodování o sobě i o druhých,“ doplnil.

Možnosti a nabídky

U podobných studií je klíčové, jak vědci nastaví experiment. V tomto případě sledovali, kdy lidé přestanou sledovat film, když dostanou výzvu k „pomoci“, aby nabídli peníze jinému, pro ně do té doby neznámému člověku. Pokus byl rozdělený do dvou prostředí: chudého a bohatého.

V „chudém“ prostředí se lidé setkávali s mnohem více špatnými příležitostmi, které přinášely malou, nepravděpodobnou odměnu, zatímco v „bohatém prostředí“ se s větší pravděpodobností setkávali s velkou odměnou s vysokou jistotou.

Jak to vypadalo v praxi? Účastníci experimentu se dívali na film, dostali nabídku darovat částku neznámému člověku a měli různě velkou šanci, že za to něco dostanou. V chudém prostředí malou, v bohatém velkou. Museli jednak přerušit sledování filmu, ale současně také značnou silou použít mechanické zařízení, které simulovalo, že pomoc často vyžaduje fyzickou námahu. Je to samozřejmě stále značné zjednodušení složitosti opravdového světa, ale podle autorů to dostatečně odráží nutnost něco obětovat i podmínky okolního světa.

Výjimečné skupiny

Ve výsledku lépe reagovali lidé z chudého prostředí než ti z bohatého, přestože obě skupiny reálně pocházely ze srovnatelných vzorků populace. Podle autorů se přesvědčivě prokázal silný vliv okolního prostředí, tedy jednoduchých vnějších faktorů, které tvořily pravidla experimentu. „Věříme, že to odráží realitu a naznačuje, jak se lidé chovají v reálném světě, když stojí před rozhodnutím, zda jednat ve prospěch ostatních, nebo ne,“ popsali výsledek.

Autoři jsou s výsledkem i pozitivními kritikami experimentu tak spokojení, že se rozhodli v něm pokračovat. Chtějí se teď ale soustředit na skupiny, které s pomáháním ostatním mají častěji problémy, respektive toho téměř nejsou schopní – typicky jde o uzavřené adolescenty nebo dospělé psychopaty. „Pokud dokážeme změnit prostředí a různé příležitosti, s nimiž se lidé setkávají, možná dokážeme také změnit ochotu lidí zastavit se a pomoci ostatním,“ doufají.

„Výsledky mají reálné dopady na celou společnost. Pomáhání ostatním je pevně zakotveno ve způsobu, jakým vytváříme a udržujeme komunity, proto je zásadní pochopit různé způsoby, jakými lidé reagují na své prostředí při rozhodování o tom, jestli vůči druhým jednat velkoryse,“ zakončují vědci v komentáři, který vydali na stránkách své univerzity.

Share.
Exit mobile version