Od našeho zpravodaje v Itálii – Češi měli před štafetou dva cíle. Umístit se do šestého místa a napravit čtyři roky starou ostudu z Pekingu.
Na minulé olympiádě je museli pořadatelé ze závodu stáhnout, protože byli o kolo zpět. Výsledkem bylo tristní 19. místo.
Dnes se tým ve složení Tomáš Mikyska, Vítězslav Hornig, Petr Hák a Michal Krčmář dokázal udržet mezi elitou.
Češi byli šestí potřetí za sebou a navázali na umístění z lednových dílů Světového poháru v Oberhofu a Ruhpoldingu. Co se olympijské historie týče, zopakovali šestou příčku z Turína 2006 či Vancouveru 2010. Lepší byli jen v Salt Lake City, kde v roce 2002 doběhli pátí.
„Splnili jsme náš cíl. V téhle konkurenci je to kvalitní výsledek. Toho místa si vážíme, páté nebo šesté místo jsou teď umístění, na které můžeme mířit. O tom být výš se bavit nemůžeme, první čtyři týmy jsou prostě jinde,“ uznal v cíli pětatřicetiletý finišman Krčmář.
Ocenil své kolegy. Všichni podali spolehlivý výkon a nenabrali ztrátu, včetně dvaadvacetiletého Háka, který v Anterselvě statečně zvládl svou týmovou premiéru.
„Dnes si nemáme nikdo co vyčítat, teda ne, že bychom to někdy dělali. Ale nikdo z nás na stojce nepředvedl úplně to optimální, co umíme, takže stojky byly tím, co nás dnes dělilo od toho pátého místa,“ prohlásil Krčmář.
„Péťa to zvládl bravurně. Smekám. Když se dostal do situace, kdy měl poslední náboj na poslední terč, tak to zvládl, ustál a ještě v posledním kole jel velice dobře. To bylo pro mě hodně důležité, přivezl to patnáct, dvacet vteřin za šestým místem,“ pochvaloval si nejzkušenější český biatlonista.
Hák předal Krčmářovi na devátém místě, ten po skvělé ležce musel na stojce dvakrát dobíjet.
„Nebylo to ideální. Moc jsem tam vnímal prostředí kolem sebe, jak se ten závod vyvíjí. Nedokázal jsem se zavřít do své ulity, abych se koncentroval jen na sebe. Z toho pramenily ty dvě chyby,“ vysvětlil.
Český finišman pak předvedl úspěšnou jízdu za šestou příčkou, která ale pořádně bolela.
„Občas bych uvítal, že si můžu třeba poslední kolo dojet a pošetřit síly,“ smál se. Do dlouhého finiše šel proti Švýcarovi Niklasu Hartwegovi a Finovi Otto Inveniusovi. Bitva začala už minutu a půl před cílem.
„Nebylo to o nějakém sprintu na dvacet metrů. Minutu a půl jsme jeli totální šrot. Bylo to jen o tom, kdo tu bolest vydrží déle,“ vyprávěl Krčmář. Nakonec to byl právě on. Fina porazil o necelé tři vteřiny, Švýcarovi nadělil rovných deset sekund.
„Prostě jsem to vydržel o něco déle. Musel jsem to v cíli dlouho rozdýchávat, nemohl jsem se postavit na nohy. Laktát jsem měl až v krku,“ přiznal držitel stříbrné olympijské medaile ze sprintu v Pchjongčchangu 2018.
„Hartweg s Inveniusem mi pak říkali to samé. Prý když jeli kolem střelnice, sotva dávali nohy před sebe. Bylo to hrozně bolestivé,“ dodal Krčmář, kterého na olympiádě čeká ještě páteční závod s hromadným startem.
„Vždycky na konci MS nebo olympiád je to buď, anebo. Teď jsou dva dny volna, což je relativně dlouhá doba, aby se tělo dalo do pořádku,“ zadoufal.
Cíle? První desítka by byla fantastická. „Bude to těžké. Norové a Francouzi jsou odskočení, jsou tam dva Švédové, potom Ital Giacomel a Američan Wright, kteří jsou na tom velmi dobře. Dostat se do první desítky bude obrovská kvalita a byl by to skvělý výsledek,“ uzavřel český biatlonista.
