Zákon, který zřizoval italská migrační střediska v Albánii, zřejmě nebyl zcela v souladu s unijním právem. Vyplývá to z rozhodnutí, který v pátek zveřejnil Soudní dvůr EU. Podle něj musí zákonodárci dohledatelnými zdroji odůvodnit rozhodnutí označit nějakou zemi ze bezpečnou, což se v případě dané legislativy podle italských soudů nedělo.
Unijní soud se zabýval otázkou, který vznesl soud v Římě. Ten řešil odvolání dvou občanů Bangladéše, kteří byli krátce umístěni do italského migračního střediska v Albánii na základě toho, že Itálie označuje jejich zemi za bezpečnou. Tím, že se římský soud obrátil s otázkou do Lucemburku, propadl příkaz k zadržení vydaný na oba migranty, které tak úřady musely vrátit nazpět do Itálie.
Italské soudy měly opakovaně pochybnosti, zda seznam bezpečných zemí sestavený vládou jihoevropské země obsahuje státy, které lze podle aktuální unijní legislativy takto označovat. Italský kabinet tvrdil, že soudy by se touto otázkou vůbec neměly zabývat.
Soudní dvůr EU nyní uvedl, že státy mohou sestavovat seznamy třetích bezpečných zemí. To se obvykle děje pro uplatnění zrychlených procedur vyhoštění migrantů, kteří z takových států pocházejí. Podle unijního soudu však musí mít národní soudy možnost označení dané země za bezpečnou přezkoumat. „Zdroje informací, na kterých je takové označení založeno, musí být přístupné žalujícím a národním soudům,“ sdělil v prohlášení evropský soud.
Soud v Římě, který se těmito otázkami zabývá, poukazoval na to, že italský zákon z října loňského roku ani doprovodné normy neobsahují informace, podle kterých se vláda a zákonodárci rozhodli označit některé země za bezpečné. Podle soudu tak migranti neměli možnost nechat přezkoumat správnost takového tvrzení soudem.
Soudní dvůr EU také zopakoval zásadu, že „členský stát nemůže označit za bezpečnou zemi původu třetí zemi, která nenaplňuje pro některé skupiny obyvatel materiální podmínky pro takové označení“. Italští ochránci práv migrantů upozorňovali, že tamní seznam bezpečných zemí obsahuje státy, ve kterých čelí perzekuci například političtí odpůrci vládní moci či lidé s jinou než heterosexuální orientací, což ve svých dokumentech dokládají i samotné italské úřady. Tato zásada je platná do doby, než začnou platit nová unijní migrační pravidla, což by se mělo stát v příštím roce.
Zřízení italských center v Albánii se stalo hlavním opatřením, kterým chtěla italská vláda premiérky Giorgii Meloniové bojovat proti tomu, co nazývá neřízenou migrací. Umístění příchozích do středisek mimo italské území je mělo od cesty do Itálie odradit. Tamní úřady se pokoušely střediska takto používat na konci loňského roku, kvůli pochybnostem ohledně souladu italského zákona s unijním právem však soudy neprodlužovaly zadržení migrantů v centrech, která jsou pod italskou jurisdikcí. Tím fakticky projekt skončil a střediska nyní italské úřady využívají pro umístění migrantů, kteří dostali rozhodnutí o vyhoštění v běžném řízení.
Zrychlená procedura a umístění do středisek v Albánii se měly týkat jen migrantů-mužů z nezranitelných skupin, kteří pocházeli ze zemí, jež vláda označila za bezpečné. Vedle Bangladéše se jednalo například o Tunisko, Egypt či Kolumbii.
