
Bez pomoci blízkých nebo placené péče se neobejdou, často přitom tito lidé řeší potíže s přiznáním či výší příspěvku na její zajištění. Krajské soudy už projednávaly dvanáct žalob proti rozhodnutí ministerstva, v sedmi z nich pacienti vyhráli. Soud zrušil rozhodnutí posudkové komise a případ vrátil zpět. Podle resortu by měl efektivnější a spravedlivější postup přinést nový zákon, který převede agendu z Úřadu práce do gesce České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ).
Příspěvky jsou pro lidi s postižením klíčovou dávkou. Jejich výše se posuzuje podle toho, jak osoba zvládá základní životní potřeby. Celkem je jich deset, nachází se mezi nimi například komunikace, mobilita, orientace nebo fyziologické potřeby.
O navýšení z prvního stupně na druhý, což je momentálně 4900 korun, žádal i pacient Antonín Petras. Před třemi lety mu diagnostikovali roztroušenou sklerózu a stav se rychle zhoršil. Má potíže s rovnováhou a nefunguje mu ruka. „Mám uznané čtyři životní potřeby z deseti. Když začala moje domácí rehabilitace zabírat víc času, přidala se i další potřeba, což je péče o zdraví. Dávalo smysl podat si žádost o změnu příspěvku, ale to mi odmítli,“ vysvětluje.
„Ty tři tisíce na ulici nenajdu. Musím si zajistit služby, dopravu na rehabilitace, manželka mi musí pomáhat s věcmi, které bych jinak musel platit,“ přibližuje Petras. Odvolání proti rozhodnutí bylo neúspěšné, a tak se obrátil na soud. „Soudce se z drtivé většiny s mojí argumentací ztotožnil. Řekl jasně, co má posudková komise udělat, a poslali to zpátky na ministerstvo práce.“
Bagatelizace a zpochybňování potřeb v rozsudcích
Aliance pro individualizovanou podporu řeší desítky podobných případů. Sedmkrát se soud sice povedlo vyhrát, na další postup resortu společně s Antonínem Petrasem čekají.
„Úspěšně se nám podařilo dořešit zatím jen jeden případ, kdy byl příspěvek rodině přiznán ve vyšší výši,“ vysvětluje specialistka pro advokacii a strategii z Aliance pro individualizovanou podporu Hana Geissler.
Inspirovaly je podněty od šedesátky organizací, které sdružují. Rozsudky podle Geissler spojují bagatelizace a zpochybňování potřeb žadatelů.
„Zejména se nám ukázaly dvě věci. Nejsou zohledněny náročnost a proměnlivost péče,“ říká ředitelka aliance Kristýna Mlejnková. Nejčastěji šlo o lidi s poraněním míchy, autismem nebo roztroušenou sklerózou.
Příspěvky na péči často řeší i sociální pracovnice Jaroslava Brhlíková z nemocnice v Teplicích. „Vnímám rozdíly u lidí, u kterých by člověk řekl, že by měli mít stejnou výši příspěvku. Ale někdo na ten příspěvek nedosáhne, tak se to mnohdy řeší odvoláním, často dopadají dobře,“ nastínila.
Zákon změní způsob posuzování
Podle ministerstva práce a sociálních věcí se počet žalob nezvyšuje. Tvoří zhruba dvě procenta vyřízených odvolání. Pomoci by měl nový zákon, který začne platit za rok. „Týká se příspěvku na péči, příspěvku na mobilitu a příspěvku na zvláštní pomůcku. Zároveň novela přináší změny v posuzování ze strany lékařské posudkové služby,“ uvedl ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL).
Organizace kvitují plánované zjednodušení a zrychlení procesu posuzování. Zároveň stále chtějí s resortem řešit zohledňování potřeb pacientů.
Podle průzkumu Aliance pro individualizovanou podporu příjemci dávku nejčastěji nechávají pečující blízké osobě nebo ji rozdělují mezi rodinu a nákup sociálních služeb. Využití celé částky na nákup sociálních služeb je až třetím nejčastějším způsobem. Mezi ně patří například osobní asistence, pečovatelská služba nebo služby denních stacionářů.
Soud řeší také invalidní důchody
Podobně jako u příspěvků na péči lidé řeší také invalidní důchody. Podle oslovených organizací, lékařů i center mívají potíže se snížením důchodu nebo o něj zcela přijdou. I v těchto případech se někteří obrátili na soud.
Správa sociálního zabezpečení se ale hájí – loni bylo provedeno přes třicet tisíc kontrolních lékařských prohlídek a na základě žádosti o změnu výše invalidního důchodu bylo vypracováno 15 519 posudků. Ke snížení stupně invalidity došlo pouze u 3407 případů, naopak ke zvýšení u 6227 případů, tedy čtrnácti procent.
Například Barboře Kalachové, která je šest let po transplantaci ledviny, po třech letech snížili invalidní důchod z třetího stupně na první. Místo čtrnácti tisíc dostávala šest tisíc. A teď o něj přišla úplně.
„Na jaře jsem podstoupila akutní operaci střev, tak jsem podala žádost o zvýšení, ale uznali mě jako úplně zdravou,“ popisuje. Na plný úvazek pracovat však dle svých slov nemůže. Momentálně má jako zdravotní sestra částečný úvazek na ambulanci v nemocnici, po dvou dnech služeb se ale cítí unavená. Proti rozhodnutí tak napsala námitku a v případě neúspěchu se chce obrátit na soud.
Stovky takových případů
Dvě stě podobných případů letos řešila i organizace Revenium. „V minulém roce to byly čtyři případy, které skončily u soudu. A u všech se podařilo vyhrát,“ sdělila za organizaci Hana Potměšilová. Podle ní se na Revenium obrací lidé, kteří vypadli ze „škatulek“. „Mají souběh několika diagnóz a dojde k posouzení toho lehčího zdravotního omezení.“
O invalidní důchod přišla i Veronika Blahuta, která před čtyřmi lety onemocněla rakovinou prsu s metastázemi. Stále se léčí, momentálně je ale v takzvané zobrazovací remisi. „Podle revizní lékařky už nejsem v léčbě, ale bohužel se pořád aktivně léčím. Mám metastáze v páteři a bolesti jsou obrovské. Vyřazuje mě to z určitých pracovních pozic,“ vysvětluje.
„Lékaři IPZS (Institutu posuzování zdravotního stavu) umí rozeznat remisi zobrazovací od remise klinické. Ale stejně tak musí rozeznat stav, kdy je léčba ukončena pro momentální remisi bez nutnosti další léčby. Neplatí však, že stav po kombinované léčbě rakoviny je navždycky stav invalidizující,“ reagovala ČSSZ.
Podle onkoložky Petry Tesařové pátá kolona nádorových buněk zůstává, jen nejsou vidět. „Nám se je podařilo zahnat na ústup. Kdykoliv se může stát, že se onemocnění vrátí.“
Podle Výboru České onkologické společnosti by měla být problematika řešena v Národním onkologickém plánu. I proto zpracuje návrh témat pro jednání s ministerstvy zdravotnictví i sociálních věcí.