„Litujeme, ale trasu jízdy z Česka do místa Sedanka v Kamčatském kraji, Rusko, nelze vypočítat.“ Pokus zjistit na mapovém vyhledávači, jak daleko odsud ta nenápadná malá víska leží, se nezdařil.
Samotný poloostrov Kamčatka, kde se inkriminovaná obec nachází, je znám svými okouzlujícími hlubokými lesy a stále činnými sopkami. Své místo má na odlehlém ruském Dálném východě, tisíce a tisíce kilometrů od Moskvy a Petrohradu – a ještě dál od hranic s Ukrajinou, kterou se ruská armáda snaží už téměř čtyři roky dobýt pomocí krvavé války.
Dění v ukrajinské Doněcké, Luhanské či Dněpropetrovské oblasti nebo třeba na Krymu se i obyvatel vesnice – bez ohledu na ohromnou vzdálenost – bytostně dotýká.
„Vesnice vojenské statečnosti“
Byty v Sedance jsou pozůstatkem éry Sovětského svazu a postupně se hroutí, píše ve svém příspěvku o vesnici deník The New York Times. Střechy zchátralých domů protékají a zdi, které svým tvarem připomínají houby, zapáchají nevábnou plísní.
„Většina obydlí nemá tekoucí vodu a ucpaná kanalizační potrubí živí kaluže na prašných ulicích. Medvědi a další zvířata se prohrabávají přeplněnými skládkami odpadu,“ popisují autoři textu.
Kamčatský gubernátor Vladimir Solodov loni v létě slavnostně oznámil, že obci plánuje udělit prestižní titul „Vesnice vojenské statečnosti“. Toto označení bylo vytvořeno pro sovětská města, jež se stala významnými bojišti druhé světové války. Gubernátor je nicméně přesvědčen, že vysláním vojáků na ukrajinskou fontu si Sedanka, čítající zhruba 250 obyvatel, takové ocenění zaslouží i dnes.
Důvod je podle něj zřejmý. Z 67 zdejších mužů jich 39 bylo nasazeno do bojů na Ukrajině. Celkem 19 z nich je dnes buď mrtvých, nebo pohřešovaných, pravděpodobně jsou asi po smrti všichni, obávají se místní. „Vzpomínka na hrdinství vesničanů musí být zvěčněna,“ vysvětloval svůj záměr Solodov na Telegramu.
Z celého kamčatského regionu zatím projekt ruské mutace BBC a nezávislého serveru Mediazona napočítal 706 potvrzených obětí. Oficiální údaje ale ruská vláda nezveřejňuje, ani z míst omývaných vodami Pacifiku.
Sedanka však dosud žádné označení o statečnosti nezískala, dokonce ani gubernátorem slibovanou rozsáhlou pomoc rodinám zmizelých vojáků. „Kromě jednorázové dodávky palivového dříví nic dalšího nedorazilo,“ svěřili se redaktorům The New York Times oslovení místní obyvatelé. Proč? Na dotazy deníku gubernátor ani kamčatský provinční zákonodárný sbor nereagovali.
„Ostuda a trapnost“
Jeden z dotázaných obyvatel se domnívá, že by patrně bylo trapné prezentovat veřejnosti na celostátní úrovni tak zchátralou vesnici. „Taková ostuda. Jediná vesnice s vojenskou slávou, jak by ji asi mohli světu ukazovat?“ souhlasí Světlana Zacharovová, členka obecní rady a předsedkyně Asociace domorodých obyvatel Severu.
Proč zemřít tisíce kilometrů daleko?
Místa jako zmiňovaná Sedanka označují Rusové zpravidla termínem „národní vesnice“. Znamená to, že většina obyvatel jsou domorodí lidé. Za sovětské éry vesnice relativně prosperovala, hlavně díky pasení sobů a rybolovu či pěstování zeleniny.
Po rozpadu Sovětského svazu byla velká část půdy, a dokonce i rybářská práva v nedaleké řece Napana zprivatizována, což nakonec komunitu původních obyvatel připravilo o jejich tradiční živobytí. Vojáci ze Sedanky pracovali před válkou často jako rybáři nebo se živili pytláctvím a vydělávali si zhruba 1500 dolarů měsíčně, uvedla k tomu Zacharovová.
Vojenské platby představují ve srovnání s tím ohromující částky. V kamčatské provincii dostávají nově jmenovaní vojáci za nástup do služby ekvivalent téměř 33 000 dolarů, poté až 5200 dolarů měsíčně.
Štědré válečné peníze ale Sedanku moc nezměnily. Mnozí veteráni své výdělky propíjí, přiznává rybář Tulik, další z místních obyvatel. „V této vesnici jen zřídka spatříte střízlivého člověka,“ dodává se sarkasmem v hlase.
Nedostatek mužů ve vesnici Sedanka je bytostně znát, zvláště v zimě. Pro místní ženy je často fyzicky velmi náročné zajistit si dostatečnou zásobu palivového dříví, bez něhož nelze zdejší dlouhé a kruté zimy přežít.
S ideou nové verze titulu „za vojenskou statečnost“ pro desítky ruských měst přišel prezident Vladimir Putin zhruba před 20 lety, aby propojil svůj Kreml s dlouhým obloukem ruských dějin, zejména s neoddiskutovatelným úspěchem Sovětského svazu – porážkou nacistického Německa.
„Nebyla to nová myšlenka,“ poznamenal k tomu Jonathan Brunstedt, docent historie na Texaské univerzitě v USA, který se specializuje na dědictví novodobých válek. „Moskva charakterizovala prakticky každý konflikt, který zahájila od roku 1945 – včetně Ukrajiny, války v Afghánistánu a invazí do Maďarska a Československa – jako pokračování boje proti fašismu. To legitimizovalo války a zároveň podnítilo nábor vojáků,“ podotýká.
