Už 113 lidem, kteří byli obětí šikany komunistického režimu, vyplatil stát odškodnění. České televizi to potvrdili mluvčí ministerstev spravedlnosti a vnitra, která náhradu vyplácejí. Od minulého září mohou lidé, kteří byli nuceni opustit Československo nebo byli pod takzvaným ochranným dohledem, žádat o jednorázové odškodné ve výši 100 tisíc korun. Největším problémem je zpětné dokazování.

Jaroslav Kukol za minulého režimu podepsal Chartu 77, tisknul protistátní letáky a rozšiřoval samizdat. Kvůli těmto aktivitám ho pravidelně zadržovala a vyslýchala Státní bezpečnosti (StB). V roce 1986 byl pak nátlakem nucen opustit Československo a přestěhoval se do Spolkové republiky Německo. Ve spolupráci s Pamětí národa kvůli tomu zažádal o odškodnění, které obdržel. Stejně jako více než stovka dalších s podobným osudem.

Právě v souvislosti s nuceným opuštěním země je naprostá většina dosud přiznaných odškodnění – 112. Ochranný dohled byl během prvního půl roku vyplácení prokázán zatím jen jednou.

Lidé, kteří museli emigrovat pod nátlakem akce StB nazvané Asanace nebo podobných, podali už téměř dvě stě žádostí. „Odškodnění je přiznané osobám, které byly v období od 1. ledna 1978 do 17. listopadu 1989 jako občané Československé socialistické republiky nuceni Státní bezpečností k vystěhování z Československé socialistické republiky a kteří měli v tomto období trvalý pobyt na území České socialistické republiky,“ vysvětluje mluvčí ministerstva vnitra Adam Rözler.

Zpětné prokazování proces prodlužuje

Ochranný dohled z politických důvodů se stal nástrojem perzekuce a legální možností, jak znepříjemnit život odpůrcům komunistického režimu. Oběti, které čelily nejen policejní šikaně, ale i hrozbě uvěznění, mají ale prokazování složitější a proces přiznání proto trvá déle než u nucené emigrace. Za prvních šest měsíců bylo podáno třiačtyřicet žádostí, avšak vyhověno bylo zatím jen v jednom případě. „Dokazování je s ohledem na značný časový odstup a obtíže při prokazování toho, jestli byl ochranný dohled skutečně uložen z politických důvodů a jestli byl také reálně vykonán, poměrně náročné,“ říká mluvčí ministerstva spravedlnosti Lucie Rozsypalová.

Stejně jako disident Jaroslav Kukol se i další oběti šikany komunistického režimu mohou při podání žádosti obrátit na Paměť národa. Ta už takto pomáhala sedmadvaceti z nich. „Někdy stačila pouze rada, jak postupovat, v některých případech jsme pomohli s vyplněním jinak celkem jednoduché žádosti, jindy jsme vyplnili celé jménem pamětníka,“ sdělil ředitel Centra pomoci Paměti národa Jakub Suchel.

O jednorázové odškodnění mohou lidé žádat poštou, e-mailem nebo datovou schránkou do konce roku 2026. Případy ochranného dohledu řeší ministerstvo spravedlnosti a případy nuceného vystěhování spadají pod ministerstvo vnitra, které před spuštěním programu předpokládalo až čtyři sta podaných žádostí. Pokud mají ministerstva pochybnosti o oprávněnosti nároku, mohou si vyžádat stanovisko Ústavu pro studium totalitních režimů. V případě nepřiznání odškodného je možné proti rozhodnutí podat správní žalobu.

Share.
Exit mobile version