Na první pohled vše vypadá jako nepochopitelně nastavený byznys. Město Říčany postaví „na klíč“ úsekový radar v blízké obci. Když radar vydělá, nechá si město peníze pro sebe. Když se ale jeho provoz z vybraných pokut nezaplatí, rozdíl dorovná obec, ve které radar stojí. Že je to postavené na hlavu? Vypravili jsme se za starostou Tehova, který byl u toho, když celý systém před osmi lety vznikal.
Do Říčan je to z Prahy coby kamenem dohodil. Z dálnice D1 se sjíždí na 10. kilometru, pak už jen krátká cesta po známé „stojedničce“ – silnici druhé třídy, která tvoří kruh kolem hlavního města. Směrem k Říčanům její profil znatelně klesá, a kdo si tady nedá velký pozor na rychlost, svými penězi zaručeně přispěje na provoz jednoho z dvanácti radarů, které na svém území město se 17 tisíci obyvateli provozuje.
S Dacií Bigster, která nám teď dělá v redakci na pět měsíců společnost, zastavujeme v přilehlé ulici, abychom „uvítací“ městský radar zvěčnili na fotografii. Ačkoliv cesta působí jako nenápadná odbočka do chatové oblasti, už za pár desítek vteřin se tudy prožene kamion i s přívěsem. A u zdánlivě bezpečně odstaveného bigsteru najednou hrají roli centimetry.
Že je příjezd od dálnice do Říčan hodně frekventovaný, poznáváme o pár okamžiků později, když se snažíme vjet zpátky na hlavní. V tu chvíli poprvé oceňujeme radar, který tu stojí. Bez jeho pomoci by bylo takřka nemožné zařadit se do neutuchajícího proudu aut, kdyby jel rychleji než povolenou padesátkou.
Říčany a jejich radary jsou po republice pravidelně diskutovaným tématem. Když se o nich píše, pak obvykle v souvislosti s dobře zajetým byznysem, ze kterého město tyje. Že „své“ radary navíc vyváží i do okolních obcí bez rizika, že by na jejich provozu kdy tratilo, se zdá na první pohled až nepochopitelné.
Míříme na domluvené setkání s Davidem Hlouchem, který je starostou malé obce Tehov s jedenácti sty obyvateli. Byl to on, kdo v roce 2017 podepisoval první veřejnoprávní smlouvu s Říčany, které tehdy zastupoval starosta a známý televizní moderátor Vladimír Kořen. Většina smluvních protagonistů té doby už se ve svých funkcích nenachází, David Hlouch ale v Tehově ve funkci starosty slouží už třetí volební období.
Na otázku, zda mu nevadí, že na radaru mohou vydělat jiní, odpovídá rozhodně: „Je nám to jedno, o peníze nám nikdy nešlo. A vlastně je dobře, že se u nás v obci nehádáme, kolik a komu radar vynáší, protože to je, buďme upřímní, i politické téma. Ve skutečnosti konkrétně náš radar se v nákladech a výnosech pohybuje kolem nuly. Záchyt řidičů, kteří na měřeném úseku nedodržují rychlost, je v desetinách procenta.“
Když David Hlouch podepisoval s Říčany začátkem roku 2017 první veřejnoprávní smlouvu, vyčíslilo město náklady na provoz tehovského radaru na 74 185 korun za čtvrtletí. O rok později pak dodatkem zvýšilo kvartální cenu na 83 932 korun, vždy s tím, že případný rozdíl mezi výnosy a náklady doplatí Tehov z obecní kasy.
