Byt v památkově chráněném domě z 30. let měl za sebou dlouhou historii necitlivých úprav, které postupně potlačily jeho původní kvality. Rekonstrukce, jejímž autorem je Prokop Hartl ze studia anýz, proto nešla cestou radikálních změn, ale spíš „očisty“: odstranění nevhodných zásahů a návratu k tomu, co mělo v prostoru smysl od začátku.
Srdcem bytu se stala otevřená jídelna propojená s kuchyní. Právě tady se odehrává většina každodenního života. Nově vytvořený průchod ji spojuje s obývacím pokojem, čímž se dispozice výrazně otevřela a prosvětlila. Důležitou roli přitom hraje i nenápadný, ale efektivní prvek: luxferová příčka za kuchyní. Ta propouští světlo hlouběji do interiéru, zároveň však zachovává potřebnou míru soukromí.
Mezi architekturou a detailem
Prokop Hartl je designér působící na pomezí architektury, interiéru a produktového designu. Projekty vede komplexně od úvodního konceptu po realizaci, přičemž staví na racionalitě, trvanlivosti materiálů a respektu ke kulturnímu a historickému kontextu. Mimo jiné založil značku autorského nábytku a doplňků anýz. V současné době působí v Praze.
Jedním z nejzajímavějších momentů projektu je práce s rozpočtem. Namísto klasických vestavěných skříní na míru, které bývají velmi nákladné, zvolili architekti textilní závěsy. Ty nejenže výrazně snížily náklady, ale zároveň interiér sjednotily a dodaly mu lehkost. Výsledkem je prostor, který působí vzdušněji a méně „zatíženě“ nábytkem.
Celkový rozpočet rekonstrukce se pohyboval kolem 15 tisíc eur, což je v přepočtu asi 360 tisíc korun. Přesto nebyla opomenuta kvalita materiálů – byt totiž slouží k pronájmu, a musí tedy něco vydržet. Na podlahách se proto objevuje odolná epoxidová stěrka, která snese každodenní zátěž, zatímco kuchyňská linka z nerezové oceli nabízí nejen dlouhou životnost, ale i nadčasový vzhled. Původní dubové parkety pak připomínají historii bytu a vytvářejí příjemný kontrast k moderním prvkům.
Výraznou roli hraje také barva. Zatímco základ interiéru zůstává neutrální, některé prvky na sebe záměrně strhávají pozornost. Modrá koupelna nebo sytě zelený jídelní stůl dávají bytu osobitý charakter, aniž by ho uzavíraly do jednoho stylu. Naopak. Prostor tak zůstává otevřený tomu, aby si ho budoucí nájemník přizpůsobil podle sebe.
Použité materiály jsou přitom jednoduché, ale promyšlené. Vedle dřeva se objevuje ocel, nerez, keramika nebo drátosklo, které se uplatnilo například na policích. Každý prvek má své místo i funkci a dohromady vytvářejí celek, který nepůsobí okázale, ale přirozeně.
Rekonstrukce bytu na Letné tak ukazuje, že kvalitní architektura nemusí být otázkou vysokých investic. Jde spíš o schopnost vidět potenciál v tom, co už existuje, a umět jej citlivě rozvinout. V době, kdy se dostupnost bydlení stává stále větším tématem, působí takový přístup nejen aktuálně, ale zároveň i potřebně.
Zdroj: autorský text
