„To slovo zákaz evokuje, že to je nějaký trest, že chceme děti trestat. My se nepřimlouváme za trestání dětí, ale za to, abychom jednak přispěli ke zkvalitnění vzdělávacího procesu na školách a jednak abychom děti chránili před některými negativními jevy,“ vysvětluje Karel Strachota v rozhovoru pro Spotlight Terezy Engelové.
Možnost omezit mobily už dnes školy mají a podle Strachoty ji využívá stále více z nich. Zkušenosti z terénu jsou podle něj převážně pozitivní. „Já jsem neslyšel jediného vyučujícího, který by říkal: pojďme se vrátit do doby před tím opatřením,“ tvrdí. Učitelé podle něj popisují lepší soustředění žáků, zlepšení atmosféry i omezení rizikových jevů.
Regulací se omezí kyberšikana
„Děti, které mají mobily u sebe, mají nutkání se jak během výuky, tak samozřejmě o přestávkách podívat, co je nového na sociálních sítích. To znamená, že soustředění je tímhle způsobem narušeno.“
Zároveň dodává, že po zavedení regulace „se spolu děti více baví“. K tomu ubývá případů kyberšikany a natáčení spolužáků a učitelů s následným zveřejňováním ponižujícího obsahu.
Strachota odmítá argument, že plošné opatření by mělo zůstat výhradně na rozhodnutí ředitelů. Podle něj jde o otázku vzdělávací politiky státu. „Stát tímto opatřením vede školy k tomu, aby opravdu chránily děti,“ říká.
Připomíná, že stát běžně zasahuje i do jiných oblastí školního prostředí – například regulací nabídky potravin nebo zákazem kouření. Ředitelé se navíc podle něj často obávají konfliktů s menšinou rodičů, kteří jsou proti omezení. Pokud by ale pravidla byla stanovena centrálně, „tyto debaty odpadnou“.
Cílem je i posílení mediální výchovy
Kritici plošného zákazu argumentují studiemi, podle nichž omezení mobilů samo o sobě automaticky nezlepší studijní výsledky ani duševní pohodu dětí.
Strachota však upozorňuje na jiná data ze zahraničí a zdůrazňuje širší kontext. „Máme hledat cesty, jak zmenšit množství času, které děti tráví v kyberprostoru,“ říká.
Vyjmenovává i rizika: „Je tady kyberšikana, sexting, nezdravé přílišné hraní digitálních her, online radikalizace, dopad na duševní zdraví, šíření manipulativních propagandistických obsahů, dezinformace a tak dále.“
Pokud děti nedokážou fungovat bez mobilu ani během vyučování, považuje to za varovný signál. „Rezignovat na to, že děti nedokážou ani ve škole odložit mobilní telefon, není z mého pohledu správná cesta.“
Vedle regulace mobilů klade důraz i na systematické posílení mediálního vzdělávání. Připomíná, že průřezové téma mediální výchovy je součástí rámcových vzdělávacích programů už téměř dvacet let, přesto je na části škol stále nedostatečně zastoupeno.
„Český stát zásadním způsobem selhal a dál selhává,“ říká otevřeně. Podle něj by stát měl současně edukovat děti i rodiče, regulovat užívání mobilů jako „jeden z kroků“ a tlačit na samotné technologické platformy. Regulace mobilů ve školách je podle něj jen dílčí, ale symbolicky důležitý krok: „Vnímám to jako trošku zatažení za ruční brzdu.“
Celý rozhovor s Karlem Strachotou si můžete pustit v úvodním videu nebo si ho poslechnout ve své oblíbené podcastové aplikaci. Jaká byla jeho hlavní témata?
00:06–01:09 Postoj organizace Jeden svět na školách k regulaci mobilních telefonů ve školách.
01:10–04:35 Argumenty pro celoplošnou regulaci ze strany státu a zkušenosti ze škol, které ji již zavedly (včetně řešení kyberšikany).
04:36–09:00 Debata o doporučení plošného zákazu mobilů ve školách, včetně rozporu se studií IRTIS a citace zahraničních studií.
09:01–20:21 Role státu v regulaci, důvody pro celoplošné řešení (než jen kompetence ředitelů) a věková omezení pro zákaz mobilů a jejich vliv na duševní zdraví teenagerů.
20:22–31:34 Zodpovědnost státu, nedostatečnost mediální gramotnosti u dětí, rodičů a učitelů a nutnost regulace sociálních sítí.