David Hlouch si ale nevzpomíná, že by Tehov za provoz radarů Říčanům někdy platil. „Teď máme za sebou dva kvartály, kdy provoz kvůli rekonstrukcím v okolí trochu zeslábl, takže nám z Říčan poslali fakturu asi na patnáct stovek. Řekli jsme jim, že měli týdenní výpadek serveru a že jim nic platit nechceme. A pokud ano, bavme se o tom, až to bude reálně ve vysokých číslech.“
Starosta však zároveň přiznává, že radar by si na svůj provoz vydělat měl. „Ze Všestar radary zmizely, protože tam bylo hodně uzavírek a silnice tak rozbité, že každý řidič byl rád, když tudy bez úhony vůbec projel. A oni se jako řádní hospodáři rozhodli, že musí Říčanům smlouvu vypovědět, protože na provoz zařízení doplácejí. I když svou funkci tam radar samozřejmě plnil.“
Smysluplná náhrada za radary je ale podle Hloucha obtížná: „Třeba betonové bloky uprostřed silnice. Za mě extrémně nebezpečné, už proto, že Tehov je sněhová oblast a v zimě se taková překážka stává neviditelnou. Navíc ze zkušeností odjinud vím, že řidiči, kvůli kterým tato opatření vznikají především, se trénují, jak takové místo projet co nejrychleji. A tuneři v těch místech ještě zapráskají výfukem, aby bylo jasno, co si o tom všem myslí.“
Dalším hojně používaným opatřením na snížení rychlosti jsou silniční retardéry. Ty ale zase okolí obtěžují hlukem. „Kdo někdy slyšel, jaký zvuk vydává při přejezdu retardéru korba nákladní tatry, ten by si pod okna svého domu nic takového nedal,“ přemítá Hlouch. Diskuse na téma příčných prahů je podle něj navíc bezpředmětná, protože Středočeský kraj, na rozdíl od Prahy, jejich instalaci na silnicích nepovoluje.
A časté policejní kontroly? „I když máme snad nejvíce policistů v přepočtu na obyvatele v Evropě, většina z nich sedí v kancelářích. Dostat k nám hlídku, aby měřila rychlost, bylo vždycky neuvěřitelně obtížné,“ neskrývá Hlouch jistou frustraci.
Foto: Jakub Stehlík
O sporadické přítomnosti policie vědí i řidiči, kterých tu po silnicích z doby císaře Františka Josefa I. někdy projede až osm tisíc denně. „Všechny obce, které jsou součástí tohoto radarového projektu, jsou v podobné situaci. Budujeme chodníky, aby se po nich dalo bezpečně jít podél silnice. Pak ale určitě nechceme, aby kolem nás projížděla esúvéčka stovkou, to je prostě prasárna. A to se tady někdy děje,“ říká emotivně Hlouch.
Místostarostce Tehova před třemi lety jedna řidička napasovala BMW přímo do vjezdové brány jejího domu, vzdálené šest metrů od silnice. Jela v obci tak rychle, že dostala hodiny a čáry na silnici, které za sebou auto zanechalo, byly podle Hloucha stometrové. „Všichni máme děti, chodí tady do školy. A nechceme je tam vozit autem, naopak chceme, aby chodily pěšky. A ta děcka se pohádají, šťouchnou do sebe, vkročí do silnice a rychle jedoucí řidič pak ani nestačí reagovat.“
Na rozdíl od všeobecného přesvědčení, že Říčany svůj radarový byznys pomocí chytrého lobbingu exportují do okolí, David Hlouch tvrdí pravý opak. „Museli jsme si to na Říčanech vydupat, protože jako malá obec si o své vůli radar postavit ze zákona nemůžeme. A museli jsme si tvrdě vyjednat i podmínky, za kterých nám radar pronajmou, protože ty původní pro nás nebyly výhodné.“
Rozdíl mezi současností a dobou „předradarovou“ je však podle starosty markantní. „Když u nás v Tehově spustili měření, jelo proti mně pomalu auto. Tak pomalu, že jsem si chvíli myslel, že po mně dotyčný něco chce a že u mě zastaví. Jenže on jel dál a já si uvědomil, že to jen někdo konečně jel po naší obci předpisovou rychlostí,“ uzavírá David Hlouch.
